Není jiné řešení islámu v Evropě

Na rozdíl od západní civilizace islám dlouhodobě nedevalvuje pojmy a nemění v průběhu doby jejich význam. Je to geniální systém pro silné, jak ovládat frustrované a slabé z vlastních řad a jejich prostřednictvím všechny ostatní. Islám byl a je násilnický, přízemní a pudový. Neuhýbá, neohýbá hřbet. Nepřipouští vícero výkladů základních textů a nepřipouští jejich změny. To vše mu dává sílu.

Stoupající počet násilných projevů islámu v Evropě i ve světě je logický a přes všechna prázdná politická slova Hollanda, Merkelové a jim podobných bude pokračovat. Vzrůstající síla těchto projevů jen odpovídá vývoji techniky a rušení hranic. Za lepší povědomost o tragédiích pak může rozvoj elektronických nástrojů ke sdílení informací a jejich snadnější dosažitelnost – a tím i ztížená možnost pro současné západní politické elity, které s islámem z důvodu vlastního prospěchu kolaborují, zatajit realitu. Ve skutečnosti islám byl a je stejný po celou dobu jeho existence. Je jen jednou z cest realizace naplnění lidské pudové touhy nadvlády, k čemuž sloužily, slouží a bezpochyby budou sloužit různé náboženské texty, deklarace či charty lidmi za tímto účelem zakládaných organizací a institucí.

Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Aplikace Occamovy břitvy možná ještě zachrání naši kulturu. A proto: neexistují žádní umírnění muslimové. Jsou to jen lidé, kteří nemají koule na to, aby v současné době realizovali příkazy Koránu v plné jeho šíři a síle poslání. Nedělám si totiž iluze o tom, že i mezi muslimy jsou převážně tací, kteří využívají většinově raději svá práva, než aby si plnili své povinnosti. Prostě islám flákají. Nejsou umírnění, jsou jen slabí sami k sobě a pohodlní a na Korán kašlou. Zatím, než je někdo silnější z vlastních řad donutí.

Ano, těch slabých je opravdu víc, než těch, které vládnoucí západní elita účelově označuje za extrémisty. I to je přirozené lidskému druhu. Jenže právě v tom tkví jejich nebezpečnost. Dnes je někteří označují za umírněné, ale vůči čemu? A jak se zachovají, když nezastavíme ty neumírněné a ti umírnění se jednou, po dosažení kritického množství a tím bodu zlomu, postaví v Evropě vedle nich a dostanou na výběr „zabij, nebo zemři“? Na tuhle kartu, s úctou a respektem k našim předkům, fakt nevsadím.

Soužití islámu s křesťanstvím je z dlouhodobého hlediska nemožné, jakkoli chápu důvody, proč do poválečné Evropy muslimové přišli. Jako možné se soužití tváří výhradně a pouze do doby, než islám pustíte na vlastní půdě ze řetězu a počet muslimů přesáhne určitou hraniční mez. Vyprávět by o tom mohli lidé ve státech, kam jsme skrze bomby vyvezli náš pohled na svět a muslimům pomohli sesadit autoritářské režimy. Nakonec to vypadá, že jejich tvrdá sekulární ruka vůči islámu chránila i nás.

Asimilujme muslimy v Evropě, dokud je čas, a nové přistěhovalce už nepřijímejme. Součástí nápravy stavu nechť je explicitní uvedení neslučitelnosti šaríi a džihádu s naším právním řádem do základních listin státu, neboť je zjevné, že pouhé konstatování o křesťanských hodnotách je muslimy, soudě dle jejich veřejných vystoupení, vnímáno snad jen jako nějaká dočasnost. Nesouhlas s přijetím našich hodnot nechť se stane vstupenkou k deportaci. Domnívám se totiž, že je-li pro někoho imaginární postava víc, než vlastní život, je nebezpečím pro všechny okolo.

Převzato z blogu se souhlasem autora