Může to být horkým létem, kdy se nic neděje, a tak pozornost získávají okrajová témata. Ovšem zároveň mohou do veřejné debaty proniknout dlouhodobé nešvary, které vadí spoustě lidí a které se dosud zametaly pod koberec.

Letním tématem se v Německu staly sociální dávky, které tamní úřady vyplácejí cizincům. Tito cizinci jsou z východní Evropy, v Německu získali trvalé bydliště, a dávky pobírají na děti, které zůstaly v jejich vlasti.

Podle předpisů platných v celé Evropě berou tyto dávky na německé úrovni, tedy ve výši 194 eur měsíčně. Pro jedno dítě tedy jde o částku přes pět tisíc korun měsíčně, pro tři děti se však už jedná o patnáct tisíc. To není zanedbatelná částka ani v Česku, kde se čistá mzda pro většinu obyvatel pohybuje okolo dvaceti tisíc měsíčně.

Tyto dávky jsou dostatečným důvodem, aby se chudí lidé z východní Evropy stěhovali do těch německých měst, kde je nejnižší nájem, například do Duisburgu v Porýní nebo do Fürthu poblíž Norimberka. Pak vyzbrojení rodnými listy jdou žádat o dávky na městský úřad.

Takových žádostí přibylo v první polovině roku 25 tisíc a počet dávek vyplácených cizím dětem z Německa se tím zvýšil o deset procent. Starostové postižených měst tvrdí, že se jedná o dávkový podvod a že se s tím musí něco dělat. „K základním pilířům Evropské unie patří solidarita. Přesto svoboda pohybu není pozvánkou k sociální turistice a Německo není sociálním úřadem Evropy,“ napsal v rozhořčeném komentáři pro Frankfurter Allgemeine Zeitung Reinhard Müller.

Z českého pohledu je podstatná informace, že z oněch pětadvaceti tisíc dětí, jejichž rodiče požádali v uplynulých šesti měsících o německé dávky, je vedle patnácti tisíc Poláků a dvou tisíc Rumunů také pět tisíc Čechů. Pokud se tedy v Německu podvádí s dávkami, a je to víc než pravděpodobné, pak se na tomto podvodu významně podílejí zdejší spoluobčané.

Teď s tím Němci něco chtějí udělat a výrazně omezit částku 600 milionů eur, kterou dětem v cizině vyplácejí. Zřejmě půjdou cestou Rakušanů, kteří chtějí rovněž omezit sociální turistiku především z Maďarska a Slovenska, protože ročně je takové platby vyjdou na 270 milionů eur.

Vídeňská sněmovna přijme na podzim zákon, podle kterého se podpora dětem v cizině bude i nadále vyplácet, ovšem na úrovni tamních životních nákladů, tedy jen jako zlomek rakouské sazby. Stejnou cestou se vydá i německá vládní koalice. Teď půjde o to, jestli takové opatření připustí Evropská komise, zvláště členské státy, které svou chudobu exportují na západ.

V tomto ohledu by Češi neměli váhat a zásah proti zneužívání sociálních systémů u sousedů podpořit, už jenom z toho důvodu, že podvádět se nemá. Existuje ovšem ještě jeden důvod, který poukazuje na události, které se odehrály předtím, než Britové odhlasovali brexit.

Zvláště v malých anglických městech začalo lidem vadit, kolik se do nich stěhuje za prací lidí z východní Evropy a jak se tím mění společenské poměry. Brexit má omezit svobodu pohybu, která právě tohle umožňuje.

Stěhování za sociálními dávkami z východu do Německa vzbuzuje podobně nevraživé reakce a může způsobit omezení pohybu také uvnitř kontinentální Evropy. Tuzemští vládní představitelé by tedy neměli trvat na tom, že na zneužívání německých dávek máme nárok.