Písničková soutěž Eurovize, původně Velká cena Eurovize, se zrodila ve stejném roce jako já. Sledovat jsem ji začal ve dvaceti, v roce 1976. Od té doby jsem jí věrný.

Třebaže mi to vstupem do progresivistické éry své historie příliš neusnadňuje. Čtu-li v internetových diskusích cosi o bizáru, musím dát pisatelům za pravdu. „Fousatá zpěvačka“ Conchita Wurst (vítěz-vítězka v roce 2014) je jedním z oněch „klacků pod nohy“, kterými mi Eurovize jako dlouholetému divákovi pošetile komplikuje vztah vůči ní. Jistě, jde o svobodu tvorby i prezentace, ale kde jsou hranice? Kladu tu otázku proto, že nejednou vedení soutěže cenzorsky zasáhlo, ať už - namátkou - letos v případě finské soutěžící Eriky Vikmanové (tlak na úpravy, pokud je o choreografii i kostým – příliš obscénní), nebo loni, kdy Izraelci museli přepsat text soutěžní písně, neboť původní nebyl „politicky neutrální“. To nekritizuji, jen trpce konstatuji špatně maskovanou existenci dvojího metru: něco vadí, něco nikoli; nevadí zjevně to, co je proti zdravému rozumu.

Navzdory tomu, už z úcty k vlastní „eurovizní tradici“ (v roli diváka) zůstávám tomuto podniku dál věrný, neboť jsem v uplynulých bezmála padesáti letech zažil u televizní obrazovky mnohá hudební potěšení, třebaže songů, které zmizely v propadlišti pop music byla drtivá většina. Některé pro mě skvosty si rád pustím nebo doma sám pro sebe zahraji na klávesy dodnes. Jsou to písně, o nichž kdysi v rozhlase řekl DJ Jaromír Tůma, že musí být „dobře vykalkulované“, aby měly úspěch – a světě div se, i takové se na Eurovizi objevují (a někdy i vyhrají…). Uvádět je nebudu, každý máme jiný vkus.

Proč je Izrael morálním vítězem

(Pro ty, kdo soutěž nesledují: letos vyhrálo Rakousko, resp. kontratenor JJ s písní „Wasted Love“. Spojil operní zpěv s taneční pop music.) Čím víc se organizátoři snaží o to, aby soutěž byla apolitická, o to méně je apolitická mimo vlastní dějiště. Aktuální exploze protiizraelského podněcování v některých zemích se dotkla i Eurovize. Zástupci veřejnoprávních televizí v Irsku (RTÉ), Španělsku (RTVE), Slovinsku (RTV SLO) a Belgii (VRT) požadovali, aby Izrael byl ze soutěže vyloučen. Když už se to nepovedlo, Evropská vysílací unie jako organizátor něco takového odmítla, vytvořili propalestinští aktivisté nenávistnou atmosféru na basilejských ulicích a požadovali vyloučení izraelské zpěvačky Juval Raphaelové vyloučení ze soutěže. Něco takového je obzvlášť hanebné, uvědomíme-li si, že Raphaelová přežila masakr palestinských teroristů 7. října 2023, kteří napadli účastníky hudebního festivalu Nova. Několik hodin se v krytu schovávala pod hromadou zavražděných, sama zraněná na noze, než byla osvobozena. Dokonce v průběhu jejího vystoupení během finálového večera musela ochranka zasáhnout proti dvěma osobám, které se pokusily vtrhnout na pódium. Kromě toho španělská televize RTVE zpolitizovala tuto apolitickou soutěž tím, že nakrátko přerušila přenos a na obrazovku umístila propalestinský text. A začátkem května několik desítek umělců, účastníků předchozích ročníků festivalu na webu United for Palestine UK požadovali, aby izraelské veřejnoprávní televizi KAN byla zabráněno v účasti (a s ní i Juval Raphaelové), protože „KAN je spoluviníkem genocidy Palestinců v Gaze“. Jejich dopis, v němž není ani zmínka o masakru ze 7. října 2023, končí slovy „Izrael musí být z Eurovize vyloučen“.

Takovéto nenávistné kampani nemusel čelit žádný jiný interpret. Navzdory tomu Juval Raphaelová zachovala vnitřní klid, odvedla profesionální výkon a s písní „Vzejde nový den“ skončila na fantastickém druhé místě. Přestože ji hlasy národních porot zařadily na čtrnácté místo (z 26), na stříbrnou pozici se dostala díky tomu, že obdržela nejvíc bodů v televizním hlasování. To znamená, že zvítězila, a to přesvědčivě, v hlasování diváků, na které neměla nenávistná kampaň takový vliv, jak si nepřátelé Izraele přáli.

Proto tvrdím, že Juval Raphaelová je morálním vítězem Eurovize 2025.