Všechny formy a důsledky brutálního chování španělské vlády v Katalánsku byly již u nás a v zahraničí rozsáhle komentovány. Nerad opakuji, co říkají ostatní, a proto chci na víkendové události v Katalánsku pohlédnout v trochu širších souvislostech. Co třeba takhle. Co má společného referendum v Katalánsku, volby v Německu a jeden nový zákon v Rakousku?

V Katalánsku lidé hlasovali pro samostatnost, v Německu volili občané Alternativu pro Německo (AfD) a v Rakousku začal 1. října platit zákaz zahalování obličeje. Mohl bych ještě přidat pár podobných událostí, ale tyhle tři mi postačí k tomu, abych rozvedl myšlenku o účelnosti sebeurčení a národní identity.

Německý sociolog Norbert Elias má pravdu, když říká: „Když se národní otázce vyhneme a tabuizujeme ji, dosáhneme pravý opak toho, co jsme chtěli.“

Ti, kteří v Katalánsku hlasovali pro nezávislost a v Německu proti imigraci, mají s Rakušany, kteří vítají zákaz zahalování obličeje, jedno společné. Stojí za svou tradicí, kulturou a způsobem života. Na jedné straně tak zdůrazňují to, v čem se liší od všech ostatních, ale zároveň i to, že dobře fungující společnost potřebuje porozumění a spolupráci. Obojí totiž, porozumění a spolupráce, předpokládá důvěru a tu máme nejspíše k tomu, kdo se nám podobá. Ty, kteří nám jsou podobní, máme raději a snáze s nimi spolupracujeme a jsme ochotni být vůči ním solidárnější než vůči cizincům.

Národní identitu vymezuje stejný prostor, národní jazyk, tradice, sdílené zkušenosti a společné sociální znalosti. Ale to není všechno, co prospívá lidské společnosti. Naděje na úspěšný rozvoj stoupá v těch společnostech, které samy určují své normy a zákony. A čím blíže vznikají zákony těm, kteří se podle nich mají řídit, tím lépe. To a nic jiného chtějí jak Katalánci, tak Rakušané a i Němci.

A s nimi to ví i většina normálních lidí, kteří se pohybují mimo skanzeny literárních kaváren, stranických centrál a univerzitních kateder. Obyčejní lidé tuto svou praktickou moudrost možná nedokážou zvlášť elegantně vyjádřit, o to lépe ale chápou její stěžejní význam pro soudržnost a úspěšnost společnosti. Proč? Protože si to den za dnem prakticky ověřují.

Řekl bych, že Katalánci, Rakušané a Němci mají hodně společného i s většinou našich lidí. Ani nás nebaví mít globálně standardizované výrobky, mzdy anebo myšlenky. Ani nám se nelíbí glajchšaltování světa. Ani my nechceme evropskou internacionálu spasitelské šedivosti, nýbrž jedinečnost našich tradic a našeho způsobu života. Chceme se na svět dívat a posuzovat jej z naší země a našima očima, chceme pojmenovat vlastní zájmy a dosahovat jich vlastními cestami. A proto si Katalánci zaslouží naši podporu.