Dva významní šéfové průmyslu z Německa a z Česka varují před nesmyslností současného nekompromisního tlaku Evropské komise na co nejrychlejší dekarbonizaci. Protože jiné ekonomické a efektivní zdroje nejsou v dohledu. Oba žádají zpomalit tempo.

Už jste někoho slyšeli ve dvaceti říct, že ve 25 letech založí rodinu? Nebo že ve 30 bude ředitel ČEZ? Že ne? Žádný div. Protože normální lidé vědí, že takhle život nefunguje. Pro založení rodiny i pro získání ředitelského postu se člověku musí podařit splnění spousty podmínek, které ne vždy může ovlivnit. Takže normální člověk u podobně velkých cílů volí slova opatrnější. Třeba že by do pětadvaceti chtěl založit rodinu, či do třiceti by chtěl být ředitelem. Protože tyhle věci, při zdravém rozumu, prostě nejdou naplánovat. S uhlíkovou neutralitou je to stejné.

Aby se podařilo úspěšně převést 27 států se 440 miliony obyvatel na úplně jiné fungování, ve kterém nebude prostor pro žádná fosilní paliva, je proces, který vyžaduje – mimo jiné – zásadní vědecké objevy. Což jaksi nejde naplánovat, stejně jako to, zda do pětadvaceti potkáte toho správného partnera, či vystoupáte po firemním žebříčku až na vrchol. Evropská komise a všichni další horliví příznivci zeleného světa tohle tvrdošíjně odmítají vzít v úvahu. Nejvyšší šéf Volkswagenu Herbert Diess a prezident českého Svazu chemického průmyslu Petr Cingr nyní, nezávisle na sobě, vystoupili s prohlášeními (zde a zde), jimiž eurokomisařům znovu připomínají, jak svět opravdu funguje.

Oba upozorňují na to, že snaha o dekarbonizaci jejich odvětví, tedy výroby automobilů a chemického průmyslu, nemá bez dostatku elektřiny ze zdrojů, jež neprodukují oxid uhličitý, žádný smysl. Oba tak také upozorňují, že dostatek takto vyrobené energie je zatím hudbou vzdálené budoucnosti. „Elektrická auta mají smysl pouze tehdy, pokud je energie obnovitelná,“ cituje Herberta Diesse portál iDnes. „Proto nemá smysl elektrifikovat svět mobility, pokud nejprve neuděláme primární sektor CO₂ neutrálním. Svět není stejný. Ve Francii mají sedm gramů CO₂ na kilowatthodinu, protože je celý jaderný. V Polsku mají tisíc gramů, protože to všechno je založeno na uhlí. Totéž se děje v Jižní Africe,“ pokračuje citace Diesse z italského automagazín Quattroruote. „Nemůžeme provozovat zelenou chemii bez dodávek zelené elektřiny, a ta není,“ shrnul situaci lakonicky Petr Cingr.

Podle kapitánů průmyslu se tedy potvrzuje, že chtění nestačí. Ani na svatbu, ani na dekarbonizaci. Pro cokoli musí být nejdřív podmínky. A ty, evidentně, nejsou. Diess a Cingr tak de facto potvrzují to, co se dlouhodobě snaží do médií dostat energetici. Že je zelené energie málo a že nahradit jí rychle veškerou elektřinu z ostatních zdrojů je zatím holý nesmysl.

Oba průmyslníci upozorňují zároveň i na další slabiny současných plánů: nedostatek továren na baterie pro auta, nároky na získání a transport obrovského množství surovin pro výrobu baterií i obrovský růst cen energií a nutnost dotovat zelené zdroje. Podle Diesse i Cingra je zkrátka čas šlápnout na brzdu.

Převzato z webu iUhli.cz