Tak za sebou máme letos první pátek třináctého (13.3.). Další nás čeká až v listopadu. Pátek třináctého je prý nešťastný den - a to už od pátku 13.10. 1307, kdy francouzský král Filip IV. nechal v jeden den pozatýkat všechny templáře v království.

Ať tak nebo tak, pro letošek zatím žádné speciální nešťastné dny nepotřebujeme. Globální ekonomika balancuje na hraně recese a planetou se úspěšně šíří koronavirová pandemie, která kromě obětí na životech s sebou vezme i ten ekonomický růst.

A my Evropané máme navrch ještě jednu svízel - desetitisíce (zatím) muslimských nájezdníků, kteří se snaží překonat turecko-řeckou hranici a rozlít se po Evropě. Ono se jim sice říká imigranti a váleční uprchlíci, ale našinec ví své.

Od tohoto pátku třináctého se tedy žádná nová velká katastrofa čekat nedala, leda by nedej Bože snad spadlo letadlo, ale v tomto směru byl Bůh milostivý…

A tak tu máme jen uzavřené hranice napříč střední Evropou a zavřené školy, obchody, divadla a kina a hospody, neb nemocných přibývá a vlády se bojí, že by jich mohlo přibýt tolik, že zkolabuje zdravotní systém. Je to takový malý Armageddon na zkoušku - taková lehká ochutnávka, abychom si uvědomili nesamozřejmost našeho sytého a poklidného života.

Aspoň pro někoho ale přeci jen byl tenhle pátek opravdu akutně smolný, a to rovnou pro hlavu hlav, předsedkyni Evropské komise, paní Ursulu von der Leyen.

Evropská unie, natož pak Evropská komise se poslední týdny do nastupující epidemie Covid-19 nemíchaly. Černou práci s vyhlašováním karantén a kontrol na hranicích eurokomisaři (jistě s vděkem) přenechaly národním vládám - a ty dělají, co umí, jakkoli to může být nepopulární.

Inu, nemíchaly až do pátku, kdy paní předsedkyně pocítila potřebu se vyjádřit. Dozvěděli jsme se, že Unie vzhledem k epidemii připustí dočasné rozvolnění maastrichtských kritérií. Až potud dobré. On je sice každý dodržuje, jen když se mu hodí, a minimálně Itálie, ale pravděpodobně i Španělsko a možná i další je letos prostě nedodrží komise nekomise.

Nicméně, pokud by tady paní předsedkyně přestala, byl by to takový hezký výraz dobré vůle. Ovšem nestalo se. Následovala pasáž, kde odsoudila uzavírání hranic jako jednostranné kroky, které „mají silný společenský a hospodářský dopad, narušují životy lidí a přeshraniční obchod“.

Tedy dopad mají a každý by byl raději, kdyby bylo možné fungovat jako dosud, ovšem když přijde pandemie…

Ale to nejlepší přišlo hned potom. Bylo nám sděleno, že „Evropská komise místo nich (uzavírání hranic) chce zdravotní kontroly na hranicích, pro které připraví společnou unijní strategii“. A ještě jsme se dozvěděli, že paní předsedkyně k epidemii založila panel.

No, pán Bůh potěš. Nějak to připomíná situaci, kdy v obcí hoří hospoda a místní se místo hašení v té hospodě sejdou, aby nejdřív založili sbor dobrovolných hasičů.

Paní von der Leyen nám předvedla míru nekompetentnosti, kterou by našinec ani od vrcholného politika Evropské unie nečekal. Nekompetentní vůdci jsou přepych, který si národy mohou dovolit jen v klidných a sytých dobách. Ta naše doba být klidná přestává a paní předsedkyně by měla velmi rychle dopředsedat.

A jinak bude nejlépe, když bude Evropská unie proti koronaviru dělat to, co dosud - tedy nic. Nebude se tak plést pod nohy národním vládám a zachrání to jistě nemálo životů.

Německo dnes už taky ví, že přicházejí doby, kdy si nebude moci dovolit nebojeschopný Bundeswehr. Začít to ovšem řešit tak, že dlouholetou (2013 - 2019) a zcela nekompetentní ministryni obrany odloží do čela Evropské komise…

Bůh dá, že příští pátek třináctého budeme z nejhoršího venku a pak bude čas položit si otázku, k čemu ta Evropská unie v této podobě vlastně je - a jestli to nemůže být právě ona, co nás při nějaké další krizi zabije.

Pro samu paní Ursulu je ovšem nejhorší fakt, že její nekompetentnost nakonec ani nikomu nestála za to, aby se pořádně rozčílil. Všichni mají teď jiné starosti. Předsedové vlád členských států se v krizi kupodivu ani nepokusili uvést v chod nějaké celounijní mechanismy. A Donald Trump také zastavil letecký provoz mezi USA a Schengenským prostorem, aniž se jí ptal.

Někomu stačí naznačit, aby se raději v důchodovém věku (61) věnoval svým sedmi dětem a dětem dětí, někoho bude možná třeba vyhodit.

A až bude po všem, bude ještě ta paní a ten orgán, v jehož čele stojí, a celá ta organizace i s tím orgánem stát za nějaké rozčilování? Stávající komise nebo aspoň někteří komisaři udělají vše pro to, aby členským státům za to rozčilování stáli, ale po téhle zkušenosti to půjde jen ztuha a výsledek bude nejistý.