Moje zkušenost mi říká, že v Egyptě vedle sebe (nikoliv společně) žije několik komunit (muslimové, "běžní Arabové", koptové, Nůbijci, beduíni, armáda). Navzájem se příliš nepotkávají, často ani nemluví společnou řečí a nemají důvod se ji naučit. A mají velmi rozdílné zájmy a pohled na svět. Většina těchto komunit je uzavřená do sebe a nestará se o vládu a politiku.

Výjimku tvoří tyto tři:

- Muslimové (se svým přístupem "Alláh to zařídí", a importovanou organizací "Muslimského bratrstva")

- "Běžní Arabové", kterých je nejvíce. Ekonomicky toho moc neprodukují a jsou většinou závislí na státu. Většinou nemají moc ponětí o světě a o souvislostech. Prostě jdou za tím, kdo jim slíbí nejvyšší okamžitý osobní prospěch. Až do "arabské revoluce" se nestarali o politiku.

- Armáda. To není armáda v evropském smyslu slova. Už za Mubaraka to byla kompletní komunita sama pro sebe, něco jako institucializovaných "horních dvě stě tisíc". Elitní sekularizovaná společnost, s možností vzdělávat se a cestovat, s moderním stylem života, zahrnující celé rodiny a společenství. Ostrůvky "moderního západního stylu".

Prezident Mubarak žil v podobném "ostrůvku" a v zemi udržoval status quo a mírný vývoj vpřed. V okamžiku, kdy "došlo" k arabskému jaru (částečně importovanému naivními západními humanisty), tak "běžní Arabové" uvěřili slibům "muslimů", vstoupili do politiky a hromadně volili muslimské bratrstvo a Mursího. Okamžitý ráj na zemi ale nenastal. Naopak, situace se začala vyvíjet k horšímu a země ze začala vracet do středověku. Nyní začala situace ohrožovat ostatní komunity, z nichž jediná akceschopná je armáda. Proto tedy "puč". Současný "puč" je tedy OBRAT SMĚREM VPŘED. A asi bychom mu měli přát úspěch...

Co dál? Základem bude, kam se nakloní "běžní Arabové":

- Pokud budou schopni se rozpomenout na snadnější existenci v éře Mubaraka nebo pokud jim armáda nabídne dostatečně zářivé zítřky nebo se prostě unaví a vrátí do svě letargie, pak bude "puč" legalizován nějakou civilní vládou a prezidentem úzce spolupracujícím s armádou. Toto mám za lepší variantu ...

- Pokud tlak muslimů a opojení mocí u "běžných Arabů" převáží, popřípadě se objeví tlak z vnějšku, pak se vrátí Muslimské bratrstvo k moci. V nastálé "konsolidaci" ovšem bude likvidovaná armádní komunita (očekával bych její masívní emigraci). Nebude to moc mediálně probírané, nebudou žádné uprchlické tábory. Jde o vzdělané a bohaté lidi, kteří se snadno uchytí kdekoliv na světě. Egypt se ovšem propadne o 50-100 let vývoje zpátky. Evropa tam bude posílat humanitární pomoc. V rukou muslimské vlády zůstane spousta zbraní. Možná lze očekávat potyčky s Izraelem. Toto je ta horší varianta...

-------------------------------------------

Poznámky:

- Situace ukazuje, že demokracie není pro všechny. Demokracii lze použít pouze tam, kde se většina obyvatel ztotožňuje se svým státem a je ochotna pro něj pracovat. Nebyla pro všechny ve své kolébce ve starém Řecku (kde mohlo volit pouze cca 20 % aktivních obyvatel - svobodní občané a "suveréni", nikoli "osoby v domácnosti" a otroci). Není ani pro arabské země na současném stupni vývoje s obrovkými komunitami upřednostňujícími okamžitý prospěch (nejlépe pojištěný vůlí Alláha). A přestává být vhodná i pro Evropu, protože díky růstu produktivity práce narostla skupina lidí, kteří necítí se svými státy a upřednostní svůj okamžitý prospěch (viz. např: Francii s Hollandovým populismem, u nás volební výhra ČSSD pomocí agitace "ne 30 Kč/recept", ...).

- Povšimněte si, že velcí hráči (USA, Francie, ...) jsou si situace vědomi a na "puč" nijak nereagují. Vědí, že "arabské jaro" bylo předčasné, a tak to nechávají "vnitřnímu vývoji".

- Podobná situace je/byla s Kadáfím v Lybii a s Assadem v Sýrii.

- Svět je globalizovaný a možná se řešení problémů Blízkého východu objevilo na druhé straně zeměkoule. Břidlicový plyn v USA a rozvoj jaderné energetiky v Asii (např. Indie má 7 elektráren před dokončením, Čína 28 před dokončením, Jižní Korea dokončuje 4 kousky, ...) sníží význam ropy/plynu, a tedy i celkový význam Blízkého východu. Bude tedy možné nechat Blízký východ a sever Afriky více svému osudu.

A bohužel zřejmě bude možné nechat svému osudu i Evropu a pořádat sem zájezdy jak do skanzenu...