EVROPA: Čeho se bojí Německo?
Při troše zjednodušení můžeme říci samo sebe. Původně, jak řekl kdysi kancléř Helmut Kohl, vítalo Německo Evropskou unii jako ochranný štít před vlastními zlými duchy. Jenže když se dostal projekt Evropské unie a eura do krizové situace, měla by logicky hrát nejsilnější ekonomika v Unii hlavní roli, už i proto, že je na vývozu do ostatních zemí nejvíc závislá.
Tato změna by však znamenala větší odpovědnost a velké investice, které by ve výsledku snížily životní úroveň občanů Spolkové republiky Německo. Tím, že po válce Německo nejprve nesmělo mít žádnou armádu a později byla její velikost limitována a nezúčastňovali se dlouho žádných zahraničních misí, vědomí širší odpovědnosti obyvatelstva a i politiků se značně snížilo. Snížení životní úrovně se bojí hlavně politici, protože za dva roky je čekají spolkové volby, i když je zřejmé, že pád eura by Německo poškodil daleko více, než investice na jeho záchranu, spočetli ekonomové.
To je nejspíš hlavní důvod, proč vedoucí politici v Německu čím dál tím víc hovoří o tom, že by se o budoucnosti Evropské unie mělo v této zemi hlasovat v referendu. Jinými slovy, chtějí se podělit o odpovědnost se svými občany: nemají odvahu rozhodnout o snížení životní úrovně sami, protože vědí, že by na to ve volbách doplatili, a navíc předávat víc pravomocí do Bruselu nemohou, zabraňuje jim v tom současná německá ústava.
Naposledy to řekl zcela jasně i šéf frakce dlouho váhajících liberálů, tedy FDP, v bundestagu Reiner Brüderle. Cituji z Frankfurter Allgemeine Zeitung: "My nejspíš dojdeme k bodu, kdy referendum o Evropské unii se stane nutností." A pokračoval: "Další vývoj dluhové krize ukáže, jak silné jsou jednotlivé státy, aby mohly obhájit svou požadovanou suverenitu. Každopádně je třeba mít připravený mechanismus, jak zacházet s bankami, " řekl dále Brüderle. Německý Ústavní soud v září ve svém nálezu veřejnosti a politikům jasně sdělí, v kterých bodech se Německo dostalo na hranice ústavnosti.
A ještě před letní pauzou německý spolkový ministr financí Wolfgang Schäubble z CDU, jak jsme o tom již hovořili v předešlých komentářích, o referendu řekl: "Vycházím z toho, že by k tomu mohlo dojít mnohem rychleji, než jsme si ještě nedávno mysleli." Kancléřka Angela Merkelová pak na to reagovala velmi decentně slovy: "Pan ministr hovoří spíše o pozítří než o zítřku." Tehdy ale i liberálové z FDP byli ještě podobně zdrženliví.
Dnes je situace ale odlišná. I předseda bavorské CSU a tamější ministerský předseda Horst Seehofer se vyslovil pro referendum a v deníku Die Welt řekl, že vidí tři problémy, na které by se Němci měli občanů zeptat. První otázka by se měla týkat přesunu kompetencí do Bruselu, druhá finanční pomoci Německa ostatním zemím a třetí otázka by se měla týkat tzv. eurobondů a fondu na vykupování dluhů. Ve střednědobém horizontu vidí nutnost referenda podle FAZ i předseda sociálních demokratů, tedy SPD, Sigmar Gabriel.
Seehofer hovoří o tom, že samozřejmě nechce, aby se Evropa proměnila v nějaké Spojené státy evropské či jakýkoliv jiný superstát, ale nezeptat se na změny občanů považuje za vyjádření neschopnosti občanů, tedy za čistou aroganci.
Paní kancléřka Merkelová, jak na to upozorňuje týdeník Die Zeit, s touto debatou moc nesouhlasí, ba dokonce ji brzdí či nechává brzdit. Dokonce považuje za škodlivé zabývat se vizionářskými nápady a investovat do nich politickou energii a chce se soustředit jen na konkrétní politické úkoly, jako je například konsolidace státních rozpočtů jak v Německu, tak v dalších zemích eurozóny. Paní kancléřka tím stvrzuje jen to, co řekla již několikrát, že je třeba jít dopředu pomalými kroky. Otázka je, jestli to stačí, když společnost se dnes vyvíjí tak rychle.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
Autor je novinář a spisovatel