Výbor pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu se minulý týden rozhodl nepostoupit dohodu ACTA Evropskému soudnímu dvoru, jak zněl jeden z nedávných návrhů, ale naopak ji protlačit přímo parlamentem. Do jejího případného schválení zbývá tedy už jen zhruba 10 týdnů.

Připomíná to aroganci, s níž veřejné mínění ignorovaly totalitní režimy ještě v 80. letech minulého století. Nejspíše pod dojmem z celoevropských protestů proti ACTA se evropští úředníci a jimi de facto řízení politici rozhodli pojistit si dohodu posvěcením Evropského soudního dvora. Evropská komise by se soudu ptala na názor, je-li represivní balíček v souladu s lidskými právy a evropskými chartami. A protože by to začátek schvalování oddálilo minimálně o rok či více, aktivisté se uklidnili. Rozhodující bitva o ACTA by se odehrála minimálně za dva roky. Umlčení protestů bylo zřejmě hlavním záměrem Komise.

Najednou se ale vše mění. Výbor pro mezinárodní obchod se rozhodl celou věc postoupit Evropskému parlamentu k hlasování. Takže ACTA může být schválena velmi brzy a bez ohledu na to, jestli ji Evropská komise pošle mezitím k soudu, nebo ne. Je třeba říci, že Evropská komise vlastně nikdy oficiálně nerozhodla o tom, že dohodu postoupí soudu. Pouze to tvrdila, a to mohl být jen zastírací manévr. ACTA nyní pravděpodobně velmi rychle proběhne různými výbory Evropského parlamentu. Začínat bude právě u Výboru pro mezinárodní obchod a pak během dubna a května projde dalšími. Následovat bude hlasování Evropského parlamentu. Může to být již na schůzi 11. až 14. června. Jaká jsou možná vyústění?

Jestliže ACTA neprojde Evropským parlamentem, bude to pro ní smrtelné. Lobbisté monopolů ji budou muset sepsat a prosadit znova – podobně jako napoprvé neprošla Evropská ústava, která skončila na referendech ve Francii a Nizozemsku. Tak ji evropské elity přepsaly do podoby Lisabonské smlouvy a pro jistotu nechaly většinou ratifikovat jen v národních parlamentech, které dokázaly ovlivnit pro kladné stanovisko. Kapitáni Evropské unie nám tehdy předvedli, jak si v Bruselu představují pojem demokracie.

S úmluvou ACTA to zřejmě nebude jiné. Když nakonec projde, dostanou ti samí lobbisté do rukou dost nebezpečnou munici a zavřou se dveře zásadním reformám autorského a patentového monopolu na dlouhá desetiletí. Konec konců to je přece ten důvod, proč ji monopoly tolik prosazují. Je také velmi pravděpodobné, že tento poslední krok Evropského parlamentu přiměje Komisi k přiznání barvy, což bude znamenat, že se ptát soudu podle původního plánu už nebude. Mohlo by totiž dojít k paradoxní situaci, kdy parlament řekne ano, a soud řekne ne. Těžko předvídat, co by pak nastalo. Spíše je pravděpodobné, že až k těmto koncům to bruselské elity prostě nepustí.

Celý problém má dvě fasety. Jedna je faktická. Úmluva ACTA je nejen na první pohled jednostranně výhodná pro firmy obchodující v oblasti, kde má hlavní roli kopírovací monopol. To, že se navenek ACTA tváří jako ochrana nezadatelných práv autorů, poškozovaných digitálním sdílením na internetu, je jen trapná hra na Mirka Dušína. Těžko totiž najít prostředí, které se k autorům chová hůře, než jsou právě velké produkční a distribuční firmy. Skutečný podíl autora na rozšiřovaném díle je nepatrný, obvykle někde okolo 10% ceny. O zbylých 90% se dělí producent s distribucí. Nadsazené jsou hlavně procenta, která si nárokuje producent, vydavatel, zkrátka držitel kopírovacích – nikoli autorských práv. ACTA je výsledkem snahy vydavatelů vrátit čas do předdigitálního věku a zachovat si možnost vydírat konzumenty absurdně vyšponovanými cenami.

A druhá faseta je ta, která vypovídá o stavu demokracie v Evropské unii. Orgány Unie se prostě chovají jako regulérní diktatura. Nemohu přesvědčit veřejnost o správnosti svého činění? Inu, tak jí to prostě přikážu. Evropský parlament má navíc jednu unikátní výhodu. Třebaže se skládá z volených zástupců členských zemí, jeho rozhodovací pravomoc, a tím i odpovědnost za výsledky rozhodování, je pranepatrná. Poslanci tedy nic neriskují. O volby do evropského parlamentu je zpravidla mezi voliči zájem jen miniaturní, a tak je pravděpodobné, že žádné jednotlivé rozhodnutí neohrozí držitelům europarlamentních trafik jejich vidinu doživotního pobytu ve zlaté bruselské kleci.

Může se ovšem stát, že akce ACTA rozpohybuje procesy dosud nejen v Evropské unii nevídané. Spontánní odpor zejména mladé generace, která je přece jen dominantním konzumentem internetových služeb a možností, nakonec může smést nejen poslance, ale i celou instituci a s ní i celý systém. Neví se jediné: co všechno pak může následovat.