Autor: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Dvaatřicet let po jeho vzniku snad čeká vnitřní trh Evropské unie velká změna. Evropská komise totiž přišla s novou strategií, která má vést ke snížení byrokracie, odstranění přetrvávajících překážek a otevření cesty k silnějšímu a modernějšímu hospodářskému prostoru.

Evropská komise představila letos v květnu dlouho očekávanou Strategii pro vnitřní trh (Single Market Strategy). Dokument je reakcí na výzvu evropských lídrů ze zasedání v dubnu 2024 a přichází v době, kdy se na unijní úrovni stále hlasitěji mluví o posilování konkurenceschopnosti, a tedy i prohlubování vnitřního trhu.

Evropská komise ve strategii zdůrazňuje, že vnitřní trh je pohonem evropské prosperity, růstu a solidarity, přesto však má velký nevyužitý potenciál.

Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu totiž stávající překážky odpovídají ekvivalentu 110procentních cel a brzdí tak jeho plné využití. Největší prostor pro další rozvoj přitom představuje sektor služeb, který tvoří zhruba 70 procent unijní ekonomiky, poskytuje práci sedmi z deseti Evropanům a stojí za 90 procenty nově vznikajících pracovních míst.

Právě skutečně jednotný vnitřní trh je proto potenciálním zásadním zdrojem růstu a inovací a současně nejlepší obranou Evropy proti mezinárodně obchodním turbulencím.

Strategie si klade za cíl odstranit překážky bránící volnému pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu a nastartovat konkrétní projekty v oblastech financí, energetiky, digitální ekonomiky a telekomunikací. Strategie kombinuje horizontální a sektorově zaměřená opatření a budoucnost vnitřního trhu staví na několika principech: méně byrokracie, více digitalizace, lepší ochrana, účinnější prosazování pravidel, větší synergie a odpovědnost členských států.

Směr ukázaly zprávy dvou italských premiérů

Strategie vychází z dlouhodobé debaty, kterou vloni zásadně ovlivnily dvě významné zprávy. První zlom nastal v dubnu 2024, kdy bývalý italský premiér Enrico Letta představil zprávu „Mnohem více než trh“. Ačkoliv se některým oblastem vnitřního trhu věnovala jen okrajově, posunula další úvahy o jeho budoucnosti kupředu a po dlouhé době z něj učinila jedno z hlavních témat evropských diskuzí.

Na podzim na Lettovu zprávu navázal další bývalý italský premiér Mario Draghi svou rozsáhlou zprávou o konkurenceschopnosti Evropy, v níž téma vnitřního trhu prostupovalo napříč všemi kapitolami. Oba dokumenty jasně poukázaly jak na slabiny současného nastavení, tak i na obrovský potenciál vnitřního trhu, a spolu s pracovním plánem Evropské komise, sdělením „Kompas konkurenceschopnosti“ a tlakem členských států připravily půdu pro vznik nové Strategie pro vnitřní trh.

Nezanedbatelnou roli zde sehrála i Česká republika, která společně s Lucemburskem stála u zrodu iniciativy, jež vyzvala Komisi k přípravě nové ucelené strategie s konkrétním harmonogramem a opatřeními. Tento dokument získal podporu drtivé většiny členských států a stal se důležitým impulsem pro to, aby se strategie začala připravovat.

Na něj pak Česko letos navázalo společným materiálem s Finskem, Švédskem a Nizozemskem, který již obsahoval detailní doporučení pro odstranění překážek, posílení služeb a důsledné prosazování pravidel. Tento rozsáhlejší a detailnější dokument pak podpořilo celkem 16 členských států, včetně například Německa.

Strategie jako taková je rozdělena do pěti hlavních kapitol zaměřených na odstraňování překážek, posílení evropských trhů se službami, podporu malých a středních podniků, digitalizaci a důsledné prosazování pravidel.

Na samém začátku Komise představuje takzvanou „hroznou desítku“, seznam deseti nejpalčivějších překážek na vnitřním trhu, které mají být odstraněny přednostně. Patří sem příliš složitá unijní pravidla, nedostatečná angažovanost ze strany členských států, komplikované zakládání a provozování podniků, omezené uznávání odborných kvalifikací, zastaralá pravidla pro produkty a nesoulad produktů s předpisy, omezující a rozdílná vnitrostátní regulace služeb, komplikované postupy pro vysílání pracovníků, územní omezení dodávek, pomalá standardizace zatěžující inovace a konkurenceschopnost, roztříštěná pravidla týkající se označování, balení zboží a odpadů. Podle Česka a řady dalších států ale tato desítka musí být jen začátkem obnoveného závazku prohlubování vnitřního trhu.

Strategie se významně zaměřuje i na oblast služeb, kde více než 60 procent současných překážek přetrvává už dvě dekády. Komise proto navrhuje nový sektorový přístup s důrazem na odvětví s nejvyšší přidanou hodnotou, zejména ta, která jsou klíčová pro zelenou a digitální transformaci.

Samostatná kapitola se věnuje podpoře malých a středních podniků a zdůrazňuje potřebu usnadnit jejich fungování, a to napříč celou Evropskou unií. Další část se zaměřuje na digitalizaci. V tomto kontextu Strategie konstatuje, že EU potřebuje změnu paradigmatu od vnitřního trhu založeného na dokumentech k vnitřnímu trhu založenému na datech. Poslední kapitola se soustředí na prosazování pravidel na vnitřním trhu a Komise v ní připomíná sdílenou odpovědnost evropských institucí i členských států na všech úrovních.

První konkrétní změny přicházejí už letos

Strategie nezůstává jen na papíře. Komise již představila několik na ni navazujících opatření a další má v plánu zveřejnit během tohoto a příštího roku. Jedná se například o přijetí zjednodušujících legislativních balíčků (omnibusů) či dokončení projednávání návrhu nařízení o e-deklaraci pro vysílání pracovníků. Evropská komise uvažuje také o navržení Aktu o předcházení překážek na vnitřním trhu a zároveň plánuje revizi rámce pro zadávání veřejných zakázek, posílení národních center SOLVIT či zavedení společného evropského korporátního právního režimu (takzvaný 28. režim). Zásadní proto bude nejen důsledné vymáhání pravidel EU, ale i řádný monitoring pokroku.

Strategie otevírá prostor pro sérii konkrétních opatření, jejichž podoba se bude formovat v následujících měsících. Česká republika se aktivně zapojí do jejich utváření s cílem, aby se současná pozornost věnovaná vnitřnímu trhu přetavila ve skutečné změny a aby vnitřní trh zůstal jedním z hlavních motorů evropského růstu a konkurenceschopnosti.

Ministerstvo průmyslu a obchodu