12.11.2019 | Svátek má Benedikt


EVROPA: Brusel má strach z letošních eurovoleb

3.2.2014

Očekávané posílení euroskeptické opozice může znamenat pro vládnoucí elitu problémy. Někteří se dokonce bojí, že dojde k zablokování rozpočtu EU, jako se to stalo nedávno v USA. Takže instituce EU by neměly ani peníze na výplaty. To by ovšem byla tragédie, neměl by kdo vymýšlet nové formuláře. (How Europe could face its own shutdown, Hrozí „shutdown“ i Evropě?)

Volební rok

V květnu 2014 jsou nové volby do Evropského parlamentu. A političtí analytici očekávají malé zemětřesení. Euractiv: "Důvěra veřejnosti v Evropskou unii klesla na historicky nejnižší úroveň. Poslední průzkum veřejného mínění Eurobarometer ukázal, že 60 % Evropanů nevěří v EU. To je zdvojnásobení nedůvěry od roku 2007."

Klimatické náboženství by mohlo v ideálním případě skončit na smetišti s ostatními krámy, které se neosvědčily. Kam to vyznavači tohoto kultu dopracovali? Podívejme se na příklad z průmyslu. Evropská klimatická politika zdražila třeba výrobu hliníku o 11 % (CEPS). Klimatické regulace mají na svědomí celou třetinu cenových rozdílů mezi evropskými producenty (kteří jsou nejdražší na světě) a producenty z Blízkého východu (kteří jsou nejlevnější). (Aluminum Industry Hurt by EU Climate Rules, Study Shows)

Evropské ocelářské společnosti za elektřinu platí dvojnásobek a za plyn čtyřnásobek toho, co jejich konkurenti z USA (zdroj). Takhle už to dál nejde. Jde o hospodářskou EUthanásii.

Nová evropská komise

V říjnu 2014 také končí současná Barossova Evropská komise. Kdo přijde po nich? Další maoista? Europarlament nemůže sám vybrat nové členy Evropské komise. Evropský parlament pouze odsouhlasí či neodsouhlasí kandidáty navržené jinde. Pokud ale bude v EP dost rozumných lidí, lze si ohlídat, aby se do Evropské komise dostali lidé alespoň se základním IQ.

Noví europoslanci mohou podpořit rozumnější eurokomisaře, jako je eurokomisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani. Ten v září 2013 pro The Telegraph řekl, že přemrštěné náklady na obnovitelné zdroje způsobily, že Evropská unie stojí před "průmyslovým masakrem".

Eurokomisař pro energetiku Guenther Oettinger také občas mluvil rozumně. "Když ceny plynu v EU jsou troj- až čtyřnásobek cen v USA, je to konkurenční nevýhoda, se kterou se nemůžeme smířit." (zdroj)

Začíná boj o rok 2030

V lednu 2014 Evropská komise přišla s plánem utáhnout lidem kolem krku smyčku zase o něco tvrději. Do roku 2030 chce emise CO2 snížit o 40 % oproti úrovni z roku 1990. EU chce "jít příkladem" světu a připravuje se tím na rok 2015, kdy má světová konference přinést jakýsi nový Kjótský protokol.

Dobrá zpráva ale je, že Evropská komise ustoupila tlaku klimaskeptiků, kteří varují, že tyto drahé regulace podkopávají hospodářství. A tak nové cíle na rok 2030 budou pro jednotlivé státy jen nezávazné. Greenpeace si rve vlasy, což je dobrá známka, že jsou věci zřejmě na dobré cestě.

Každý stát má mít volnost sám si určit, jak toho – nepovinného – cíle dosáhne. Může třeba investovat do jaderné energie či břidličných plynů místo do soláru, když chce. Podle toho, co dává ekonomický smysl (zdroj). Nabízí se také možnost, aby se jednotlivé vlády spolu domluvily, že tyto pitomé – nepovinné - direktivy budou ignorovat. Ať se Evropská komise klidně vzteká.

Tyto návrhy ale bude v příštích měsících a letech teprve muset projednat Evropský parlament. Zřejmě až ten příští Evropský parlament. Záleží, kdo v něm bude sedět. (Energy and climate goals for 2030)

Rozpočet

Důležité také bude, jakým způsobem se využije oněch 200 miliard eur (20 % rozpočtu EU), které v letech 2014-2020 chce Brusel dát na boj proti globálnímu oteplování. Tento rozpočet byl schválen v EP na podzim 2013. Bylo by fajn, kdyby se tyto peníze rozdělovaly spravedlivě a bez diskriminace. Ne jen klimatické mafii.

