To, že belgická Rada pro novinářskou etiku nechtěla připustit, aby si čtenáři sami udělali názor na projev amerického viceprezidenta J. D. Vance o faktickém stavu svobody slova v Evropě, ale se sloupkem spisovatele Hermana Brusselmanse podněcujícím k násilí proti belgickým Židům, neměly belgické soudy žádný problém, hovoří samo za sebe. Na snímku: Herman Brusselmans (vlevo) se svými právními zástupci Omarem Souidim a Mounirem Souidim u trestního soudu, kde čelil obžalobě z podněcování k vraždě, podněcování k nenávisti a násilí a z popírání holokaustu. Belgie, Gent, 5. listopadu 2024. (Foto: James Arthur Gekiere / Belga Mag / AFP prostřednictvím Getty Images)

V Evropě se nedávno odehrál pozoruhodný případ: zpravodajské médium, které zveřejnilo projev amerického viceprezidenta J. D. Vance, bylo obviněno z porušení novinářské etiky. V únoru 2025 přednesl J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci dnes již proslulý projev, v němž ostře kritizoval rozsáhlou cenzuru a rychlý úpadek demokratických hodnot v Evropě. Belgický zpravodajský server 21News jeho projev následující den zveřejnil v plném znění a bez jakéhokoliv komentáře.

Téměř rok po zveřejnění belgická Rada pro novinářskou etiku v únoru 2026 na základě anonymních stížností rozhodla, že server 21News porušil novinářské standardy tím, že Vanceův projev zveřejnil bez „kontextu“ a „korektury“, takže podle rady hrozilo, že se Vanceův projev bude „šířit bez dostatečného kritického odstupu.“

Podle časopisu The European Conservative na to ředitel 21News Éric Dujardin reagoval prohlášením, že samotné zveřejnění není totéž, co podpora daného názoru a že „čtenáři by měli mít možnost seznámit se s primárními zdroji bez jejich povinné interpretace.“

To, že belgická Rada pro novinářskou etiku nechtěla připustit, aby si čtenáři sami udělali názor na projev amerického viceprezidenta J. D. Vance o faktickém stavu svobody slova v Evropě, ale se sloupkem spisovatele Hermana Brusselmanse podněcujícím k násilí vůči belgickým Židům, neměly belgické soudy žádný problém, hovoří samo za sebe.

Belgický spisovatel a publicista Herman Brusselmans v srpnu 2024 ve svém sloupku v časopise Humo v reakci na válku Izraele proti Hamásu v Pásmu Gazy napsal: „Jsem tak rozzuřený, že bych nejraději vrazil ostrý nůž do krku každému Židovi, kterého potkám.“

Evropská židovská asociace, belgické Židovské informační a dokumentační centrum a belgická organizace pro boj proti diskriminaci Unia podaly na Brusselmanse trestní oznámení. To vedlo k jeho obžalobě z podněcování k vraždě, podněcování k nenávisti a násilí a z popírání holokaustu. Trestní soud v Gentu však Brusselmanse v březnu 2025 všech obvinění zprostil. Soudce ve svém rozsudku napsal:

„Soud uznává, že formulace použité v některých sloupcích se mohly dotknout některých příslušníků židovské komunity, ale zdůrazňuje, že autorovo vyjádření názoru je chráněno právem na svobodu projevu.... Autor chtěl vyjádřit kritiku svým typickým způsobem a chtěl provokovat, nepřekročil však meze trestněprávní odpovědnosti. Z textu nevyplývá úmysl podněcovat nenávist či násilí vůči židovské komunitě ani popírat holokaust.“

Vidíte ten paradox? Veřejnosti nelze poskytnout informace, které by předtím někdo „nepřežvýkal“ a ideologicky nepřefiltroval, ale texty vybízející k násilí proti Židům nikomu nevadí. A belgická justice se najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, začne ohánět „svobodou slova“, ovšem jen tehdy, když jde o lidi, jejichž hlasy jsou pokládány za politicky „potřebné“.

Izraelská velvyslankyně v Belgii Idit Rosenzweig-Abu to na platformě X okomentovala těmito slovy:

„Co kdyby někdo v belgickém tisku napsal: ‚Jsem tak rozzuřený, že bych nejraději vrazil nůž do krku každému muslimovi, kterého potkám.‘“

„Herman Brusselmans to udělal...“

„Jen klid! Terčem nebyli muslimové, ale jen Židé.“

„V zemi, kde jsou Židé dennodenně napadáni a 70 % z nich přiznává, že se bojí o svůj život.“

