Ne Mach, to Lidovky jsou pokrytecké

Euroskeptický europoslanec je v bezvýchodné situaci. Když asistenty platí z unijních peněz, je pokrytec. Kdyby měl soukromé sponzory, byl by zkorumpovaný. A bez asistentů zase nemůže pořádně plnit závazky voličům.

Lidové noviny minulou sobotu jako hlavní zprávu nabídly text o tom, že „euroskeptik Petr Mach živí z unijních peněz 14 asistentů“. Mach si podle Kateřiny Šafaříkové „nabral unijního komfortu, co to jde“ a svým asistentům nabízí „příjemné kapesné“, protože „peníze se hodí“.

Co mohla být chytrá polemika o tom, nakolik člověk může využívat služeb veřejných institucí, které kritizuje, to skončilo jako jeden z nejtrapnějších pokusů o sestřel v živé paměti. Ani Šafaříková totiž nezastírá, že europoslanci mají na dlouhodobé asistenty i jednorázové expertízy rozpočet 21 tisíc eur měsíčně. Peníze můžou rozdělit poměrně volně a Mach dal prostě přednost většímu, volněji spolupracujícímu týmu. Graf, který vedle článku srovnává počty asistentů — Machových rekordních čtrnáct je zde zvýrazněno černým sloupcem mezi modrými – je proto nefér. Dítě, které si za dvacku v cukrárně koupí pět karamel, přece není rozhazovačnější než to, které stejné peníze utratí za jeden zákusek.

Článek sice zmiňuje, že Mach z 21 tisíc eur využije víc než jeho kolegyně Olga Sehnalová nebo Kateřina Konečná, ale ani to ještě není důkaz dojení. Aniž bych Machovi v jeho tažení proti údajným euronesmyslům fandil, kritická opozice k evropské komisi může být nákladnější než přitakávání. Navíc je Mach jediným českým europoslancem v už tak dost malé a názorově různorodé frakci, takže má na rozdíl od kolegyň menší možnost se s někým podělit o výstupy a náklady analýz.

Pravice ve vlastní pasti

Na obecnou otázku, jestli je pokrytecké, když euroskeptik používá „evropské“ peníze, neexistuje jednoduchá univerzální odpověď. V tomhle případě ale Macha za pokrytce nepovažuju. Důvody mám dva:

Za prvé, Evropský parlament pracuje pro všechny Evropany, včetně euroskeptiků. Ti od Macha čekají co nejlepší možná rozhodnutí. Unijní příspěvek na asistenty a konzultace je nejčistší způsob, jak si k něčemu takovému může pomoct. Sice se s lobbingem nevylučuje, ale je tu díky němu o fous větší šance, že bude Mach svoje hlasování probírat dřív s asistentem Martinem Pánkem než Vladimírem Putinem.

Za druhé, odmítnout peníze by bylo frajerské gesto, ale právě jenom to: gesto. Omezení evropských výdajů je jedním z těch kroků, u kterých nezáleží na tom, jak se rozhodne jeden člověk nebo třeba desetina lidí. Smysl mají jenom obecně závazná pravidla, která se Mach aktivně snaží změnit, ne dobrovolné sebeznevýhodnění osamělého světce.

Libertariáni si vykopali sami na sebe past tím, jak rádi poukazují na pokrytectví regulátorů. Mach je se svými čtrnácti asistenty najednou v podobné situaci jako ekologista načapaný na parkovišti nákupního střediska (protože kvůli protežování aut v městském plánování by ho nákup jinde vyšel dráž a trval déle) nebo socialista, na kterého pravicové blogy hulákají, ať tedy platí vyšší daně, když o ně tak stojí (ačkoliv jeden štědrý srdcař sociální stát neudrží). Tu past prohloubil Mach sám, když ještě po volbách sliboval, že nevstoupí do výborů, protože to je forma uplácení. Zdálo se tehdy, že o žádné „evropské“ peníze rozhodně nestojí.

Zprávy postavené na tom, že se někdo rozhodl dělat frajerská gesta, a pak se na to pragmaticky vykašlal, pochopitelně přitahují emoce, o čemž svědčí víc než tisícovka lajků pro Lidovky a Šafaříkovou. Jenomže kvalitní politické zpravodajství na takovém povrchním moralizování stát nemůže.

Boj proti europivu s evropskými dotacemi

Kdy euroskeptictví kombinované s evropskými penězi pokrytecké je? Jako příklad se nabízí stráž sympatického pivovarníka Stanislava Bernarda proti „europivu“ – přičemž Bernardova firma získala z Evropského sociálního fondu skoro čtyřmilionovou dotaci na školení zaměstnanců.

Europivo je Bernardem protlačovaný novotvar pro piva globálních značek. Zastírá, že Evropská unie má nejpestřejší pivní trh světa a docela si ho hýčká, například výhodami pro malé pivovary. Několikrát jsem zaznamenal hospodské konspirační teorie, podle kterých Unie chce, aby všechna piva chutnala jako europivo: pokrytecká kampaň pivovaru dotovaného evropským fondem k tomu absurdnímu strachu přispívá, i když Unii výslovně nezmiňuje.

Mach z toho srovnání vychází dobře. I když taky rád budí vášně, evropské peníze aspoň využívá k politickému cíli, kterým je menší přerozdělování evropských peněz. Možná je to donkichot, ale pokrytec ne.