Představte si inzerát:
Prodám rezervaci o rozloze 19 050 hektarů (což odpovídá asi polovině rozlohy Krkonošského národního parku). Kromě pozemků je součástí prodávané rezervace menší vysoce luxusní ekoturistický hotel s veškerým vybavením. Rezervace zahrnuje 1000 kilometrů komunikací, přistávací plochu pro letadla, 2 přehrady, hospodářské budovy, desítky kusů volně se pohybujících zvířat a je oplocena elektrickým plotem. Kromě toho dostanete také terénní vozy typu Toyota Landcruiser, počítače, radiové vysílačky a další zařízení. Vše ve výborném stavu. Cena? V přepočtu 125 milionů českých korun.

Je to výhodné? I pokud neuvažujete hodnotu veškerých budov, infrastruktury a dalšího příslušenství, za metr čtvereční zaplatíte 66 haléřů. Území o rozloze České republiky byste za tuto cenu koupili za 52 miliard korun. Natrvalo byste tedy mohli získat celou plochu státu za 6% prostředků, které protečou státním rozpočtem ČR za jediný rok. Nemá smysl čtenáře dále napínat. Takový inzerát skutečně existuje. Jen vyměňte střední Evropu za bezkonkurenčně nejvyspělejší zemi Afriky – čtyřicetimilionovou Jihoafrickou republiku. Majitel tedy neprodává nemovitost kdesi v africkém zapadákově, ale v zemi, které je běžně označována za (jediný) motor Afriky a těší se na kontinentu jinak nevídané úrovni infrastruktury. A nezapomeňte také, že vzácnými zvířaty se v těchto končinách rozumí antilopy a nosorožci. Jen za 22 prodávaných nosorožců byste v aukcích zaplatili několik milionů korun. A znovupořízení budov, oplocení a všeho ostatního by přišlo na víc, než co majitel za celou rezervaci žádá. Pozemky byste vlastně dostali zcela zdarma. Přitom ekoturistika je velmi oblíbená a návštěvníci jsou dnes ochotni platit za luxusní pobyt v přírodě poměrně vysoké částky. Proč tedy majitel nabízí tento zlatý důl tak levně?

Každá nemovitost podléhá místním podmínkám i specifickým pohnutkám prodávajícího a každá transakce v tomto sektoru je proto vždy trochu jiná. Obecně však lze říci, že cena nemovitosti v sobě vždy reflektuje budoucnost. Cena je součtem výnosů, které (budoucí) vlastník očekává, že nemovitost bude přinášet v budoucnu. Nízká cena ekoturistické rezervace, která jinak majiteli vydělává dobré příjmy, naznačuje něco jiného - obavy z budoucnosti.

V Jihoafrické republice jsou poměrně časté právní spory mezi původními obyvateli země a (obvykle bělošskými) vlastníky půdy. Tyto zcela legitimní a opodstatněné procesy, které mají za cíl soudní cestou napravit křivdy koloniální minulosti, mohou způsobit stávajícímu vlastníkovi značné komplikace či ztrátu vlastnictví. Prodávaná rezervace však takovými majetkovými nároky zatížena není. Budoucí majitel se tedy právního řešení majetkových sporů obávat nemusí. Proč tedy vlastník požaduje tak nízkou kupní cenu?

Protože vidí vysokou kriminalitu, které stát nedokáže úspěšně čelit. Protože slyší prohlášení nejvyšších představitelů, kteří již dlouho nabádají k mimo-soudnímu vyvlastňování. Protože se obává, že pohraniční řeka Limpopo, řeka, která nezastaví tři tisíce uprchlíků ze Zimbabwe za den, nedokáže zabránit nákaze reál-politiky marxistů jihoafrických od skálopevných marxistů v Zimbabwe.

A poučení? Majitelé soukromých rezervací to nemají lehké. Státní intervence do fungování společnosti často nepřejí jejich vzniku, i když by spotřebitelé (např. turisté) rádi kupovali jejich služby, a financovali tak jejich existenci a provoz. Obecně přitom v ekonomice platí, že lidé mají větší naději získat efektivní (např. ekologické) služby od konkurujících si podnikatelů, než od monolitu monopolní státní instituce (jako je např. správa národních parků). Soukromí vlastníci jsou proto nadějí pro ochranu africké přírody, která bohužel zůstává nevyužita.

O ekonomickém přístupu k ochraně životního prostředí pojednává autor v jedné z kapitol knihy Ekonomie a životní prostředí: nepřátelé či spojenci.

Autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu