Celá řada evropských politologů je toho názoru, že v případě Kosovanů nelze mluvit o dříve proklamovaném právu na sebeurčení, protože žádný kosovský národ není.
Jsou pouze kosovští Albánci a kosovští Srbové, přičemž albánský národ již realizoval své právo na sebeurčení v Albánii. Nicméně předsedové vlád Srbska a Kosova v srpnu 2015 podepsali dohodu o hlubší integraci Srbů žijících na území Republiky Kosovo. Srbská menšina žije hlavně na severu Kosova, kde podle srbského premiéra Vučiće na základě sjednané dohody dostala více pravomocí, včetně tzv. práv srbských obcí. Finální setkání premiérů Aleksandara Vučiće a Isy Mustafy proběhlo za účasti šéfky unijní diplomacie Federicy Mogheriniové, podle níž sjednaná dohoda oběma státům umožnila nastoupit „evropskou cestu“. Tou dobou také Kosovo schvalovalo změnu ústavy, umožnující vznik trestního tribunálu, který by se při řešení válečných zločinů měl zabývat i povražděnými stovkami srbských civilistů na území Kosova a obchodováním s lidskými orgány. „Zjistit pravdu o některých obviněných během války a po ní je těžkým úkolem, který musíme řešit,“ uvedl k tomu kosovský premiér Isa Mustafa. Nakonec však zůstalo jen u planých slibů, přičemž řada západních novinářů v této souvislosti zmiňuje fakt, že Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) představovala organizaci, která svoje aktivity financovala z výnosů trestné činnosti. Tato skutečnost vedla k tomu, že z pohledu mezinárodního společenství je UÇK spojována s organizovaným zločinem.
V minulých dnech nás snad všechny sdělovací prostředky informovaly o tom, jaké pozdvižení vyvolal v Kosovu vlak v srbských národních barvách, který byl údajně v rámci dříve dohodnutých práv srbských obcí vypraven z Bělehradu do Kosovské Mitrovice, aby se před hranicemi nakonec otočil. Jízdu vlaku do Mitrovice totiž měla srbská strana zastavit ve městě Raška na základě informací, podle nichž kosovské speciální síly plánovaly za hranicí zaminovat trať a zatknout strojvůdce. Interiér vlaku byl vyzdoben motivy pravoslavných památek, přičemž exteriér vlaku nesl nápis „Kosovo je Srbsko” ve dvaceti jazycích. Srbové viděli a dodnes patrně vidí Kosovo jako posvátné místo, kde srbský národ bojoval s Turky ve známé bitvě na Kosově poli v červnu roku 1389. Stejně tak je Kosovo místem, kde se nachází množství kulturních památek, především církevního rázu, na které si Srbové vždy činili nárok.
Při rozhovoru pro agenturu Reuters v reakci na tuto událost kosovský prezident Hashim Thaçi prohlásil, že Srbsko má v plánu vyprovokovat Kosovany a vytvořit tak záminku pro vojenský zásah, po kterém by mohlo anektovat severní část Kosova. „Srbským záměrem je použít tento vlak, který dostali darem od Ruska, nejprve k tomu, aby odřízli severní část Kosova a poté, aby ho připojili k Srbsku. Jde o krymský model,“ prohlásil Thaçi. Podle srbského prezidenta Tomislava Nikoliće naopak kroky Kosovanů nasvědčují tomu, že Kosovo hodlá rozpoutat vojenský konflikt s Bělehradem. Současné vyostření vztahů mezi Srbskem a Kosovem v našem tisku okomentovala řada novinářů. Ovšem jinou zásadní událost, vážící se k srbsko-kosovským vztahům, ke které došlo ve Francii, čtenářům komentátoři taktně zamlčeli.
Jak o tom informovala agentura Reuters, zatkla francouzská policie před čtrnácti dny (ve středu 4. ledna) Ramuše Haradinaje, jenž svého času zastával funkci premiéra Kosova. Francouzi na základě mezinárodního zatykače Haradinaje zatkli na letišti, přestože se prokazoval diplomatickým pasem. K jeho zatčení sice došlo již v červnu 2015 ve Slovinsku, avšak díky silnému diplomatickému tlaku byl slovinskými úřady po dvou dnech propuštěn na svobodu. (Zde původní článek Reuters.)
Ramuš (Ramush) Haradinaj, jako bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády, v albánštině Ushtria Çlirimtare e Kosovës (UÇK), čelil obviněním z válečných zločinů před Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY). Byl obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se dopouštěl jako velitel jednotky UÇK, jež znásilňovala ženy, unášela, mučila a vraždila své odpůrce, a to nejenom Srby a Romy, ale i Albánce, kteří neprojevovali dostatek ochoty s UÇK spolupracovat, nebo je podezřívala z kontaktů se Srby. V roce 2005 sice Haradinaj dobrovolně odjel do Haagu, ovšem ještě téhož roku se v tichosti odtud vrátil domů. V Kosovu pak navázal úzké, osobní kontakty s dánským protektorem OSN Sørenem Jessen-Petersenem, což bylo v roce 2008 kritizováno jako součást korupce, která měla bránit vyšetřování jeho zločinů proti srbským civilistům. Bývalá hlavní žalobkyně ICTY Carla del Ponte ve své zprávě uváděla, že Petersen a další úředníci OSN „nespolupracovali při vyšetřování obvinění proti Haradinajovi“. Některé pasáže z haagské obžaloby, pro které si Haradinaj vysloužil přezdívku Kosovský řezník, se objevily na internetu. „Nejprve jedné ze zadržených osob uřízli nos, řezali je do krku, paží a stehen, vtírali sůl do jejich zranění, zašívali jim rány jehlou, zabalili tři muže do ostnatého drátu, ostny z drátu vrazili do masa pomocí ‚nástrojů‘, poté je přivázali za motorové vozidlo a táhli je, dokud nezemřeli,“ cituje Wikipedie ze spisu obžaloby.
