Porovnávat minulost s přítomností je složité. Vždycky to porovnání nějak kulhá. Jestliže se však prakticky z celé Evropy ozývají hlasy, že Německo vede opět Evropu k další katastrofě, je vhodné to zkusit.

Řekové kreslí a líčí Němce jako nacisty, Italové píší o německé "čtvrté říši", která místo tanků používá k porobení evropských národů "euro", banky a "Brusel". "Ani po druhé světové válce s miliony mrtvých nemají Němci stále dost," napsal šéfredaktor Il Giornale. "Chtějí nám opět poroučet i u nás doma!"

K pokusům Merkelové vést Evropu "německým směrem" začínají mít výhrady anebo rovnou odpor nejen údajně marginální skupinky, dříve nazývané "nacionalisté" a zpátečníci, ale i vlády evropských států.

Politický postoj kancléřky Merkelové mi připomíná chování Ericha Honeckera ke konci jeho vlády, kdy nechal polepit NDR k výročí vzniku východního Německa plakáty se sloganem "Es lebe unser sozialistische Vaterland" a čekal na záchranu z Moskvy. Žádná nepřišla.

Joschka Fischer, bývalý ministr zahraničí Německa, prohlásil, že "evropský dům stojí v plamenech," a tvrdí, že "Evropa dnes stojí nad propastí a v nadcházejících měsících do ní spadne, pokud teď Německo a Francie společně neotočí volantem a neseberou odvahu k fiskální a politické unii v euroskupině." Levicový super-eurohujer Fischer pak prorokuje, že "pokud zkrachuje euro, rozpadne se i společný evropský trh. To bude mít za následek světovou hospodářskou krizi, kterou současné generace ještě nezažily."

Možná to je. Veliká krize to jistě bude, ale hlavně z pohledu Německa. Fischer pak pokračuje: "Aby tomu zabránilo, musí Německo nakonec ručit za finanční přežití eurozóny svou hospodářskou silou a svým majetkem."

A to je právě to, co Němci a Merkelová nechtějí. A na co ani nemají. Oficielně pak říkají, že nebudou a nebudou platit zas nějaké východní a jižní flákače, oni si své peníze vždy poctivě vydělali a oni jsou pracovití a spořiví a nebudou nikdy dávat své drahocenné peníze na nějaké… Jen propagační řeči. Peníze už nemá ani Německo. Prošustrovalo je svým snem o Unii podle německého vzoru.

Jak napsal již Alessandro Sallusti, šéfredaktor Il Giornbale, Německo není jen tak nějaký stát jako každý jiný. Německo se opět stalo další "Říší", tentokráte čtvrtou. Po hrůzách Třetí říše se Evropa dohodla, že aby už nevnikla další strašlivá válka, vybudujeme Sjednocenou Evropu. Budeme sousedé, přátelé a bratři.

Jenže ze sousedů se pomalu stali nadřízení a podřízení, z vysněných přátel se opět stali potichu se nenávidějící národy a tím, kdo je nejvíc nenáviděn, jsou opět Němci. To není pomluva, to je prostě fakt.

Heslo o jednotě Evropy "Wir alle sind EU" se poněkud změnilo. Slovíčka "wir alle" -tedy "my všichni" - se významově změnila na "my všichni - Němci a naši spolupracovníci" (nechci-li použít slovo "kolaboranti").

To, co napsal Orwel, že "Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější", bylo v posledních letech implikováno do evropské politiky.

Chápu, že se Němcům nechce platit v poledním žáru posedávající Řeky, ale oni zchudli i kmitající španělští číšníci, italští vinaři a rybáři, takže v tom lenošení u kávy přes poledne to asi nebude.

Ostatně, asi by bylo dobré, kdyby někdo připomněl Němcům, jakých hrůz se za posledních více než sto let navyváděli a nakonec to za ně zaplatil někdo jiný. A pomohl jim z bláta a bídy.

První světová válka zbídačila celou Evropu. Pro německý sen o ovládnutí prostor na Východě a ve středu Evropy, onen "Drang nach Osten" a touhu pomstít se Francii.

Výsledek byl strašlivý. Situace v Německu na konci války byla hrozná. Němečtí nacionalisté, přesvědčení o své nadřazenosti, nedohlédli důsledků svých činů. Spoléhali se na bleskové vítězství a to nepřišlo. Přišla bída a hlad.

