V tomto eseji bych chtěl psát o tom, že bez ohledu na to, že kdysi – ne tak dávno - prohlásil Francis Fukuyama v oslavné reakci na liberální demokracii, jež zvítězila nad hrozbou marxismu, že nastává konec dějin, neboť nejlepšího možného vládnutí je dosaženo, nepatří budoucnost této demokracii, ale neskonale jednoduššímu, o to však více expanzivnímu islámu.

Byl bych nerad, kdyby si vážení čtenáři mysleli, že já snad tuto budoucnost vítám, ale chtěl bych se alespoň vyslovit, dokud mohu.

Fukuyama tvrdí, že i když nejsou v současné době některé země stabilními liberálními demokraciemi, na jejím ideálu nelze nic vylepšovat a ať se tomu tyto země třeba urputně brání, postupně k němu spějí.

Současná realita nás však poučuje o něčem zcela jiném. Liberální demokracie oslabuje sama sebe a není schopná dalšího rozvoje. Ustrnula na svých dogmatech a vede k postupné stagnaci a zranitelnosti. Je to dáno tím, že její obhájci se zaměstnávají spíše sektářskými, než celospolečenskými problémy, ať je to feminismus, homosexualismus, individuální hedonismus, různá „práva“ na kde co a kde koho a tak dál. Za okolností tohoto vnitřního rozvratu není možné odolat takovému směru, který je fanatický, nepřipouští si žádné pochyby a nehledá kompromis.

Jinými slovy – k takovému vývoji by nedošlo, kdyby sama liberální demokracie k tomu nepomáhala, islám není zase tak silný. Přirozeně však obsazuje prázdné niky, které mu naše západní civilizace bezstarostně přenechá a takovému počínání se nemůžeme vůbec divit. V oněch víceméně zdarma získaných nikách se nepřizpůsobuje, ale usazuje a pokouší se vytvářet vlastní systém i vlastní zákonnost a expanduje do blízkého okolí. Příkladem může být populační úbytek ve vyspělých západních zemích. To, co platí v přírodě, platí i mezi lidmi. Jestliže nějaké zvířátko opustí své teritorium, nezůstane toto volné místo dlouho prázdné.

U lidí je navíc všechno složitější také proto, že není v moci liberální demokracie překlenout rozdílné regiony a kultury, ačkoli se o to všemožně snaží. Tedy jinými slovy uprázdní-li se pro ni nějaký prostor, může v něm nějakou dobu přetrvat pouze za použití násilí, protože je pro své okolí cizorodým prvkem. To je velmi dobře patrné z událostí na Blízkém východě a Ukrajině, ale platí to i obráceně. Různé islámské komunity se v podmínkách západního liberalismu vůbec necítí dobře a pokouší se ovládnou prostor kolem sebe, což je pochopitelné. Mohl bych to dokázat z jednoho běžného testu z mikrobiologie. Máme v Petriho misce kulturu bakterií. V jedné z nich je kolem výživné prostředí, v druhé jsou okolo nehostinné podmínky. Jak bude vypadat expanze bakterií v jednotlivých miskách?

A nyní si vezměme příklad islamistů v Evropě. V našem pohostinném prostředí se budou šířit, až z naší původní kultury nezbude skoro nic. A naše situace v islámských zemích je rovněž podobná. Kolem naši enklávy je poušť posetá minami a nepřítel na každém kilometru. Z toho, co bylo řečeno, je tedy zřejmé, že konec historie nenastává, ale jsme naopak svědky důležitých historických změn, jejichž budoucí ráz je nepředvídatelný. Pokud ale srovnáme vitalitu Západu a Orientu, je zřejmé, kdo tahá za kratší konec