18. července tohoto roku předstoupila Ursula von den Leyen před poslance Evropského parlamentu se svým programovým prohlášením (Statement at the European Parliament Plenary by President Ursula von der Leyen, candidate for a second mandate 2024-2029 - European Commission (europa.eu)) a požádala poslance o vyslovení důvěry pro své druhé funkční období v čele Evropské komise. Slíbila v něm růžovou budoucnost, překonání všech problémů a řadu nových komisí a byrokratických opatření. Důvěru dostala a začala realizovat svůj plán.

V projevu Ursuly von der Leyen se povinně skloňovalo zvýšení konkurenceschopnosti, využití nových technologií a vytváření prostoru pro inovativní podniky. Jako studená sprcha pak přišla v září Draghiho zpráva (97e481fd-2dc3-412d-be4c-f152a8232961_en (europa.eu a ec1409c1-d4b4-4882-8bdd-3519f86bbb92_en (europa.eu)), která celkem přesně popsala technologické zaostávání EU za USA a Čínou a nevábné perspektivy, které v jeho důsledku Evropu v budoucnosti čekají (na Neviditelném psu se o ní opakovaně psalo). Odhlédněme od skutečnosti, že všechna opatření navrhovaná partou Eurokratů, ve které jak Ursula von der Leyen, tak i Mario Draghi jsou nejčelnějšími představiteli, odrážejí pokřivené bruselské vidění světa, které naprosto ignoruje skutečné příčiny vzniklého stavu. Jejich socialistický koncept „ještě více Evropy“ brutálně potlačuje přirozenou lidskou iniciativu a redukuje občany členských zemí na manipulované subjekty, kterým moudrý císař z Bruselu káže, jak mají žít (a bere jim peníze, z nich část – po uspokojení svých nemalých potřeb – zase vrátí té části z nich, která se chová „patřičně“). Faktem ale je, že technologický rozvoj založený na využití výsledků vědy, výzkumu a vývoje v praxi cestou zavádění technologických inovací je velké nejen evropské, ale celosvětové téma.

Ilustraci, jak je toto téma fakticky pojednáno na evropské úrovni přináší newsletter think-tanku Science|Business (č. 1226 z 19.9.2024), zaměřeného na studium interakcí vědy a podnikání. I když se jedná o organizaci sídlící v Bruselu, kterou rozhodně nelze označit za „antiunijní“, informace, které přináší, jsou varovné. Popisuje totiž poměrně silnou kritiku kroků „královny Ursuly“ ze strany samotných členů evropského parlamentu zaměřených na oblast výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI).

Odpovědnost za problematiku využití výsledků VaVaI je totiž v nové Komisi velice roztříštěná. Čtyři ze šesti výkonných viceprezidentů mají ve svých posláních odpovědnost za vzdělávání, vědu nebo technologii. Kromě komisařky pro start-upy, výzkum a inovace Bulharky Ekateriny Zaharievy mají výzkum a inovace ve svých mandátech další tři komisaři: pro zdraví, klima a obranu. I přes všechny sliby o „koordinaci komisařů jako nikdy předtím“ fakticky nová komise zavádí v dané (a patrně ne pouze této) oblasti totální zmatek. Komisařka pro výzkum Jekaterina Zaharieva bude například podřízena především Stéphanu Séjournému, francouzskému výkonnému viceprezidentovi pro prosperitu a průmyslovou strategii, ale v otázkách technologické suverenity se zodpovídá Henně Virkkunenové, finské výkonné viceprezidentce odpovědné za tuto oblast. Podobná roztříštěnost platí i pro agendu konkurenceschopnosti, která na agendu VaVAi úzce navazuje: i ta je roztříštěna do několika komisariátů. Kompetence jednotlivých zapojených komisariátů se navíc do značné míry překrývají, takže hrozí nebezpečí zmatení jejich aktivit.

Na tento organizační zmatek navazuje i slabé personální obsazení klíčových rezortů. Klíčový rezort eurokomisaře pro start-upy, výzkum a inovace obsadí nominantka Bulharska Jekaterina Zaharieva. Jedná se takřka o „dědičnou nominaci“: tentýž post zastávali v minulých dvou obdobích rovněž nominanti Bulharska. Bulharsko je asi stěží nejvýznamnější evropskou zemí ve výzkumu a inovacích, tato dědičná nominace proto více než cokoliv jiného ilustruje, jaký význam této problematice bruselské elity fakticky přikládají.

Kvalifikace Ekateriny Zaharievy pro vedení daného rezortu je rovněž pozoruhodná. Původem právnička vstoupila do bulharské politiky v roce 2003 v dresu středopravicové strany GERB, nejprve jako právní poradce a potom jako vedoucí právního oddělení na ministerstvu životního prostředí a vod bulharské vlády. Poté postupně prošla pozicí náměstka ministra pro místní rozvoj a veřejné práce, ředitelky kabinetu a generální sekretářky bulharského prezidenta, vicepremiérky pro ekonomickou politiku a ministryně pro regionální rozvoj a veřejné práce, vicepremiérky pro právní reformu, ministryně spravedlnosti a ministryně zahraničí. V Bulharsku těžká váha, ale nic v jejím CV nenaznačuje jakoukoliv kvalifikaci nebo porozumění problematice výzkumu a inovací nebo otázkám podpory rozvoje technologických start-upů. O mnoho lépe na tom není ani Stéphane Séjourné, výkonný viceprezident pro prosperitu a průmyslovou strategii. Zmíněný newsletter doslova konstatuje, že „se jeví, že má více zkušeností s rozvojem studentského socialistického hnutí než s formulací efektivních politik pro zvyšování průmyslové konkurenceschopnosti“.

Shrnuto a podtrženo: Nejen že byrokratická opatření navrhovaná Bruselem pro kompenzaci technologického zaostávání EU nejsou cestou k řešení problému, ale celé problematice se nepřikládá ani žádný velký význam a praktická implementace těchto opatření je zcela nekoncepční, nedostatečná a personálně podceněná.

Douška nakonec: Čtenáře jistě napadne, proč naše vláda, která se také zaklíná inovacemi, konkurenceschopností a evropsku spoluprací ve vědě a výzkumu, neusilovala o získání portfolia komisaře pro Stephane start-upy, výzkum a inovace? Šance na získání „silného ekonomického portfolia“ asi nebyla nikdy příliš velká a portfolium pro partnerství, které Jozef Síkela nakonec získal, je pouze zdánlivě významná pozice, na které se nedá prakticky nic dosáhnout. Možná, kdybychom skromněji a koncepčněji přistupovali k návrhu našich kandidátů do EK, mohl by pan Síkela místo přesvědčování představitelů afrických zemí o nutnosti podpory LGBT+ komunity udělat něco pro zmenšení našeho tragického zaostávání v oblasti využití výsledků VaV pro zvýšení konkurenceschopnosti našich firem.