• Pravdou je, že snížení emisí CO₂ v Evropě je téměř výhradně způsobeno odchodem průmyslu z Evropy. To je malé špinavé tajemství Zelené dohody: Evropa snižuje své emise CO₂ v takovém rozsahu a úměrně k likvidaci svého průmyslu.
• Elita EU ztratila kontrolu nad vyprávěním. Evropané se od lží a mýtů o zelené dohodě masově odvracejí.
• Vzhledem k absenci přesných definic si cenzoři dělají, co chtějí..... V praxi tito cenzoři masivně potlačují takzvaný „pravicový“ obsah, zatímco hojnou antisemitskou, islamistickou a marxistickou literaturu nechávají nedotčenou.
• [EU je ve skutečnosti potěmkinovskou demokracií. Vypadá jako demokracie, ale ve skutečnosti je to autoritářská byrokracie. Neexistuje žádná volba parlamentu hodná toho jména občany, žádná transparentnost, žádné odvolání a zdá se, že ani žádná možnost, jak tuto organizaci nebo její část odstranit. Evropští občané mohou hlasovat, jak se jim zlíbí, ale o budoucnosti Evropy rozhoduje samozvaná elita v evropských institucích. Tyto „elity“ udělají cokoli, aby udržely u moci sebe a svou ideologii.
• Katar navíc masivně infiltroval Evropský parlament a kupuje poslance, aby prosazovali jeho zájmy a islamistickou vizi světa.
• Lze vyjádřit pocit odcizení, který musí pociťovat Evropané, kteří jsou nuceni financovat zkorumpovanou byrokracii pracující proti jejich zájmům?
• Pokud jde o migraci, ekonomiku, svobodu slova a demokracii, EU není řešením žádného problému. EU je problém.

Zakladatelskou ideou Evropské unie bylo vybudovat prostřednictvím sdílené prosperity solidaritu a pocit společného osudu mezi národy Evropy. Proto byla vytvořena tři společenství: hospodářství, uhlí a ocel a jaderná energie. Přibližně do roku 2000 byla evropská ekonomika z hlediska růstu a inovací rok co rok na rovnicích s americkou.

Z tohoto původního – a poměrně skvělého - gesta „míru skrze prosperitu“ nezbylo doslova nic. Nikdo ze současných lídrů EU se nestará o finanční blahobyt Evropanů. Uhlí je považováno za ďábelské palivo a jaderná energie je odmítána evropskými elitami, které prý dávají přednost neefektivním a nevyzpytatelným větrným elektrárnám. Od roku 2000 se evropské hospodářství utápí ve stagnaci, která se od roku 2008 prohlubuje a hrozí, že v příštích letech dosáhne svého vrcholu – a skončí zničením Evropy.

Zelená dohoda
EU je síť institucí, ve které Američan nenajde nic povědomého, takže si jen řekněme, že této síti dominuje jedna instituce: Evropská komise. Je to jakási evropská „vláda“ s monopolem na legislativní iniciativy. O ničem se v EU nehlasuje bez souhlasu Komise.

Komise se netají tím, že její absolutní prioritou je Zelená dohoda: přeměnit Evropu na „Uhlíkově neutrální společnost“ do roku 2050. To znamená dosáhnout rovnováhy mezi vyprodukovanými emisemi skleníkových plynů a emisemi pohlcenými přírodními nebo technologickými propady uhlíku. Klíčové strategie EU k dosažení této rovnováhy zahrnují snížení emisí prostřednictvím masivního zvýšení využívání „obnovitelných zdrojů energie“, jako je solární, větrná a vodní energie a biomasa, zlepšení energetické účinnosti budov, vozidel a průmyslových odvětví a přechod na průmyslové procesy s nízkými nebo nulovými emisemi, zejména v ocelářství, cementářství a chemickém průmyslu. Jejich cílem je také rozvoj technologií zachycování a ukládání uhlíku (CCS), které pohlcují a ukládají CO₂ ze spalovacích zdrojů nebo ze vzduchu. Zachycený oxid uhličitý se obvykle ukládá v geologických formacích, jako jsou vyčerpaná ložiska zemního plynu nebo staré uhelné doly. V Evropě slouží mořské dno Severního moře jako ideální místo pro ukládání uhlíku.

