Před pár lety redaktor LN Luboš Palata navrhoval, aby se principální kritika procesu evropské integrace měřila stejným metrem, jako popírání holocaustu. Nevím, kolik v té myšlence bylo nadsázky a nakolik si její autor přál, aby se eurokacířství stalo zločinem. U zarputilých ideologů europeismu však nemohu vyloučit ani tu horší variantu. Vzpomněl jsem si na ní, když se redaktor Palata opět zamyslel a zjistil (LN, 26. 3.), že mediálně vyselektovaní korupčníci alias kmotři nemají Evropskou unii v lásce. Když už se mu nepodařilo stoupence české státní svrchovanosti diskvalifikovat podpásovou asociací s antisemitismem, zkouší to nyní přes zlodějíčky, parazitující na veřejných zakázkách.

Pochybuji, že si Palata v rámci svých investigativních výprav do politicko-kriminálního podsvětí našel dostatečný čas na pečlivý sběr dat, na jehož základě by mohl svůj unáhlený soud věrohodně doložit. Jsou tu totiž fakta, která Palatovu generalizaci značně zpochybňují. Řada lupičských kauz z poslední doby, těch prokázaných či stále ještě vyšetřovaných, souvisí s "odkláněním" prostředků z eurofondů, jejichž korupční potenciál je výrazně vyšší než u výlučně domácích projektů. Proč by tyto europijavice měli stát o porážku svého stále ještě vypaseného hostitele, to mi hlava nebere.

Palatova fikce neobstojí ani v důsledku zjištění, že většina veřejně známých českých euroskeptiků (Klaus, Jakl, Mach, Strejček, Fajmon) patří mezi stoupence státu s výrazně nižší mírou přerozdělování, než jak je tomu dnes. Jejich klíčový argument zní, že čím méně investičních peněz prochází přes státní rozpočet, o to je i menší příležitost k jejich odsávání do soukromých kapes. Naopak stoupenci evropské integrace, jako jsou socialisté či zelení, považují stát a veřejnou sféru vůbec za hlavního poskytovatele časných statků. Byly to ostatně sociálně demokratické vlády, které u nás rozbujelý systém evropských fondů zavedly. A co taková environmentální dotační politika, škodící nejen přírodě, ale i našim peněženkám, tenčícím se ve prospěch legálních korupčníků s bionaftou, solárními panely a jinými zelenými dobry!

Co opravňuje vyznavače stále hlubší evropské integrace k víře, že nám orgány EU pomohou český politicko-podnikatelský rybníček vyčistit? Nevzpomínají si snad na dosud nevyšetřené korupční skandály Evropské komise z konce 90. let, spojené s postihy osob, které na účetní a jiné podvody upozornily? Že by nečetli slavnou knihu hlavní účetní Evropské komise Marty Andreasen "Brussels Laid Bare"(Obnažený Brusel), v níž podrobně popisuje svoji ostrakizaci poté, co odmítla posvětit zfalšovanou účetní závěrku a podvody, spojené s nakládáním s finančními prostředky EU? Proč si místo nahrávek soukromých hovorů, selektivně servírovaných vybraným médiím, raději nepustili jeden z nejsledovanějších dokumentů německé televize RTL, dokládající systematické zneužívání peněz poslanci Evropského parlamentu? Možná by se i dozvěděli, že korupci se nejvíce daří tam, kde se ve velké míře manipuluje s cizími penězi, kde lze podle velkého množství nepřehledných direktiv a regulací zvýhodňovat jeden výrobek či celé odvětví před druhým a kde chybí spolehlivé mechanismy kontroly. Proto platí, že čím více EU, tím větší prostor pro vznik a bujení korupce.

Na domácí lumpy je lépe vidět a proto jsou i snáze postižitelní. Ucházejí-li se o politický mandát, jejich nečestné jednání jim komplikuje cestu k moci. Není to dokonalé, jako ostatně nic na tomto světě, ale pořád se mi jeví snadnější dosahovat spravedlnosti na komunální, krajské či národní úrovni, než na úrovni nadnárodní či globální. Z toho, že se o korupci v útrobách unijních orgánů a na ně navázaných programů u nás tolik nepíše, ještě nevyplývá, že se zde nevyskytuje. Vzhledem k demokratickému deficitu v rámci tohoto mocenského systému jen není tak na očích. Myslím, že úmyslně.

LN, 28.3.2012