Když utíkali z komunistického ráje naši občané, Západ je přijal více méně výborně. Ale oni si to také zasloužili!

Emigrace z bolševického Československa po komunistickém puči a po ruské invazi způsobila potíže zejména bolševikům. Ti se zasloužili o to, že na naší hranici se Západem vznikla faktická železná opona z drátů, pozorovatelen a střílen. Nejeden pokus o překonání této hranice skončil zastřelením „narušitele“. Převážně politická emigrace po roce 1948 a převážně ekonomická emigrace po roce 1968 oslabila i československou společnost. Mít nebo nemít desítky tisíc lidí ve státě, který se navíc zbavil sudetských Němců a „neměl lidi“, vedlo k destrukci stovek stavení, která tu po Němcích zbyla.Moderní politická a ekonomická emigrace celý svět provází od bolševické revoluce v Rusku. I předválečné Československo bylo státem, kam se řada Rusů před bolševickým terorem uchýlila. Pro naši emigraci bylo významné, že se naprostá většina československých emigrantů dokázala na Západě uplatnit, přijala západní hodnoty a profitovala z nich.

Posledních dvacet let se však Evropa potýká s imigrací z oblastí, kde není bezpečno, ať už je to Afrika, Asie či arabský svět. Imigranti přicházející zejména z islámských zemí emigrují i se svou vírou a Evropa i USA se k těmto imigrantům chová více než velkoryse. Kromě toho se oficiální evropskou doktrínou stala „ochrana menšin“, kam se řízením osudu dostali i lidé imigrující do Evropy z islámského světa. Tito lidé mohou svobodně vyznávat svou víru, současně však tato politika působí proti asimilaci, tj. proti tomu, aby se tito noví obyvatelé Evropy ztotožnili s naším systémem a hodnotami.

Nárůst politického radikalismu islamismu je více než zřejmý. Datuje se od svržení íránského šáha a nyní nabral zvláště nebezpečný směr na územích ovládaných Islámským státem. Islámský stát získává nové bojovníky i z Evropy, velmi mnoho jich v rodinách někdejších imigrantů v Evropě vyrostlo, necítí se však být Evropany a vyslyšeli výzvu IS k boji za islámské hodnoty proti Západu.

V této zcela nové situaci musí Západ a EU zvláště velmi vážit, jak s dalším přílivem imigrantů do Evropy naložit. Pokud se zcela zřetelně nedaří začlenění imigrantů do evropského prostředí, někteří představitelé muslimským přistěhovalců navíc podporují aktivity IS a brojí proti západním vládám a demokracii, je další udržování situace, kdy bychom měli imigranty vítat s otevřenou náručí a nabízet jim vše, aniž bychom od nich požadovali loajalitu a spolupráci, nemožné. Naprosto scestné je pak na mezinárodním poli podporovat existenci Palestiny, pokud v ní vládnou teroristé Hamásu.

Islámský stát může být poražen do několika let, nicméně zcela jistě tím nezanikne islámský terorismus, který zůstane největším nebezpečím pro Západ v dalších letech. Evropa by se nad tímto problémem proto měla minimálně pozastavit a svou azylovou politiku zpřísnit. V Evropě již existují významné politické strany, které si na boji proti imigraci postavily svůj program a profitují z dosavadního evropského přístupu k azylové politice. Sice jsou zatím stále v menšině, nicméně to se může poměrně rychle změnit. Liberální přistěhovalecká politika Evropy tak může být vystřídána politikou zákazů a deportací. A to se bude řadě Evropanů docela líbit. Je proto čas, aby tradiční evropské strany dokázaly kousnout do kyselého jablka a změnily svou přistěhovaleckou politiku tak, aby díky ní Evropa posilovala a ne aby Evropu a západní hodnoty likvidovala.