Problémem je, že tyto technologie CCS jsou extrémně nákladné. Jejich zavedení v gigantické míře, jakou vyžaduje nulová produkce uhlíku, znamená dodatečné náklady, které není schopna strávit žádná vyspělá ekonomika. To je pravděpodobně důvod, proč tyto fantastické technologie CCS hrají v Evropě tak okrajovou roli. Pravdou je, že snížení emisí CO₂ v Evropě je téměř výhradně důsledkem odchodu průmyslu z Evropy. To je malé špinavé tajemství Zelené dohody: Evropa snižuje své emise CO₂ v takovém rozsahu a úměrně destrukci svého průmyslu.

Průmysl zničený v Evropě se však okamžitě obnoví jinde ve světě: ve východní Asii, Jižní Americe a samozřejmě ve Spojených státech. To znamená, že emise CO₂ zničené v Evropě se jako mávnutím kouzelného proutku znovu objeví někde jinde - ještě předtím, než se produkty daného průmyslu znovu vyvezou do Evropy. Ve většině případů - protože při přepravě čehokoli vznikají emise CO₂ - je bilance tohoto evropského triku při snižování globálních emisí CO₂ záporná.

Deklarovaným motivem a důvodem existence Zelené dohody je záchrana klimatu, což se v evropských kruzích často píše s velkým C - „Climate“ -- což hodně vypovídá o religiozitě celého přístupu. Abychom „zachránili planetu“, musíme prý snížit emise CO_2..

Jediný technologický způsob, který zatím známe, jak snížit emise CO₂, je jaderná energie. „Elity“ EU však jadernou energii nenávidí: jejich skutečným cílem není zmírnit klimatické změny a „zachránit planetu“, ale vynutit si odchod z kapitalismu a návrat k samozásobitelskému hospodářství, které bylo vždy ambicí, snem a horizontem ekologů – dávno předtím, než se začalo mluvit o globálním oteplování. „Kapitalismus zabíjí planetu“, napsal The Guardian.

Svoboda projevu

Pokud existuje nějaká skutečnost, kterou vůdci, jejichž moc je založena na mýtech, nesnášejí, pak je to transparentnost. Zatímco v roce 2020 moc amerických legacy médií ještě umožňovala, aby lidé věřili, že laptop Huntera Bidena byl ruskou dezinformační operací, v posledních několika letech byla tato moc zredukována na padrť. Ke stejnému posunu dochází i v Evropě, a to nikoli pod vlivem evropských sociálních sítí, protože ty neexistují, ale těch amerických, jako je X. Elita EU ztratila kontrolu nad narativem. Evropané se od lží a mýtů o Zelené dohodě masově odvracejí.

To je to, co EU nemůže tolerovat. Přijetím zákona o digitálních službách (DSA) si EU chtěla dát do rukou nástroj, kterým si podmaní americké platformy, a je povinna financovat hordy cenzorů, kteří budou lovit obsah, jenž nesouhlasí s Evropskou královnou-komisí. EU požadovala po společnostech provozujících sociální média pokutu ve výši 6 % celosvětových příjmů, což by tyto platformy nevyhnutelně zlikvidovalo.

Tito lovci cenzorů bez tváře, kteří se nikomu nezodpovídají, mají odstraňovat veškerý obsah, který je nenávistný, diskriminační nebo transfobní. Žádný z těchto vágních pojmů nelze striktně definovat. Vzhledem k absenci přesných definic si cenzoři dělají, co chtějí. Je to naprostá svévole. V praxi tito cenzoři masivně potlačují takzvaný „pravicový“ obsah, zatímco hojnou antisemitskou, islamistickou a marxistickou literaturu nechávají nedotčenou.

O to zřejmě jde. Evropská levice, stejně jako ta americká, věnuje neomezený antagonismus všemu, co nemyslí jako ona, nemluví jako ona, nesní, nejí a nepracuje jako ona.

Zaváděním legislativy, jako je DSA, se Evropa prosazuje jako hlavní hráč v táboře cenzury, následuje příklad Číny, Íránu, Ruska a islamistických zemí a přispívá k decivilizaci evropského kontinentu. Není nakonec svoboda definicí, důvodem existence a jediným rozlišovacím kritériem západní civilizace?

Otevřené hranice

V Evropě neuplyne týden, aby se neobjevil nelegální přistěhovalec, čerstvý migrant, žadatel o azyl nebo Afghánec, který zde, aniž by kdokoli věděl, v jaké funkci, úmyslně kosí chodce, bodá mladé ženy nebo masakruje kojence a malé děti v postýlce. Evropa zažívá nejhorší krizi migrační anarchie od normanských a islámských invazí vrcholného středověku.

