Očekávaný projev britského premiéra o Evropské unii potěšil všechny kritiky, protože poprvé na vrcholné politické úrovni porušil ideologické tabu a vrátil do veřejného (nejen britského) prostoru zásadní otázku po smyslu a praxi federálního projektu.

Cameron se nepokusil zásadnímu problému vyhnout ani jej obejít, jak je to obvyklé: jestliže neexistuje (a nemůže existovat) evropský démos, tak "stále těsnější jednota" čili budovatelský plán na společný nadnárodní stát je umělý, nedemokratický a implicitně předurčen k neúspěchu, musí znamenat konec politické legitimity a ekonomickou stagnaci. A má-li Unie vůbec přežít, potřebuje zásadní reformu – čili návrat všech pravomocí, jež neslouží jinému účelu než integraci samotné (umělé), z Bruselu zpět do kompetence zvolených vlád. Cameronova vize vyzdvihuje potřebu spolupráce evropských států v oblasti společných zájmů, především integrace (uvolnění) společného trhu. "My (Britové) chápeme Unii jako prostředek k cíli – k blahobytu, stabilitě, zajištění svobody a demokracie", a ne jako cíl sám o sobě.

A přestože je Cameronova pře formulovaná diplomaticky a pozitivně, míří do samého srdce víry v jednotný evropský stát, dogmatu, o kterém se nediskutuje v Komisi ani v Evropském parlamentu, anivRadě Evropy či v Soudním dvoře, vždyť tyto instituce vyplývají z raison d’etre nového státu koncipovaného na likvidaci suverenity národních států. Proto premiér snad trochu omlouvavě vyzdvihuje anglickou mentalitu ostrovní nezávislosti, otevřenosti i pragmatismu (nemáme citový vztah) a zdůrazňuje její zásluhy o evropskou svobodu.

Unie, říká Cameron, má při všech zásluhách o mír dnes úkol zajistit Evropě na globálním trhu ostré konkurence prosperitu a tu nevytvoří stále složitější regulace pracovního trhu. Potřebujeme, aby nebyly malé firmy dušeny bruselskými direktivami, potřebujeme, aby se unijní úředníci starali o konkurenceschopnost Evropy a nevytvářeli zbytečné instituce, aby dokončili vnitřní trh, aby dojednali bezcelní smlouvy s rostoucími ekonomikami světa, a k tomu potřebujeme hubenější i méně byrokratickou Komisi.

Musíme také uznat princip různorodosti, flexibility a nehledat na všechno stejný mustr. Proto chce vyjednat novou britskou vstupní smlouvu s Unií (jejíž potřebu společných pravidel pro eurozónu uznává), kterou nabídne občanům v referendu.

Dostanou Angličané výjimku, nebo odejdou? Jde i o naši svobodu. Unie se zrodila z historického neštěstí. Angličan by nikdy neřekl, že se většina většinou mýlí, jak se říká u nás. Mýlí se elity.

LN, 29.1.2013

Autor je publicista a politolog