Belgie ale není zdaleka jedinou zemí, kde jsou média kárána za to, že informují o faktech. Například ve Švédsku napomenula tamní Rada pro přezkum vysílání (Etikprövningsmyndigheten, EPM) švédskou veřejnoprávní televizi za to, že ve zpravodajské reportáži o protestech proti ilegálním migrantům přicházejícím do Spojeného království použila slova „ilegální migranti“. Někteří z těchto migrantů přitom následně sexuálně napadli britské ženy a dívky. Přestože se televize snažila vše „uvést do kontextu“ tím, že demonstranty označila za „pravicově extremistické skupiny“, tak to švédskému regulátorovi nestačilo. Jedna zpráva uvedla:

„Rada pro přezkum vysílání rozhodla, že označovat tyto osoby jako ‚ilegální migranty‘ je ‚zavádějící, a proto je to v rozporu s požadavkem na objektivitu, a zároveň hodnotící, což porušuje požadavek nestrannosti.‘“

Označení protestujících – mezi nimiž bylo i mnoho matek majících strach o bezpečí svých dcer – za „pravicově extremistické skupiny“, ale prý s požadavkem na „nestrannost“ v rozporu nebylo.

Podle evropských vládnoucích elit musí každá informace, kterou už nelze cenzurovat, odstranit ani utajit před veřejností – kterou je podle nich nutné za každou cenu indoktrinovat – nejprve projít „sanitací“ v jejich propagandistických mašinériích vydávajících se za „svobodný tisk“. Poté musí být pečlivě „zasazena“ do správného „kontextu“ a teprve pak smí být předložena „masám“.

Evropská komise – netransparentní, občany nevolený a nikomu se nezodpovídající výkonný orgán EU – nyní toto neformální vymývání mozků pod vedením Ursuly von der Leyen přetváří v organizovanější systém, který má zajistit, vymýcení všech nesouhlasných názorů. Na konci února proto Komise spustila „Evropské středisko pro odolnost demokracie“, které má poskytovat platformu pro spolupráci různých „zúčastněných stran“, včetně zástupců médií a které je součástí širší iniciativy Komise nazvané „Evropský štít demokracie.“

Michael McGrath, komisař Evropské komise pro demokracii, spravedlnost, právní stát a ochranu spotřebitele, řekl:

„Prostřednictvím Evropského štítu demokracie posílíme naši společnou schopnost sledovat a odhalovat manipulaci s informacemi a dezinformace... pomůžeme členským státům i sousedním zemím rozvíjet jejich schopnost monitorovat, identifikovat a koordinovaně reagovat na manipulaci s informacemi a dezinformace... a současně vytvoříme on-line prostředí, v němž budou převládat spolehlivé, přesné a nestranné informace.“

Jinak řečeno, Evropané by se měli připravit na to, že evropská média budou informovat ještě více v souladu s tím, co Evropská unie považuje za „přijatelné“.

V rámci „Evropského štítu demokracie“ Evropská unie také posiluje „podporu místním médiím v programu Kreativní Evropa a zavádí nové opatření v rámci programu Horizont Evropa, jehož cílem je dále podpořit digitální transformaci mediálního průmyslu.“

Evropská unie si již „koupila“ řadu evropských médií – doslova jim platí za zveřejňování článků, které podporují její vlastní agendu. Podle zprávy „Bruselský mediální stroj: Financování evropských médií a utváření veřejné debaty“ (Brussels’s Media Machine: European Media Funding and the Shaping of Public Discourse) publikované v roce 2025 maďarským think tankem MCC Brussels vynaložila EU na tento účel jen za posledních deset let až jednu miliardu eur. (Tomuto tématu se věnuje článek Jak EU platí mainstreamovým médiím za propagaci svých narativů.)

Pod hesly „boje proti dezinformacím“ a „podpory evropské integrace“ rozdává Evropská unie evropským médiím peníze daňových poplatníků. Konzervativní odhady hovoří o nejméně 80 milionech eur ročně, přičemž skutečná částka může být vyšší, protože nezahrnuje nepřímé financování, jako jsou například reklamní kontrakty. Zpráva dále tvrdí, že EU vybudovala propracovaný „mediální komplex EU“, jehož prostřednictvím může šířit mediální narativy o sobě samé i o svých politických cílech.

Rafael Pinto Borges, zakladatel a prezident lisabonského konzervativního think tanku Nova Portugalidade, k tomu napsal:

„Brusel se snaží vytvořit uzavřený, shora řízený informační systém, v němž bude nemožné vidět skutečný úpadek našeho kontinentu a v němž se volání po změně stane ideozločinem. Bruselské elity věří, že se tak udrží u moci a spoléhají se na to, že Evropané budou mlčky přihlížet tomu, jak jsou jim systematicky odebírány jejich nejzákladnější svobody. Je nejvyšší čas jim ukázat, že se přepočítaly.“

Robert Williams je americký výzkumník.

Překlad původního textu: Orwell’s Europe - Part I
Překlad: Libor Popovský

Poskytl Gatestone Institute