Tato anarchie není přírodní pohromou. Je výsledkem řady politických rozhodnutí, na nichž se podílí EU, Evropský soud pro lidská práva a členské státy. Zejména EU, která je trhem bez hranic, vytvořila a rozvinula službu ochrany vnějších hranic, FRONTEX. Problém spočívá v tom, že podle současného stavu evropského práva (EU + EÚLP) tato pohraniční stráž v podstatě poskytuje bezplatnou trajektovou službu mezi Afrikou a Evropou. Evropské právo jim výslovně zakazuje vracet nelegální přistěhovalce, když jsou zadrženi. Jsou povinny je přivést do Evropské unie, aby mohli uplatnit všechna svá „práva“.

V Evropě, dokonce více než v USA, platí, že jakmile se nelegální přistěhovalec dostane do země, v drtivé většině případů v ní zůstane - jsou jich miliony. Evropané s údivem sledují, jak jejich hrdá města - Paříž, Berlín, Brusel, Řím, Londýn - procházejí demografickými metamorfózami v reálném čase, zatímco jejich ulicemi pravidelně pochodují davy plné nenávisti a vykřikují antisemitská hesla, „smrt Židům“ a další dobrozdání vypůjčená z jejich přátelské domácí kultury.

Může být EU zachráněna?

Jedním z důvodů existence demokracie je umožnit pokojnou změnu vedení a politiky. V posledních volbách do Evropského parlamentu Evropané masivně hlasovali pro pravici, což byla zjevně reakce a vztek na politiku Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové. Voliče rozzuřila především Zelená dohoda, která činí energii nedostupnou, a migrační chaos, nyní silně podbarvený islamismem a nenávistí k Židům.

Co z těchto voleb vzešlo? Nová komise von der Leyenové! S jiným programem? Ne, s programem, který je ještě radikálnější, ekologičtější a cenzurnější než první komise von der Leyenové. Je to, jako kdyby Američané volili z 60 % republikány a prezidentem byl tehdy jmenován socialista. Jak je to možné, když Evropa tvrdí, že přísahá na „demokracii“?

Zdá se, že kvůli dvěma faktorům. První: největší skupinou v Evropském parlamentu je středopravá Evropská lidová strana (EPP). Této skupině početně dominuje německá CDU/CSU - strana bývalé kancléřky Angely Merkelové. Její strana je však ve většině otázek levicovější než americká Demokratická strana. Její podpora nejtupějšímu environmentalismu a zejména programu Green Deal se zdá být naprostá. Proto když se po volbách v červnu 2024 rozhodovalo o uložení funkce nového předsedy Evropské komise, vybrala si CDU/CSU někoho ze svých řad, kdo si zachovává silné environmentalistické přesvědčení: Ursula von der Leyen.

Druhým a nejdůležitějším faktorem je, že EU je ve skutečnosti Potěmkinovou demokracií. Vypadá jako demokracie, ale ve skutečnosti je to autoritářská byrokracie. Neexistuje žádná volba parlamentu hodná toho jména občany, žádná transparentnost, žádné odvolání a zdá se, že ani žádná možnost, jak tuto organizaci nebo její část odstranit. Evropští občané mohou hlasovat, jak se jim zlíbí, ale o budoucnosti Evropy rozhoduje samozvaná elita v evropských institucích. Tyto „elity“ udělají cokoli, aby udržely u moci sebe a svou ideologii. Minulý týden nizozemský deník De Telegraaf odhalil, že první von der Leyenova komise masivně financovala ekologické nevládní organizace, aby vyvíjela tlak na poslance Evropského parlamentu - ať žije dělba moci! -- a občany ve prospěch Zelené dohody.

Kromě toho Katar masivně pronikl do Evropského parlamentu a kupuje poslance, aby prosazoval jeho zájmy a islamistickou vizi světa. Ať už lidé volí levici nebo pravici, je to jedno: Von der Leyenová a její krajně levicový ekologický program jsou stále u moci. Lze změřit pocit odcizení, který musí pociťovat Evropané, kteří jsou nuceni financovat zkorumpovanou byrokracii pracující proti jejich zájmům?

Pokud jde o migraci, ekonomiku, svobodu slova a demokracii, EU není řešením žádného problému. EU je problém.

Drieu Godefridi je právník (Univerzita Saint-Louis, Univerzita Louvain), filozof (Univerzita Saint-Louis, Univerzita Louvain) a doktor právnické teorie (Paříž IV-Sorbonna). Je podnikatelem, generálním ředitelem evropské soukromé vzdělávací skupiny a ředitelem skupiny PAN Medias. Je autorem knihy Zelená říše (2020).