29.3.2024 | Svátek má Taťána


EVROPA: Antipanika, generál Pavel a Unie

13.5.2020

Minulý týden proběhla 2. antipanická konference Hospodářských novin. Byla to potřebná a záslužná iniciativa. Postrádal jsem ale odlišné názory a spory. Hlavní řečníci hovořili zasvěceně o svých oborech, ale zároveň byli všichni jaksi „vedle sebe“; ve stejném myšlenkovém proudu.

Na jednu stranu to chápu. Šlo přece o akci proti panice. Strach je skutečně možné zmírnit tím, že specialisté vysvětlí, jak se z pandemie poučili a co budou dělat lépe. Suverénní vystupování odborníků diváka uklidní a jejich názorový souzvuk vytvoří dojem, že jde o team, který našel a je schopen uskutečnit nejlepší řešení.

Ale má to háček. Když jsou experti vybráni z jednoho myšlenkového směru a kritika se týká nejvýše těch, kteří na konferenci nejsou, tak se určitě nestane jedna věc. Neobjeví se slabá místa jejich vlastní argumentace a pak nejenom oni, ale i diváci vychází z chybných předpokladů. Ano, antipanická konference má povzbudit, ale nemá utvrdit v omylech anebo ukonejšit.

Přesně to mě napadlo, když jsem slyšel, jak generál Petr Pavel říká o roli Evropské komise v průběhu epidemie: „Jestliže si stěžujeme na to, že EU zpočátku krize nebyla vidět, pak je to proto, že jí členské státy k tomu nedaly kompetenci. V množství je síla, jedině spolu jsme schopni tu situaci řešit efektivně.“

A tehdy chyběl hlas, který by řekl tohle: Není pravda, že v množství je automaticky síla. Když množství není akceschopné, tak je v něm slabost. Tohle ví generál Pavel díky své profesi lépe než „civilové“. A jistě ví i to, že členové EU mají tak rozdílné národní zájmy, že koordinované akce nefungují ani tehdy, když Brusel od svých členů potřebné kompetence dostane. To není škarohlídství nebo jen domněnka, nýbrž ověřená zkušenost.

Již před lety se to projevilo v energetické politice, nedávno v politice migrační a právě teď (a poněkolikáté) při pokusech záchránit eurozónu. Ve všech případech bránily tomu, aby „v množství byla síla“ stejné důvody: Rozdílné a místy protiřečívé zájmy členských zemí. A když řešení společně hledá více různorodých hráčů, tak nutně:

1. Roste počet těch, kteří mají rozdílné zájmy a
2. řešení je proto buď bezzubé, protože musí vyhovovat všem, anebo se
3. prosadí jen ti nejsilnější na úkor těch slabších.
4. Ti, kteří se neprosadí, nebudou dělat nic, nebo budou „společné“ řešení sabotovat.

To je realistický popis situace Evropské unie, a proto množství jejích členů není síla.

Antipanická konference má význam, splnila, co sliboval její název, ale mohla být intelektuálně ještě výnosnější. Bylo by to záhodno, protože příští „černé labutě“ určitě přiletí, i když nevíme z jakého směru. Chceme-li se připravit na jejich přistání co nejlépe, tak by bylo lepší neříkat, co si přejeme, aby bylo, nýbrž popsat a respektovat to, co je. Evropská unie není tak jednotná, jak její název, plány a přívrženci sugerují, a proto je nutné zásadně změnit její konstrukci a cíle. Jinak budou mít „černé labutě“ lehkou práci.

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč