Angela Merkelová by v Česku volby asi určitě nevyhrála. Ostatně, dnes by jí to činilo problém i v její vlastní zemi. Nicméně její vnímání naší veřejností i mnohými politiky svědčí často pouze o omezeném rozhledu dotyčných i nízké úrovni zdejší politické kultury.

Ne že by Angela Merkelová byla nekritizovatelná a bez chyb, to samozřejmě ne. Ovšem když někoho kritizuji, měla by se kritika týkat toho, co dotyčný nebo dotyčná reálně řekla nebo vykonala.

Olivie Žižková, pěnice Okamurovy SPD, měla už před pár lety jasno. Migrační krize a zástupy údajně krvežíznivých migrantů, jsou dílem německé kancléřky. Děje se to, slovy Žižkové, „díky Merkelový, ta ukázala svý…“. Ona je k nám do Evropy přece všechny pozvala! Nikoho nezajímá, že pozvání se týkalo konkrétní skupiny migrantů, která už v létě 2015 uvízla v Maďarsku.

Objem migrační vlny, ve srovnání s kritickým rokem 2015, výrazně poklesl. A to i díky uzavření tzv. Balkánské cesty, na čemž měla velký podíl právě Angela Merkelová. Zasadila se totiž o dohodu Evropské unie s Tureckem, které, i za tučnou finanční výpomoc, migranty drží ve vlastních táborech. Ale kdo by se trápil úmornou faktografií, lid potřebuje viníka, kterému může pěkně zdálky zahrozit pěstičkou. Každý má jasno. Přece čelíme muslimské invazi „díky Merkelový“, co „ukázala svý“. Čeští politici, až na výjimky, pak do tohoto ohně přisypávají objemná polena, neboť vědí, že se tak dají lacino sehnat hlasy.

Problém je však daleko hlubší a horší. Pokud její vláda padne, odejde s Angelou Merkelovou celá epocha, která začala na Západě Evropy s koncem 2. světové války. Éra budování evropské integrace a prosazování nadnárodních řešení, u jejíž kolébky stála řada, a nejen německých, křesťanských demokratů. Prosazování řešení, která mají též nějaký etický rozměr a berou ohled na širší celek.

Skoro v celé Evropě se však teď derou k moci, a často dokonce pod praporem křesťanských hodnot, politici a strany, které kladou na první místo omezená národní řešení a utilitární národní zájem. Samozřejmě, Merkelové i řadě jejích předchůdců by šlo určitě vytknout, že v mnoha případech pouze halili partikulární přístup do univerzálněji laděných šatů. Nicméně přece jen ne vždy.

Nyní však postupně přebírá moc garnitura, kterou snad už ani nenapadne nic jiného než rázná obhajoba pouze národních zájmů. Nabízí sice recepty pro mnoho dnešních očí líbivé, leč v podstatě krátkozraké. Poněvadž internacionála suverénních xenofobů, jako náhrada Evropské unie, fungovat nemůže.

Až k nám do České republiky silnější státy suverénně nahrnou zástupy migrantů a obnoví se kontroly na hranicích, ještě si možná mnozí se slzou v oku vzpomenou na Angelu Merkelovou a její snahu o celoevropské řešení. Včetně těch tak proklínaných kvót. Už ale bude asi pozdě – rozbitý džbán se totiž dává dohromady jen těžko.