Čína pokračuje ve svém globálním mocenském a ekonomickém tažení. A čím dál víc ohrožuje životní prostředí planety. Který politik to dokáže vyslovit nahlas?

Ničivá pozornost čínského státu se nejnověji upřela k africké Sieře Leone. Tahle země při Guinejském zálivu je dalším lokalitou na černém kontinentu, která okusí spolupráci se zemí, jež by evidentně ráda byla největší světovou mocností.

Od západoafrického státu si za 55 milionů dolarů koupila pozemky na vybudování přístavu pro svoji rybářskou flotilu a zázemí na zpracování ryb a údajně i odpadu (zde). Že velmi pravděpodobně nejde o dobrou zprávu, dokládá dosavadní ekologicky necitlivé působení Číňanů nejen v Africe (zde), ale například také na Sibiři (zde). O tom, jak námořníci (nejen) z nejlidnatější země světa loví masově žraloky jen kvůli ploutvím na polévku pro bohaté Číňany, už se také ví delší čas (například zde).V sázce není nic menšího, než atlantické rybí populace.

Z nějakého důvodu lidé z Číny neberou ohled na nic jiného než na to, co zrovna chtějí. Co zůstane na místě, kde to získali, je jim úplně jedno. Toky řek v jejich zemi by mohly vyprávět, kdyby neměly ústa ucpané plasty (zde).

Nastalá situace připomíná otázku, kterou důvěrně známe již z oblasti energetiky: Proč prý Čína může a ostatní ne? Proč Evropané a Američané nemají používat uhelné a plynové elektrárny a Číňané je můžou stavět po desítkách a stovkách? Proč má Čína tolik zastánců, kteří dokola omílají, že v přepočtu na hlavu má Čína méně emisí CO₂ než Česko, když současně jde o množství, jež představuje třetinu světových emisí oxidu uhličitého?

„Česká republika je malou průmyslově orientovanou zemí. Produkci našich emisí můžeme srovnávat s průmyslově orientovanými čínskými městy. Je však nesmyslné, abychom čínské emise přepočítávali na celou čínskou populaci, která z významné části žije zemědělským stylem života na vesnicích,“ vysvětlil pro náš portál už v roce 2019, kdy se zmíněné přepočítávání začalo poprvé hojně objevovat v médiích, hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.

Proč nikoho z těch „přepočítaváčů“ netrkne, že na světě je nějakých osm miliard lidí, z toho 1,4 miliardy Číňanů, čili necelá šestina. Šestina, která má na svědomí třetinu.

Zajímavé na tom je, že ač alarmisté tvrdí, jak nezbývá čas a přestat vypouštět emise je potřeba okamžitě, ty čínské jim – zdá se – vůbec nevadí. Na rozdíl od těch evropských, kterých je maximálně třetina objemu těch čínských… Jak to tedy je? Jsou emise C0₂ ze zemí v EU nějak škodlivější než emise CO₂ z Číny? Protože žádné jiné vysvětlení nemůže ospravedlnit maximální tlak na zamezení méně než 10 procent světových emisí oxidu uhličitého z EU a blahovolné přehlížení faktu že producent 30 procent svůj podíl na globální produkci nadále zvyšuje.

Nabízí se vlastně ještě jedna možnost, které se zatím člověku úplně nechce věřit. Zelené fronta sdružuje kromě některých ekologů také fanatické ekologisty, ultrazelené aktivisty, lobbisty „zeleného podnikání“ i nejrůznější politiky doufající v nové voliče. Mezi nimi jsou volně rozprostřeni novináři, kteří zahlcují média zelenou propagandou.

A teď sada otázek: Komu dlouhodobě straní evropská média a evropští politici v amerických prezidentských volbách? Komu dlouhodobě straní evropská média a evropští politici v permanentní válce, již vedou takzvaní Palestinci proti Izraeli? Komu, nebo spíš jakému přístupu dlouhodobě straní evropská média a evropští politici, když dojde na to, že téměř žádná země NATO nedává na armádu tolik, kolik má? Komu dlouhodobě straní evropská média a evropští politici ve společenských otázkách, jako jsou například svatby homosexuálů? Nebo nelegální migrace? Komu dlouhodobě straní evropská média a evropští politici v souvislosti se zcela nekritickým přejímáním z podstaty rasistické agendy BLM? Komu dlouhodobě straní evropská média a evropští politici v otázkách kolem emisí oxidu uhličitého a takzvané klimatické změny?

A teď si zkusme odpovědět, k čemu to všechno vede? K posílení, nebo k oslabení evropských států? Kdyby evropské státy byly silné, kdyby měla EU ve světě nějakou váhu, mohla by Čína prohánět svými komíny nejvíc uhlí na světě a stále zvyšovat svůj podíl na emisích CO₂? Mohla by se podobně, byť v o něco menším, chovat Indie? Mohla by si Čína chystat základnu pro drancování rybí populace v Atlantiku?

Celé to ukazuje na dvě věci. Země tvořící EU jsou ty, které světové zelené tažení proti oxidu uhličitému berou nejvážněji. Zároveň jsou nynější evropské země slabé a EU je ještě dále oslabuje. Což je zbavuje možnosti přimět ostatní státy k tomu, aby kysličníkové poslání brali také vážně.

A ještě otázka na závěr: Je 50 milionů dolarů pro Sierru Leone dost za ohrožení stavů ryb v Atlantiku? Jestli ani takovému ohrožení nedokáže draze placený aparát v Bruselu zabránit, nepotřebuje EU žádného „šéfa diplomacie“. Ani jeho úředníky.