Odvážíme se profilovat lidi podle rizikových skupin?

Stále ještě otřesená Evropa hledá své chyby i poučení pro příště. Právě výrazem „pro příště“ naznačuje, že na útok džihádistů v Bruselu chce reagovat důsledněji než na loňské útoky v Paříži. I ministr vnitra Chovanec v Bruselu řekl: „Osobně se obávám, že útoky se budou množit.“

To je první nápadná změna, i když jen rétorická. Po Paříži se neuvažovalo o „příště“, heslo znělo spíš „už nedopustíme“. A přesto „bylo dopuštěno“. I proto se teď evropští a čeští politici snaží vyjadřovat větší odhodlání. Někdy působí až jurodivě a bez vazby na realitu. Třeba když expremiér Topolánek na webu Echo24 líčí svou vizi činnosti vojáků: „Obkličují přistěhovalecká ghetta. Perlustrují všechny obyvatele... Po prověření všechny neidentifikovatelné neprodleně deportují.“ Myslí to vážně? Když jsou ti lidé neidentifikovatelní, do jakého státu by mohli být deportováni?

Seriózněji to myslí ti, kteří sázejí na spolupráci s Izraelem. Mají s ním spolupracovat tajné služby. Získáme od něj bezpečnostní technologie. A tak dále. Jako by z toho zaznívalo: Jsme ohroženi terorem jako Izrael? Tak se též budeme chovat jako Izrael. Je to úvaha správným směrem. Ale ve víru emocí se zapomíná na její limity, na přenosnost izraelské zkušenosti do Evropy. Občas to zaznívá z branže pravidel silniční dopravy: Chcete neomezenou rychlost na dálnici? Stačí ji převzít z Německa, kde funguje. Nebo z přímé demokracie: Chcete referenda? Stačí je převzít ze Švýcarska, kde fungují už desítky let. Ale pozor, nebývá to paušálně přenosné.

V bezpečnosti jsou přenosné technologie. Nic nebrání instalovat na letištích kamery se softwarem rozeznávajícím lidské tváře (ty podezřelé mezi nimi). Tady lze z izraelské zkušenosti čerpat bez omezení. Ale kouzlo izraelského know-how spočívá v něčem jiném. V tom, že sice používá špičkové technologie, ale hlavní důraz klade na lidský faktor.

Izraelská zkušenost se opírá o absolutní loajalitu lidí k vlastní zemi i o jejich vědomí, že není kam ustoupit – porážka by neznamenala jen kapitulaci, ale konec židovského státu. Proto potlačuje ideologie ve prospěch myšlenky přežití kmene, jenž prochází zátěžovým testem už 3500 let. Proto i na letištích profiluje lidi podle rizikových skupin, což je v EU i USA nemyslitelné. Jsi mladý muž? Jsi majitel pasu s razítky z rizikových zemí? Jsi izraelský Arab? Pak počítej s tím, že tě bezpečáci speciálně „proberou“. A že veškeré skuhrání na diskriminaci ti nebude k ničemu.

Má na tohle vše „koule“ Evropa? Dovolila by si tak zásadně narušit vlastní pravidla i posvátnou krávu antidiskriminační legislativy? To je zásadní otázka ohledně bezpečnosti a izraelské inspirace k ní.

LN, 26.3.2016