Kdyby obě strany barikády dostávaly z EU stejné dotace, mohli bychom si my nakoupit stejné množství vědců a médií, jaké dnes nakupují alarmisté. V ideálním světě by samozřejmě média ani vědci nebyli na prodej. Pokud je ale situace, jaká je, měly by obě strany mít k dispozici stejné peníze. Aby to bylo spravedlivé.

Pokud by rozpočet EU na příští rok byl diskriminační, europoslanci by ho prostě odmítli schválit. Peníze by nedostal nikdo, ani klimaaktivisté a klimatologové. Mohli by si jít vydělávat na brigády třeba sběrem brambor. Pokles počtu publikovaných klimablábolů by sotva někomu chyběl. (Oteplování byl omyl, ale stejně na to dáme 200 miliard eur!)

Svobodná Evropa jako cíl

Dlouhodobým cílem nového Europarlamentu by měla být postupná liberalizace a deregulace zahnívajícího Evropského hospodářského prostoru (EHP). Něco jako byla perestrojka v SSSR. První ale samozřejmě musí přijít glasnosť, aby byla zrušena politická korektnost a obnovena svoboda slova. Nelze-li problémy nahlas pojmenovat, nelze je samozřejmě ani řešit.

Nebylo by snazší se o to nestarat a prostě z tohoto potápějícího se Titanku vystoupit? Bohužel vystoupení z EU nás nezbaví absurdních směrnic EHP o zákazu žárovek, o povinném přimíchávání biopaliv, směrnic o zakřivenosti banánů či směrnic o zákazu teploměrů atd. Ty by pro nás platily i po vystoupení z EU.

Ale pokud by se Evropský hospodářský prostor změnil a fungoval na principu dobrovolné spolupráce a ne na principu násilí a vydírání, členství v EHP by už nebyl problém. Státy by měly mít svobodu samy se rozhodnout, zda se k té či oné regulaci připojí či nepřipojí. Začátkem takového osvobození by mohly být balíčky "výjimek", které se schválí. Aby státy jako ČR nemusely zavádět euro, když nechtějí.

Demokratický deficit a co s ním

Může europarlament takové reformy prosadit? Jeho moc je omezená, je to postdemokracie, nikoli demokracie. V EP jsou ale lidé ze všech států a je to dobré místo, odkud lze organizovat různé formy mezinárodní spolupráce.

Existují přece historicky osvědčené metody, jak bojovat za lidská práva, když zákony nefungují. Například Indie získala nezávislost nikoli násilnými nepokoji, ale díky NENÁSILNÉMU pasivnímu odporu (satjágraha, ahinsá). Stejně postupovali američtí černoši při boji za občanská práva. Například "sit-ins" či "direct action", kdy si šli jen pokojně sednout na místa, kam byl černochům vstup zakázán.

To, co zatím chybí, je organizované hnutí pasivního odporu v Evropě. Kdyby se několik vlád domluvilo za zády Evropské komise, že vybrané škodlivé regulace budou bojkotovat, co s nimi Brusel zmůže? Jde o zavedenou taktiku. Vytvoří se stínová paralelní organizace, která postupně získá větší vliv než zkostnatělé oficiální instituce. Podobně jako dnes řada firem raději nechodí k nepružným soudům, ale k rychlým arbitrážím.

Ano, jsou to jen takové úvahy. Ale ať už zvolíme jakoukoli taktiku, je třeba jednat rychle. Protože už nyní klimatické a jiné regulace táhnou evropskou ekonomiku ke dnu. A nejde o žádná abstraktní čísla, která zajímají jen pár profesorů ekonomie. Hospodářský úpadek, který v EU způsobilo dvacet let vlády protievropských extremistů, se promítá do nezaměstnanosti, která trápí celou Evropu. Ve Španělsku a Řecku je nezaměstnaných dokonce přes 26 % populace. V Bulharsku byly vloni nepokoje proti drahé elektřině, kterou zdražuje klimatická politika. A u nás na boj proti globálnímu oteplování dáme ročně kolem 40 miliard Kč. Pokud nám záleží na osudu Evropy, je na čase s tím něco dělat.

Doporučená četba:

Projev prezidenta České republiky na konferenci OSN o změnách klimatu 2007

Projev prezidenta republiky v Evropském parlamentu 2009

Vítězslav Kremlík: Sypat písek do soukolí světové ekonomiky

******************************************************
www.klimaskeptik.cz
Převzato z Kremlik.blog.idnes.cz se souhlasem autora.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.