Pravdou je, že kdyby nebylo v roce 1918 Američanů, kteří dovezli do Evropy tzv. "Hooverovu potravinovou pomoc", zemřely by v Německu po první světové válce tisíce lidí hlady. Americká potravinová pomoc (ARA) poskytovala jídlo všem evropským zemím. I Němcům a Rakušanům, nedávno ještě zabíjejícím americké vojáky. U nás pomáhal U.S. Food Administration zachraňoval desetitisíce hladovějících v Sudetech a za spolupráce s T.G.Masarykem a Benešem i v Rakousku. Komise vedená kapitánem Whellerem dorazila v do Deutschböhmen (Chebsko, Karlovarsko a Krušnohoří):

"Členové komise byli otřeseni nouzí, kterou viděli... Ve školách sedí děti, které se slabostí stěží mohou zdvihnout, skoro v každé lavici případ edému z hladu vedle toho skrofulóza (tuberkulóza mízních uzlin), rachitis a tuberkulóza. … V Kraslicích musí být na základě lékařských výkazů 70 procent z 11 600 dětí v okrese zahrnuto do péče Hooverovy stravovací komise."

Všem Němcům bez rozdílu svět po 1. světové válce pomáhal přežít.A ono sami nebyli žádné vzory morálky. K situaci v našem německy mluvícím pohraničí napsal Falkenauer Tagblatt (Sokolovský denní list), že při vší té bídě sudetoněmečtí úředníci šmelili a kradli, co to šlo. Například tajemník zásobovacího úřadu v obci Katzengrün (Kačerov) v roce 1918: když bylo obci přiděleno máslo a slanina, nebylo vůbec nic rozděleno mezi lidi. Zmizela i z většina z celkem 21 135 kg brambor. Hladovějící obyvatelstvo dostalo sotva třetinu. To jen jako poznámku, když dneska vykládají eurohujeři, jak všichni v řecku, itálii, Španělsku a vůbec ti "méněcenní" kradou, jen Němci nikdy nekradli a vždycky byli vzorní.. .

Přesto a nebo možná proto brzo Němci rozpoutali druhou světovou válku, jak napsal onen jmenovaný italský novinář, "asi jim to nestačilo". Druhá světová válka skončila ještě větší katastrofou. Pro Němce.

Zbídačené a vyhladovělé německé obyvatelstvo hned po dobytí území živili Spojenci ale i Sověti. Na to si také jaksi dnešní Němci a německá vláda nechtějí vzpomenout, když prskají, že by měli dnes oni pomoci jiným.

Základem německého blahobytu a jeho dnešní hospodářské moci byly dva faktory.

1) Během let 1947-51 poskytl Washington Evropě 14 miliard dolarů, 81 % byly dary, zbytek půjčky. Německo dostalo z Marshallova plánu asi 1,3 miliardy dolarů (v dnešních cenách asi 20 až 30 miliard), z nichž podle nepřesných údajů splatilo jen něco mezi 40 až 50 %. Takže většinu peněz a také nejmodernějšího technologického zařízení továren do Německa dodaly USA. Podobně štědře financovaly bývalou NDR po roce 1952 socialistické státy.

2) Druhou základní podmínkou byla svobodná liberální ekonomická politika kancléře Erharda zavedením nových a nikde nevídaných hospodářských opatření.

To je přesně opak toho, co Berlín zavedl v posledních 20 letech přes Brusel v Evropské unii. Rigidní pracovní předpisy, byrokratická omezení, finanční toky a předpisy nasměrované tak, aby vyhovovaly Berlínu bez ohledu na ostatní.

Postupně získal Berlín v Bruselu sílu naprostého hegemona a v opojení svým novým politickým fanatismem, multinacionalismem a ngoismem, na druhé straně však s pečlivě vypočítaným ziskem zavedl opět Evropu do krize.

Skutečnost, že se doposud nestřílí, je pozitivní. To však není jisté do budoucnosti. Řekové, Italové, Španělé, ale i Holanďané a další jsou v neřešitelných kleštích. Jih Evropy platí miliardy Německu a jeho spřáteleným bankám na úrocích za půjčky a "dotace", které jim byly podstrčeny, jako podstrkují dealeři drog "lacině a jen na zkoušku" první dávky. Aby pak dotyčného dostali do návyku a mohli jej ovládat. Jen se to nějak nepovedlo, že. Jižní státy se zmítají v drogové abstinenci a severním státům multikulturalismus a muslimové a Cikáni - zvaní Romové - rozkládají společnost.

A Německo? No přeci nic, oni za nic nemohou a nikomu nic platit nebudou. A šílenci typu Joschky Fischera navrhují vytvořit v tomto okamžiku příkazem i oficielně Čtvrtou říši – tedy sjednocenou EU. Na to ovšem už silně zadlužené Německo nemá. Merkelová a Mario Draghi hlásají že euro bude věčné, a vlastně tak píší na zdi svých pevností "Wir kapitulieren nie" jako poslední fanatičtí nacisté na zdi Berlína. Když už bylo slyšet dunění ruských děl.

Je srpnový klid. Před bouří. Jen nevím, čí děla to hřmí za obzorem.