V pondělí a úterý tento týden probíhá ve Washingtonu třetí kolo americko-čínského strategického a ekonomického dialogu. Americké sdělovací prostředky k setkání dvou supervelmocí podotýkají, že časy unipolárního světa jsou nenávratně pryč. Většina komentátorů spatřuje kontroverzní zvláštnost situace v tom, že Čína je v Americe pokládána za hlavního rivala, případně i potenciálního protivníka, jehož ekonomická, vojenská a politická moc nezadržitelně roste, ale zároveň také za hlavního věřitele Spojených států.

Jedni vyjadřují v této souvislosti vážné znepokojení, druzí připomínají, že stejné znepokojení kdysi vyvolávala ve Washingtonu moc Sovětského svazu. Časem se však ustálila jistá rovnováha sil a pak už své slovo řekla historie. Od současných jednání s Čínou Spojené státy neočekávají žádný zásadní pokrok. Jejich hlavním úkolem je udržet v běhu samotný proces jednání a poněkud utlumit napětí, které vzniklo ve vzájemných vztazích dvou velmocí v posledních měsících. Poprvé je také na programu posouzení bezpečnostních otázek. I když obě dvě země zdůrazňují, že jejich spolupráce není namířena proti žádné třetí straně a že v současné době nemají žádného protivníka kromě mezinárodního terorismu, celá řada dalších států aspirujících na velmocenské postavení, především Rusko, se dívají na jejich sblížení s jistým podezřením.

Po třiceti letech neustálého ekonomického růstu Číny se poměr sil mezi partnery v dialogu postupně vyrovnává a americký náskok se zmenšuje. Čínské bezpečnostní zájmy se více neomezují pouze na vlastní území a přiléhající aquatorium. Nicméně na rovnost se Spojenými státy v hospodářském a vojenském ohledu zatím Čína nemůže ani pomýšlet. Pro Ameriku nyní hlavní otázkou je, jak si udržet vedení. Pro Čínu, jak odstup zkrátit. Experti předpovídají, že velikostí své ekonomiky se dokáže Čína vyrovnat Spojeným státům za 15 až 20 let. Všichni chápou, jak velký potenciál má země, jejíž počet obyvatel je čtyřnásobně větší než počet Američanů. To však nic nemění na tom, že podle údajů Mezinárodního měnového fondu americký hrubý domácí produkt v dolarovém vyjádření je skoro třikrát větší než čínský a to znamená, že na hlavu v Americe připadá jedenáctkrát větší bohatství než v Číně. Veškeré extrapolace současných trendů do budoucna zpravidla nepřihlíží k takovým důležitým činitelům jako otevřenost společnosti, její svoboda a podnikatelská kultura, úroveň vysokoškolského vzdělání, vědy a výzkumu.

Každé srovnání je zavádějící. Ekonomové, kteří vycházejí ze srovnání kupní síly Američanů a Číňanů, dospívají k závěru, že ti první jsou bohatší než ti druzí nikoli jedenáctinásobně, nýbrž jen čtyřnásobně. Pokud se na stejnou misku vah přihodí i věřitelské postavení Číny, může tato země vbrzku obsadit místo světového lídra, jakým po 60 poválečných let byly Spojené státy anebo, jakou v 19. století byla Velká Británie. Zastánci této školy tvrdí, že pro udržení vedoucího postavení ve světě musí Spojené státy bezpodmínečně odbourat svůj nebetyčný rozpočtový schodek a nalézt nové zdroje a stimuly pro dynamický hospodářský rozvoj.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6