Evropská komise vůbec nepočítá ani s krizí eurozóny, ani s odchodem dalších států z EU

Prvního března vypracovala Evropská komise, vedená předsedou Junckerem, bílou knihu o budoucnosti Evropy. Předkládá v něm pět možných scénářů budoucího vývoje a zamýšlí se nad tím, co tyto scénáře mohou udělat s Evropou do roku 2027, tedy do deseti let. Scénáře jsou nazvány takto: Pokračování v dosavadním vývoji; Pouze jednotný trh; Ti, kdo chtějí víc, udělají víc; Menší, ale efektivnější záběr; Společně postoupíme mnohem dále.

Jak je asi čtenáři zřejmé, první varianta počítá s pokračováním probíhajících procesů více méně stejně, jako probíhaly doposud. Druhý scénář je asi nejbližší některým euroskeptikům, protože předpokládá, že Evropská unie nebude pokračovat v další integraci a soustředí se výhradně na evropský trh. Scénář třetí předpokládá vznik vícerychlostní Evropy, tedy možnost, že některé státy současné sedmadvacítky se rozhodnou pro užší integraci a ostatní státy zůstanou mimo toto „silné jádro“ tento výraz se ovšem v dokumentu nevyskytuje. Scénář číslo čtyři počítá s tím, že agenda EU se podstatně zúží, ovšem v bodech, které zůstanou zachovány, dojde k mnohem vyššímu stupni integrace například v boji proti terorismu. Konečně, pátý scénář počítá s plnou federalizací Evropy.

Katastrofa není ve scénáři

U jednotlivých scénářů je uvedeno, jaká jsou pro a proti samozřejmě z hlediska Evropské komise, která tento dokument předkládá. Dokument má být úvodem do debaty, jakou Evropu chceme a jak by měla vypadat za deset let. Oceňuji, že dokument obsahuje zajímavé a důležité údaje o tom, jak v průběhu posledních desetiletí klesal podíl Evropy na počtu obyvatel planety 25 procent v roce 1900, čtyři procenta v roce 2060, jak klesá její podíl na celosvětovém hospodářském výkonu 26 procent v roce 2004, 22 procent v roce 2015; dokument obsahuje srovnání s USA, Čínou a dalšími velkými státy, a předpokládá, že v roce 2030 bude průměrný věk Evropanů 45 let, zatímco Afričanů 21 let uvedeny jsou i další světadíly, a přináší ještě další zajímavá data a srovnání.

Domnívám se, že jde o užitečný dokument, ale shledávám u něj dva zásadní nedostatky. Prvním je absence „katastrofického“ scénáře, tedy zvažování možnosti, že po vystoupení Británie může vystoupit ještě některý další stát, případně několik států najednou. Jinou možnou „katastrofou“ je zásadní krize eurozóny – nikdo by sice nevystoupil z EU, nicméně jeden nebo více států by opustily eurozónu. Další možnou krizí je vznik občanské války v některé zemi EU v důsledku přílivu migrantů. Dokument tedy předpokládá, že k ničemu takovému nedojde, což mi připadá před letošními volbami ve Francii a v Holandsku dosti optimistické. Upozorňuji, že tím neříkám, že si osobně přeji, aby Francie či Holandsko vystoupily z EU, nebo že předpokládám, že k něčemu takovému dojde. Pouze vidím reálnou možnost, že by k tomu dojít mohlo.

Proč Unie ztrácí? Ani nevíme

Druhý nedostatek vidím jako závažnější. Dokument sice zmiňuje, že podpora EU v některých zemích či vrstvách obyvatelstva klesá. Výslovně uvádí, že dnes Evropské unii důvěřuje zhruba třetina obyvatel, před deseti lety to ovšem byla polovina. Reflexi toho, proč tato důvěra klesá, považuji za nedostatečnou. Ne že by dokument k tomuto tématu neříkal vůbec nic. Uvádí, že určité napětí vyvolal příchod více než milionu migrantů v roce 2015. Dále sděluje, že mnoha Evropanům se Unie jeví jako příliš vzdálená a přitom příliš zasahující do jejich každodenního života. Dokument rovněž připouští, že současná generace bude první, která se ve stáří bude mít hůře než generace předchozí.

Neviním autory z toho, že by nám předkládali nějaké plané sliby – podle všeho si uvědomují, že věci by mohly vzít nehezký obrat. V takové situaci bych ale uvítal podrobnější rozbor důvodů, proč Unie ztrácí podporu. Dokument například zmiňuje, že se v některých zemích nedaří dostatečně snižovat nezaměstnanost. Jako nějaký podstatný důvod se mi to nezdá – Česká republika má nezaměstnanost velice nízkou, ale podpora Unie je nízká rovněž.

Osobně mám za to, že mnozí lidé podvědomě tuší, že je ohrožen samotný evropský způsob života, že nám hrozí stěhování národů, které bude znamenat konec mnohého, co je lidem blízké a drahé. Domnívám se, že to tuší správně, nicméně že jejich mluvčími se stávají často skuteční demagogové. Ne že by zde nebyli moudří intelektuálové, kteří na toto nebezpečí upozorňovali už dávno. Jmenujme například německého politika Thila Sarrazina. Problém ovšem je, že když tito lidé založí nějakou „rozumnou“ politickou stranu, vstoupí do nich tolik „příznivců“, kteří raději naslouchají demagogům, že taková strana zcela změní svůj charakter. To je především osud Alternativy pro Německo AfD, která pak „alternativou“ přestane být, protože nemá žádný smysluplný program a opírá se pouze o negativně naladěnou část obyvatelstva, která se cítí nereprezentována klasickými stranami. Říkat, že proti Unii jsou pouze lidé nevzdělaní a zpátečničtí, nikomu příliš nepomůže, i kdyby to byla pravda.

Já jsem vůči Unii kritický zejména kvůli prosazování agendy LGBT a protirodinné politiky. Ano, znám námitku, že o těchto věcech rozhodují národní vlády, ale tlak „Bruselu“ v této oblasti je reálný. Nevím ovšem, kolik lidí v jiných zemích tuto mou starost sdílí. Odpůrci Evropské unie v Holandsku nebo Rakousku mají možná důvody hodně odlišné. Rozbor těchto důvodů by byl možná velmi zajímavý a troufám si říci neméně užitečný než popis oněch pěti scénářů.

LN, 7.3.2017