19.3.2024 | Svátek má Josef


ESEJ: Evolův konzervatismus a Erdoganův turecký chalifát

21.10.2019

Julius Evola byl filosof ultrapravicového konzervatismu, jenž z pravicových pozic kritizoval jak německý národní socialismus, tak italský fašismus. Italský fašismus vnímal jako logické pokračování a možný vývoj a spojení monarchie se systémem tzv. autoritativního konstitucionalismu, v jehož centru by stál pricip autority a transcendentální symbol suverenity, jenž by se řídil třemi principy fašismu, což je autorita, řád a spravedlnost, a jenž by stál v přímé opozici proti všem formám demokracie a socialismu, tedy samozřejmě i proti socialismu národnímu, k čemuž ovšem zejména ve druhé fázi italského fašismu nedošlo a fašismus se k Evolově nevoli ideologicky posunul až někam k takřka komunismu.

Ale to vše je na delší esej o jiné problematice a pro dnešek se vrátím k původnímu tématu. Ve svém nejdůležitějším díle „Vzpoura proti modernímu světu“ Julius Evola staví svět tradice proti světu moderní parlamentní demokracie. Tradiční civilizace, impéria, byly dle něj postaveny na transcedentálním ideálu. Císař, král, faraon, jarl a podobně byli představiteli Boha na zemi, náboženská hierarchie jim byla podřízena, i když je v některých případech korunovali kněží, často byli i nejvyššími představiteli kultu. Na stejném principu stála i struktura společnosti přes rodinné klany až po rodinu. Společenské kasty byly dané vesměs původem a stejnému modelu byla podřízena role muže a ženy. Poslední tradiční civilizací v Evropě byla podle Evoly Svatá říše římská, jejímž hlavním městem byla dvakrát Praha, na což by se nemělo zapomínat.

Katolická církev a křesťanství obecně se nemůže stát impériem, ani ho nemůže nahradit, neboť postrádá onu spirituální virilitu, která charakterizovala vrchol ideálu tradiční civilizace, a zároveň kastu bojovníků jako třeba u Vikingů či civilizací indo-árijských, mayské, egyptské, perské atd. Papež byl na území Svaté říše římské podřízen císaři a do jisté doby uznával jeho nadřazenost. Katolická církev od příchodu Krista proklamuje, že nikdo nemůže být zároveň králem a knězem kultu. I katolická církev svým politikařením a bojem o moc sehrála svou roli v pádu tradiční civilizace a nástupu civilizace moderní, která je postavena na demokracii a sekulárním státu.

Tak jako Lenin pozměnil postulát marxismu a tvrdil i dokázal, že komunistická revoluce nevznikne v zemích bohatého industriálního západu, nýbrž v chudém a zaostalém Rusku, tak se pokusím naznačit, že islám oproti křesťanství může stát u zrodu impéria, neboť chalifát má všechny znaky tradiční civilizace, chalífa je navíc nejvyšším představitelem kultu a zároveň světským vládcem říše. 

Proti jedinému momentálně tradičnímu „modelu“ konzervativní civilizace, islámskému chalifátu zcela postaveném na Božím principu, stojí na opačném extrému „model“ moderní sekulární demokracie, materialismu, lidského práva, gender studies s feministkami, homosexuály, lesbičkami, tranďáky a tak, no a svatého boje za zastavení oteplování planety, který tak nějak doplňuje ustupující modlářské křesťanství, jehož nejvyšším představitelem je současný takřka komunistický papež. 

Prostě tzv. západní svět, ve kterém žiji a který mně, autentickému Moravanovi, i se svými chybami paradoxně vyhovuje. Islám je dnes oproti křesťanství jakási novodobá vikingská Valhalla, čehož si všiml i známý runista a kouzelník Žito, Daniel Landa:

Pokud k tomu tzv. černo-Turek a nekemalista Recep Tayyip Erdogan najde odvahu a nějakým způsobem ho osloví prozřetelnost, mohl by se prohlásit chalífou obnoveného tureckého chalifátu a vybudovat tradiční konzervativní impérium. Podporu občanů má, což bylo vidět na jejich masivní účasti v ulicích v době pokusu o vojenský převrat a je to po třech letech opět vidět i dnes po vypuknutí turecké ofenzívy proti Kurdům na severu Sýrie.

Podle posledních informací se zdá, že vzhledem k vojenské intervenci syrsko-ruské armády a diplomatickému tlaku nejen ze strany USA se postup tureckého vojska skutečně zastaví na hranicích onoho třicet kilometrů širokého nárazníkového pásma mezi Tureckem a Sýrií, přičemž kurdské bojové jednotky ono pásmo možná opustí. Ale nemám v úmyslu předbíhat příští možné tahy této velmi zajímavé geopolitické partie, neboť délka onoho nárazníkového pásma, kterou jsou Kurdové ochotni akceptovat, je dodnes nejasná, stejně jako jejich ochota bez bojů opustit i jeho část. Podle všeho momentálně pouze nastal klid zbraní a nastoupila diplomacie, což je samozřejmě povzbudivý posun.

No a co se týče tradičního konzervativního impéria, tak to zatím vypadá tak, že Boží prozřetelnost na Erdogana ještě nesestoupila, a on se tak doposud nestal poslušným nástrojem vůle Boží. Není však vyloučené, že o tureckém chalifátu sní, když náhodu spí.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem