To se Putin jistě třese strachy. Myslím, že demokracie tu dostává na frak, protože nějakým strašením na totalitní metody Kremlu nestačí. Původně jsem si myslel, že Putinovi jde o průmyslové oblasti na východě Ukrajiny, které produkují 20 % ukrajinského HDP. Vyzkoušel si Krym, který je cestou k Černému moři. Ten anšlus svět jen komentoval, Obama se vykecal a EU opět ukázala, co je to vlastně za uskupení. Orgány EU slouží jen jako alibi pro různá opatření a nařízení v jednotlivých zemích. Přiznávám, že jsem vkládal do EU moc důvěry, ale když vidím, kdo je u nás zvolen do jejích orgánů, jinde to jistě není lepší, pak chápu, kolik zhovadilostí jsou schopni vyprodukovat. Samozřejmě kromě bububu na Putina.

V této době můžeme sledovat ve světě zajímavé tendence snah osamostatnit se, ať třeba ve Španělsku nebo Kurdové využívající boje v Iráku, ale jinde bojují o samostatnost, sebeurčení nebo o cokoliv, jen když se odtrhnou. Ukrajina byla kdysi součástí velkého celku. Ten se po pádu železné opony rozpadl a nyní ho Putin hodlá resuscitovat. Tak z Ukrajiny odlupuje, po "čisté" akci s Krymem, další kousek, tentokrát systémem gerilové války. Jak to dopadne, netuším, ale připomenu něco z našich dějin.

My budeme na podzim oslavovat vznik samostatného státu, tedy odtržení od Rakousko-Uherska. Tehdy jsme vydrželi dvacet let a byli jsme zranitelní. Mám na mysli Mnichovskou dohodu a následně Protektorát Čechy a Morava. Slováci využili možnosti smýt potupu, za kterou považovali vtělení do státu, kterému se říkalo Československo. Druhé potupy se Slovákům dostalo poválečným pardonem a opětným vrácením do stavu před Mnichovem. Dokonce se Slovákům nepřipomínalo, že bojovali po boku s nacistickým Německem, což "zachránili" Slovenským národním povstáním, které si vyžrali až do konce, protože se na ně Stalin vykašlal.

To vše je pryč a podle stranické příslušnosti se minulé události dnes hodnotí a prezentují lidu obecnému.

Jsem u další etapy vztahů Slováčisek a Čehúnov. Tedy poměrně klidné rozdělení Československa na Česko a Slovensko. Vidím to tak, že bylo prospěšné pro obě strany.

Neděje se to vždy kultivovaně a zdůvodnění bývají rozličná, tak v různých částech na celé Zemi řinčí zbraně, a přitom je zbytečné bránit rozdělování. Je to vždy poznamenáno osobními ambicemi lidových vůdců.

Zbraně a sílu používají hlavně ti, kteří jsou na nižším vývojovém stupni primátů, proto s nimi není možná žádná domluva. Dokonce na ně ani neplatí bububu EU. Zde se těžko argumentuje, protože prostý lid má rád, když ho někdo vede. Je neschopný starat se sám o svůj osud, starat se sám o sebe. Komunisti slíbili sociální jistoty a dnešní vůdci, nejen u nás, si užívají své moci, protože tradiční demokracie si s danou situací nevědí rady. Kdo totiž nezažil pár let v jakékoliv totalitě, neví, oč těm vůdcům vlastně jde.

Slibují a lidé je volí, ale lid zas tak blbý není a někdy chce, aby se sliby plnily. Pak jsou tu opět demonstrace a to už se rodí noví vůdci, kteří ten stejný lid opět použijí k budování své moci, a tak to jde dokola. Snad se někdy propracujeme k vizi Jiřího z Poděbrad a nad planetou nastane mír. Prý to však nastane, až zůstanou na Zemi jen dva vůdci a jeden druhého vyloučí ze strany. Nebo se dohodnou jako Roosevelt se Stalinem, kdo bude mít východ a kdo západ.

Pro ty ambiciosní je tu ještě Sever a Jih.