Letošní 24. únor znamená pro Evropu stejný předěl, jakým bylo 11. září 2001 pro Spojené státy

Pět postřehů z ruské invaze na Ukrajinu, jež spojuje konstatování, že konzervatismus má pravdu a progresivismus se mýlí; konzervatismus coby politika reality a progresivismus jako politika iluzí.

Postřeh první: proč lidé bojují? Za co reálně bojují? Ukrajinci nebojují za mezinárodní společenství, multikulturní utopii, pětašedesát pohlaví. Bojují za svobodu, nezávislost a především za vlast. Vlastenectví, patriotismus je stále nejsilnější lidskou motivací k boji. Nebo ještě jednodušeji, Ukrajinci bojují za Ukrajinu. Jak prosté, Watsone, jakkoli se progresivcům takto „primitivní“ odpověď líbit nemusí.

Postřeh druhý: mezi muži a ženami jsou rozdíly. Většina mužů jde bojovat za svou zemi, ženy a děti jsou poslány do bezpečí. Ne že by ženy nedokázaly bojovat, žena například může být stejně dobrým odstřelovačem jako muž. Pro to, aby muži bojovali a ženy (a děti) byly chráněny, je však důvod. Všichni ho tušíme, málokdo ho řekne otevřeně: pro zachování společnosti a její reprodukci je žena hodnotnější než muž. Na vzniku nového člověka se muž i žena podílejí stejným dílem, je mezi nimi rovnost. Jenže dítě nosí pod srdcem devět měsíců žena, nikoli muž, dítě rodí žena, nikoli muž, o novorozeně více pečuje žena, nikoli muž.

Jak to souvisí s válkou? Jeden muž může mít za svůj život se spoustou žen stovky dětí (šestnáct milionů obyvatel Střední Asie jsou potomkové Čingischána), ale žena, s jakýmkoli počtem mužů, může mít za svůj život jen omezený počet dětí, řekněme do dvaceti. Takže pokud ve válce zahyne mnoho mužů, ale ženy jsou uchráněny, již v příští generaci se ztráty společnosti mohou doplnit a společnost se obnoví; kdyby však velká většina žen zahynula a většina mužů přežila, bude to zničení dané společnosti. Proto v západní civilizaci vždy platilo, že ženy a děti se zachraňují a muži se pro ně obětují. To je však konzervativní pohled, protikladný k progresivnímu, podle něhož biologické pohlaví je méně podstatné než gender, tj. společenský konstrukt, kterým si lidé sami stanovují svou identitu. Obě pohlaví (nebo je jich pětašedesát?) jsou v tomto progresivním pohledu zaměnitelné.

Postřeh třetí: proč je u nás velká ochota přijímat ukrajinské uprchlíky? Mají Češi špatné svědomí, protože v roce 2015 uprchlíky přijímat nechtěli? Odpovědí je jasné „ne“.

Nesmíme je zklamat

V roce 2015 se jednalo částečně o uprchlíky před válkou, ale většinou o migranty, kteří se bez souhlasu Evropanů chtěli usadit v Evropě. Většinou to byli mladí muži, ženy a děti nechali doma; to je dosti divné a přesný opak ukrajinské situace. A navíc, první bezpečnou zemí bylo pro ně jim kulturně blízké Turecko, nikoli my, střední Evropa. Tehdy tudíž byly dobré důvody je odmítat. Z Ukrajiny však k nám před válkou prchají ženy a děti, většina mužů naopak za svou zemi bojuje. Ti nám svěřili své ženy a děti do péče, vložili v nás velkou důvěru a my je nesmíme zklamat. Musíme se o jejich ženy a děti postarat a zajistit, aby se jim na našem území nic zlého nestalo. Někteří u nás zůstanou a stanou se součástí našeho politického národa, který oživí a omladí. Jiní se po válce na Ukrajinu vrátí.

Ale proč se o ně máme postarat my? Kvůli jazykové blízkosti; těmi „my“ jsou Češi, Poláci a Slováci. Někteří ukrajinští uprchlíci jsou i v Maďarsku a Rumunsku, ale tam není taková jazyková blízkost, jako je na Slovensku, v Polsku a Česku. Takže kdo, když ne my, kdy, když ne teď?

To je však konzervativní pohled, že větší odpovědnost máme za ty, kdo jsou nám blíž a bližší, než za ty, kdo jsou nám vzdálenější. Podle pohledu progresivního každý člověk má stejnou, rovnou odpovědnost za každého jiného člověka, za celé lidstvo. A taky za velryby a deštní pralesy…

Postřeh čtvrtý: zbraně nejsou zlo, jsou mravně neutrální; dobré v rukou těch, kdo se brání a chrání nevinné, zlé v rukou těch, kdo dobývají a vraždí. Progresivci však mají ze zbraní a jejich soukromého vlastnictví fobii; nejraději by je zakázali. Ale jak řekl prezident Ronald Reagan 6. června 1984 v Normandii při příležitosti 40. výročí vylodění Spojenců tamtéž: „Je zásadní mravní rozdíl mezi použitím síly pro osvobozování a pro dobývání.“ Bylo to pravdou tehdy a je to pravdou i dnes. Na individuálním právu bezúhonných občanů držet a nosit zbraně je nutné trvat coby na nedílné součásti svobody.

Polsko a evropské hodnoty

Postřeh pátý: Polsko. Mnozí, například Evropská komise, většina poslanců Evropského parlamentu, Magda Vášáryová a další považují Polsko za zlo a ztělesnění antievropanství. Tito lidé stále žijí ve světě před 24. únorem, stále se neprobudili do reality a nepodívali se pravdě do očí. 24. únor 2022 je pro Evropu stejný předěl, jakým bylo 11. září 2001 pro USA. A po 24. únoru Polsko v praxi reálně prosazuje skutečné evropské hodnoty více než Evropská komise, většina Evropského parlamentu a Magda Vášáryová dohromady. Jen je nutné se realitě podívat do očí.

LN, 20.3.2022