Německé úřady povolily Syřanovi bigamii, může si přivézt druhou ženu

Podle zprávy, kterou převzal z Berliner Zeitung server Novinky.cz, v Německu přestává platit německé právo a začíná platit islámská šaríja. Samozřejmě z „humanitárních“ důvodů – děti druhé ženy syrského bigamisty mají přece také právo žít se svou biologickou matkou. A jelikož žijí v Německu, musí být umožněno žít tam legálně i jejich matce. A bude-li mít nějaký přistěhovalec manželky tři nebo čtyři, pak samozřejmě není možné upírat stejné právo ani té třetí a čtvrté. Polygamie se tak nakonec stane součástí německého práva, a kdo by proti tomu chtěl vznášet nějaké námitky, bude označen za xenofoba, islamofoba, rasistu a tak dále.

Toto je přímo čítanková ukázka, jak islámská kultura převálcuje salámovou metodou nakonec kulturu evropskou. Už dnes máme v západoevropských velkoměstech celé islámské čtvrti, kde se šaríja běžně praktikuje, a policisté se jim raději širokým obloukem vyhnou, než by riskovali střet s nepřátelsky naladěným obyvatelstvem. Přesto, nebo spíše právě proto ke srážkám a teroristickým útokům se stále rostoucí frekvencí dochází a jak bude procento islámské populace narůstat, což je vzhledem k rozdílu v porodnosti obou etnik a k blahovolné imigrační politice EU nevyhnutelné, jeví se občanská válka v nepříliš vzdálené budoucnosti přímo naprogramovaná.

Můžeme se ještě chvíli utěšovat tím, že v naší zemi zatím takové problémy jako v Německu řešit nemusíme. Otázka je, jak dlouho. Nepochybujme o tom, že islámská expanze nezůstane omezena jen na Německo, Francii nebo Velkou Británii. Korán ukládá každému muslimovi svatou povinnost šířit islám všemi prostředky a kdo v tom neprokazuje dostatečnou horlivost, stává se jakožto špatný muslim sám legitimním terčem Alláhova hněvu. Takzvaný „umírněný muslim“ je ve skutečnosti odpadlíkem, zrádcem Proroka a to se trestá smrtí. Hudna, neboli příměří ve svaté válce, je dovolena pouze tam, kde muslimové zatím nemají dostatečnou moc, aby zvítězili silou. Jakmile ji získají, je konec veškeré smířlivosti a tolerance a začínají etnické čistky a genocida – viz Bangladéš, Egypt, Gazu, Indonézii, Írán, Irák, Maroko, Pákistán, Sýrii, Tadžikistán, Turecko, Spojené arabské emiráty. Ale ani v zemích stoprocentně islámských, jako je Afghánistán, Saúdská Arábie, Somálsko nebo Jemen, nenastane klid: když jsou vyhnáni nebo vyhubeni jinověrci, začnou se muslimové zabíjet navzájem, neboť nejrůznější sekty mezi nimi se nenávidí k smrti.

Demokracie je pro islámské země nepřijatelná z toho důvodu, že svrchovanou moc přiznává lidu místo Alláhovi. V zemích neislámských se však svou těžkopádností stává vedle militantního islámu nástrojem likvidace sebe samé a řečeno gottwaldovsky, prodává euroatlantická civilizace dnešními ústupky svým katům provaz, na kterém bude zítra oběšena. Nelze totiž pochybovat, že Německo svůj ústupek islámskému právu, zdůvodněný ušlechtilými ideály evropského humanismu, bude brzy prosazovat v rámci celé EU, a že se za tento zbrusu nový výdobytek multikulturalismu ochotně postaví i bruselští europapaláši. Definice rodiny, která je už dnes zásluhou LGTB aktivistů dost všeobecná, vstřebá posléze hravě i další neurčitý počet manželek a národy nové skvělé Evropy budou jásat nad rozšířením sexuální svobody. Tedy vlastně jen jejich mužská část, neboť ženy budou stejně jako za časů Prorokových pouze sexuálními otrokyněmi svých mužských majitelů... Opravdu tohle chceme?