Haagský tribunál při posledním jednání Haradinaje osvobodil pro nedostatek důkazů, zapříčiněný absencí očitých svědků. Těch bylo původně dost, během procesu však docházelo k jejich podivným úmrtím. Dle žalobce Vladimira Vukčeviće bylo během procesu s Haradinajem zavražděno 19 svědků obžaloby, díky čemuž pak zbytek svědčících osob odmítal před haagským tribunálem vypovídat. „Haradinajovy metody jsou známé, používá je každá mafie. Nejprve přijde upozornění, pak pokus o uplácení, později výhrůžky a nakonec vražda. V tomto případě to dospělo až k zabíjení, což zbylé svědky přimělo se stáhnout,“ prohlásil žalobce Vukčevič. Kosovský Albánec Shefquet Kabashi dokonce odmítal svědčit i pouhým prostřednictvím telemostu z New Yorku. Kabashi u soudu prohlásil: „Nechci ochranná opatření, protože ve skutečnosti taková účinná opatření neexistují; existují jen uvnitř této soudní síně, nikoli venku.“
Po jednostranném vyhlášení nezávislosti Republiky Kosovo (albánsky Republika e Kosovës) ze dne 17. února 2008 se jejím prvním premiérem stal velitel povstalecké Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), jinak též kosovskoalbánský politik Hashim Thaçi. Jako exministr zahraničí a expremiér se Thaçi v loňském roce, konkrétně 7. dubna 2016, stal i prezidentem Kosova. A i když se u nás o tom moc nepíše, mnohé noviny a časopisy v zahraničí nezapomínají na to, že tento politik nebyl zapleten jen do etnických čistek na území Kosova, ale i do obchodu s lidskými orgány. Zdá se to být neuvěřitelné, že ještě na přelomu 20. a 21. století mohl někdo zabíjet lidi proto, aby zobchodoval jejich orgány. Jenže zločinecké organizace se nevyhýbají žádným kšeftům, které by jim mohly přinášet zisky. A obchodu s lidskými orgány se nevyhýbala ani Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), tedy ozbrojená organizace kosovských Albánců.
V roce 2008 byl Thaçi obviněn Carlou del Ponteovou, tehdejší žalobkyní Mezinárodního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii (ICTY), že roku 1999 osobně organizoval únos nejméně tří stovek kosovských Srbů, odvlečených do Albánie, kde jim byly lékaři odebírány životně důležité orgány, které pak obchodníci prodávali zájemcům z Evropy a ze zámoří. Hashim Thaçi byl sice svého času zatčen, ale záhy zas propuštěn, neboť díky svým kontaktům a laxnosti mezinárodního společenství v potírání válečných zločinů spáchaných kosovskými Albánci se před Mezinárodní tribunál v Haagu nedostal. Tak mohl ve funkci premiéra Kosova nerušeně působit od začátku roku 2008 až do prosince roku 2014. A to i přesto, že v prosinci 2010 Dick Marty, jako zpravodaj Komise EU, předal Radě Evropy zprávu o nezákonném obchodování s lidskými orgány v Kosovu, organizovaném vůdcem UÇK a kosovským premiérem Hashimem Thaçim, kdy oficiální zpráva dokládala zapojení kosovského premiéra do „mafiánské sítě“, která zabíjela zajatce s cílem prodat jejich orgány na černém trhu.
Hashim Thaçi, jemuž se dostalo přezdívky „Nedotknutelný“, si už jako velitel UÇK získal náklonnost vlivných západních politiků. Především bývalého britského premiéra Tonyho Blaira, který přemluvil tehdejšího šéfa Bílého domu Billa Clintona k vojenskému zásahu vůči Jugoslávii, ale oslnil i Madeleine Albrightovou, Clintonovu šéfku diplomacie. Mezi významné sponzory pana „Nedotknutelného“ během kosovské války v roce 1999 a makedonské války v roce 2001 patřila zločinecká skupina vedená Mehmetim Nazarem, žijícím v Texasu. Není tedy divu, že americký časopis Foreign Policy k tomu poznamenal: „Gangsteři, kteří vládnou Kosovu, vděčí za svou moc USA.“ A není bez zajímavosti, že tajné depeše NATO, které se dostaly do rukou redaktorů britského deníku The Guardian, označovaly Thaçiho za velkou rybu „ve strukturách zločineckého podsvětí“.
Ovšem přes všechna tato fakta bychom dle našich novinářů z dalšího vývoje srbsko-kosovských vztahů neměli mít obavy: vždyť i v tom Kosovu nám „pravda s láskou“ zvítězily.
POST SCRIPTUM - Zpráva ČTK ze 12. ledna: Francouzský soud nařídil propustit z vazby někdejšího velitele kosovských povstalců a bývalého kosovského premiéra Ramushe Haradinaje. Ve Francii byl zatčen na základě srbského zatykače. Odvolací soud v Colmaru současně rozhodl, že Haradinaj musí zůstat ve Francii, dokud se nerozhodne o srbské žádosti o jeho vydání. Srbsko považuje Haradinaje, který byl v letech 2004 a 2005 kosovským premiérem, za válečného zločince. Viní ho mimo jiné z odpovědnosti za vraždy, pronásledování, znásilňování a kruté zacházení se srbskými, romskými a také albánskými civilisty, které separatisté označili za kolaboranty se Srby.
Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora