Angela Merkelová vystoupila s prohlášením, že by EU měla mít pravomoc vetovat národní rozpočty.

Prozatím se jedná o rozpočty "problémových zemí", které porušují fiskální pravidla. Nápad je to určitě z německého pohledu zajímavý, ale dělá z členských států nesvéprávné celky, o jejichž osudu má rozhodovat někdo jiný.

"Mělo by zde být právo takové rozpočty prohlásit za absolutně neplatné, jinak se z té situace nedostaneme," řekla doslova Merkelová. Už ale nedodala, co by následovalo, kdyby EU zablokovala národní rozpočet.

Dosadila by snad EU nějakého správce nebo ekvivalent říšského protektora, který by daný stát následně řídil? Nebo by snad EU stanovila bez znalosti místních poměrů a potřeb nějaký rozpočet, který by členskému státu byl vnucen proti jeho vlastní vůli?

Tento nápad vyvolává daleko více otázek než odpovědí. Ale na to jsme si snad už u nápadů plynoucích z Evropské unie zvykli. Určitě je hloupost žít si na vysoké noze, na dluh, přesně tak, jak nám to předvedli Řekové, ale byla to jejich vlastní svobodná volba a nebýt toho, že Řecko platí eurem, znamenalo by to problémy hlavně pro Řecko a ostatních by se to dotklo jen okrajově.

Merkelová hovořila o zemích, které nedodržují fiskální pravidla, ale například Francie s Německem dlouhodobě porušovala pravidla zadlužování a nic se nedělo. Nyní chtějí Němci společně s Francouzi diktovat ostatním státům, jak mají hospodařit?

Euro je ohromný průšvih. Jak už bývá pravidlem, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a nejinak tomu bylo v případě eura. Euro se překotně přijímalo jako znak příslušnosti k EU a na možné problémy se nebral ohled. Řecko kvůli přijetí eura podvádělo a "vylepšovalo si čísla" a opět se bruselští mocipáni tvářili, že je vše v naprostém pořádku.

Nyní se ukazuje, jak byla snaha o dohnání a předehnání USA pošetilá. Euro je sice silnější než dolar, ale stačí málo a euro se sesype jako hrad z písku. Na tom je koneckonců stavěno. Představa silné Evropské unie řízené bruselským centrem proti vůli občanů EU, jichž se pro jistotu nikdo na nic neptá, bere za své.

Tak jak se pomalu hroutí Řecko, dojde i ke zhroucení eura jako společné měny. Ono také zavádět společnou měnu pro naprosto odlišné státy s jinou výkonností, s jinými zákony a jinou skladbou obyvatel bylo docela nesmyslem.

Euro mohlo vzniknout jako společná měna, ale jen vedle hlavních národních měn jako součet všech evropských ekonomik, tak, aby členské státy mohly reagovat na vývoj kursovým pohybem. Tato možnost byla členským státům sebrána a nyní se to ukazuje jako jeden z největších problémů.

EU začíná být dokonce horší než RVHP. Tolik zasahování do národních ekonomik, fascikly příkazů, zákazů, nařízení a závazných doporučení včetně podvazování různých odvětví hospodářtví formou kvót a dotací dokázalo tak pokřivit volný trh, že to opravdu nemá daleko k Moskvou řízeným satelitům.

A co horšího, bude-li nyní Brusel kecat i do národních rozpočtů, tak členské státy ztratí snad tu nejzákladnější pravomoc. Hospodaření už nebude v rukou národních vlád, legislativa je už téměř celá v rukou Bruselu a národní vlády jsou degradovány do úlohy nesvéprávných a naprosto zbytečných orgánů bez pravomocí.

Pomiňme, že platíme korunou a ne eurem. Jak by se asi tvářili Němci, kdyby vystoupil prezident Klaus a řekl, že Německo nedodržovalo pravidla ohledně zadlužování států s eurem a že by Česko bylo pro vetování dalšího německého rozpočtu? To bychom asi měli na krku válku.

Nedávno se sešel řecký premiér s německou kancléřkou a francouzským prezidentem. Výsledkem bylo ujištění, že Řecko bude i nadále v eurozóně. Snad i těm posledním obhájcům EU a vlezdobruselistům došlo, kdo že to v EU o všem rozhoduje.

Snad si mohu na závěr dovolit trochu vlastenectví. Narodil jsem se jako Čech a jsem na svůj národ i přes veškeré chyby, které má, hrdý. Českou hymnu považuji za nejkrásnější skladbu na světě. Mám rád svůj rodný jazyk a nechci, aby o mé vlasti rozhodoval někdo jiný a určoval co smíme a co nesmíme.

Věřím tomu, že stejně nahlíží i obyvatelé jiných členských států. Neexistuje národ Evropanů. Evropa je pestrá a evropské státy mají tisíciletou historii. Každý je hrdý na svůj stát, na svou hymnu i na svůj jazyk. Nikdo nechce, aby o něm rozhodoval někdo jiný. Tak proč, k sakru, někdo chce rozhodovat o jiných?

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora