Zatímco u nás se stále více hlavně mezi vládními politiky pochybuje o existenci eura a dokonce i o budoucnosti Evropské unie, a to přesto, že její podpora v České republice od vstupu do EU v roce 2004 stoupla ze 43 procent na letošních 59 procent, i když největší podporu měla EU za našeho předsednictví v roce 2009, a sice bezmála 80 procent, ve staré Evropě se část politiků snaží krizi využít k rychlejšímu vytvoření tvrdého jádra, které by nejen udrželo euro, ale rychle směřovalo i k vytvoření politické unie, tedy nějaké formy federace.

Mezi tyto politiky patří i německý exministr Joschka Fischer, který nevěří, že sedmadvacítka je schopná se dohodnout na společných nutných reformách, a proto budoucnost vidí v tom, že se původních sedmnáct států domluví na postupném vytvoření společné unie. Současně se již i v Evropské centrální bance vážně diskutuje o tom, za jaké situace by bylo možné z eurozóny odejít eventuálně být vyloučen.

Bývalý ministr zahraničí Spolkové republiky Německo se vyslovil pro vytvoření tzv. Avangardy 17 zemí. Prohlásil: "Zapomeňme na sedmadvacítku. Bohužel nevidím žádnou šanci, že by se tato sedmadvacítka byla schopná dohodnout na reformách, které jsou nutné."

Joschka Fischer navrhuje, aby po vzoru Schengenské smlouvy se vytvořila skupina, která se domluví na tom, že v jejím zájmu je zachování eura a vytvoření politické unie a zároveň artikuluje konkrétní kroky, které k tomuto cíli mají vést. Pan exministr navrhl desetibodový program pro Evropu, který by byl vypracován na podobném principu, který navrhl kdysi Helmut Kohl pro sjednocení Německa. Doslova řekl: "Potřebuje desetibodový plán pro vytvoření politické unie." Budoucí struktura Evropské unie by měla mít podle něj přechodné transformační fáze. A dodal: "Kdo to popírá, lže!"

Joschka Fischer dokonce navrhl, jak by se tato integrace mohla organizovat. Je si samozřejmě vědom toho, že něco takového se nemůže stát bez účasti národních parlamentů, protože práva jednotlivých zemí jsou nedotknutelná. Kvůli tomu by zřídil poradní euro-komoru, v které by seděli zástupci národních parlamentů se špičkami jednotlivých politických frakcí. To by mělo za následek, že by šéfové parlamentů byli ve dvojí roli: jednu by hráli v národním parlamentu a jednu na evropské úrovni, jako je to zatím se šéfy vlád. Tito lidé by pak měli stejné šance říkat to, co povídají doma, i na evropské úrovni a nemohli by se na EU vymlouvat. A hned dodává: Takovýto přesun kompetencí by ale musel projít ve všech státech schválením v referendu.

Současně ale varoval, jako řada dalších evropských špičkových politiků, před krachem projektu. Řekl. "Musíme si dát velký pozor na to, aby se evropský projekt nezhroutil. Riziko je v tento moment velmi silné. Evropský kontinent by samozřejmě existoval i dál bez eura, o tom není pochyb, ale jako politicko-kulturní projekt by byl mrtvý." Rozdrobená Evropa by se stala v období globalizace a růstu nových velmocí jako jsou Čína, Indie a Brazílie nezajímavým partnerem a zcela by se marginalizovala.

Podobně v Německu hovoří například politici jako Norbert Röttgen, Wolfgang Schäuble, Ursula von de Lyen a samozřejmě pro podobný projekt pledoval už dříve i Nicolas Sarkozy.

Současně Joschka Fischer za malou rozhodnost kritizoval i současnou kancléřku Angelu Merkelovou. Řekl: "Máme nejhorší vládu od roku 1949, ale naštěstí naše země je tak silná, že se nakonec i s tímto stavem vyrovná."

My můžeme dodat, že v tomto bodě je Joschka Fischer trochu zapomětlivý, on a jeho spolustraníci i koaliční partneři se na projektu eura podíleli. On sám dokonce aspiroval na ministra zahraničí Evropské unie a i on sám byl hodně opatrný a neprosazoval dost hlasitě politickou unii, i když většina ekonomů z celého světa tvrdila bez servítků, že měnová unie nemůže bez politické unie nikdy fungovat. Proto současné dodatečné sjednocovací snahy jsou logické a jde jen o to, do jaké míry jsou reálné a jestli není již pozdě, a to zvlášť za situace, kdy se ekonomický růst v Evropě skoro zastavil. Na druhé straně Německo je na tom lépe, než se čekalo: Na daních v prvním pololetí roku 2011 vybralo o 16 miliard eur víc.

Pokud by se ale Avangarda 17, jak říká Joschka Fischer tvrdému jádru EU, uskutečnila, znamenalo by to, že bychom de facto se opět dostali na periferii Evropy. To si ze střední Evropy nejvíce uvědomuje Polsko, které proto o vstup do eurozóny nejzřetelněji bojuje i za dnešní krizové situace, protože upřednostňuje státní zájmy nad soukromými zájmy. U nás je tomu, zdá se, přesně opačně.