Současné vytváření nové egyptské ústavy, na níž pracuje 50členná komise, je zápasem o budoucí charakter pomubarakovského egyptského státu. Zejména, pokud jde o postavení islámu v právním systému země.

Svým způsobem jsme svědky - řečeno v nadsázce - pokusu o vyřešení kvadratury kruhu. Možná přesněji: o překročení vlastního stínu.

Zcela výstižně to v těchto dnech vyjádřil člen ústavní komise a její mluvčí Mohamed Salmawy. Řečeno srozumitelně: tento orgán bude muset vyřešit dilema, resp. najít kompromis mezi formulací, že islám je oficiálním náboženstvím státu a nutností garantovat svobodu vykonávat obřady pro vyznavače všech světových náboženství.

Zde cítíme, že je to tak trochu hlazení savce proti srsti. Kdyby mělo platit beze zbytku "B", tedy princip svobody vyznání, tak jak jej známe na Západě, nebylo by možné, aby v ústavě bylo uvedeno "A", tedy že Egypt je oficiálně muslimskou zemí. Vzdát se onoho "A" by sice vyřešilo problém, ovšem pouze z pohledu pozorovatele ze svobodného světa; v současném Egyptě je něco takového neakceptovatelné. Uznávají to i nemuslimské autority, například koptský papež – a předpokládají, že menšinám bude zaručena svoboda víry.

Co tedy s tím?

Věc je o to komplikovanější, že dosavadní ústava z konce roku 2012 garantovala právo svobodně vykonávat obřady pouze třem "nebeským" (ve smyslu "božským") náboženstvím – samozřejmě islámu, křesťanství a judaismu. Mluvčí komise pro přípravu ústavy Salmawy ale v médiích uvedl, že konstituce musí být změněna tak, aby svoboda zahrnovala všechna náboženství. Jednoduše proto, že stávající stav porušuje mezinárodní úmluvy o lidských právech.

Salmawy: "Ústava nemůže být ušita na míru pouze určitému náboženství nebo dokonce sektě." Jeho argumentace je překvapivě otevřená a logická. Mezinárodní statistiky říkají, že třetina světové populace je členem "ne-nebeských" náboženství (non-heavenly religions) a že mnoho muslimů žije v zemích, kde oficálním náboženstvím není islám nebo křesťanství.

Dále se v jeho vyjádření setkáme s názorem, který je v jiné podobě stále dokola opakován při podobných diskusích ve svobodném světě:

"Je vcelku problematické žádat nemuslimské země, aby poskytly svobodu muslimům žijícím na jejich území, když muslimské země se brání dělat to samé vůči nemuslimům nebo lidem, kteří nevyznávají tři světová "nebeská" náboženství – islám, křesťanství a judaismus."

Takovýto postoj, bude-li postojem většinovým v komisi pro návrh ústavy, má ambici být zdrojem velké naděje. Jenomže i v komisi to názorově jiskří.

V Egyptě se v rámci tohoto tématu nejnověji diskutuje o odstoupení zástupce salafistické strany Núr, Bassma El Zarqiho, z jedné z podkomisí. Důvodem je spor o "islámské články".

Začíná se totiž slovíčkařit.

El Zarqa navrhl, aby v článku 2 budoucí ústavy byla formulace, že islámská šaría, tedy její pravidla, jsou hlavním zdrojem egyptské legislativy; nikoli že principy šaríje jsou tímto zdrojem. Tím by, podle jeho názoru, mohl být vypuštěn kontroverzní článek 219, který rozvíjí onu myšlenku z článku 2, že principy šaríje (nikoli šaríja jako taková) jsou hlavním zdrojem legislativy a z něhož mají sekulární členové komise obavy – neboť to, co by se do ústavy nedostalo dveřmi, bylo by do ní propašováno oknem.

Sekularisté zatím tuto malou bitvu vyhráli, neboť El Zarqův návrh byl odmítnut a on na protest proti tomu podkomisi opustil. (Jak se ale ukazuje, neznamená to totální bojkot veškeré práce v komisi ze strany partaje Núr.)

Srozumitelně se pro server Ahramonline vyjádřil Hussein Abdel Razeq z levicové Národní pokrokové unionistické strany (Tagammu), když uvedl, že vyškrtnutí pojmu "principy" ve prospěch slova "pravidla" by otevřelo cestu k zavedení přísného islámského zákoníku včetně systému trestů známých v islámském právu pod označením hudúd, což jsou všechny ty usekané končetiny zlodějům, ženy ukamenované za (v islámu) nepovolený sexuální styk, bičování a jiné drastické praktiky (které v moderní společnosti nesmí mít místo – dodává autor tohoto článku).

Jak patrno, boj o ústavu a tím boj o charakter Egypta pokračuje. Kdybychom to chtěli hodně zjednodušit, tak jde o to, co převáží víc, zda islamistické nebo sekulární ("západní" čili "občanskoprávní") pojetí legislativy. Je to otázka zásadní a veledůležitá, neboť od ústavy se odvíjí vše ostatní.

Jinými slovy: "hraje" se o také to, jestli bude nebo nebude v Egyptě nesezdaným párům, tak jako je tomu v rigidních muslimských zemích, hrozit za líbání na veřejnost (drakonický) trest. Případně, jestli mladá dívka, která se stane obětí znásilnění, skončí po oznámení tohoto trestu v policejní cele jako obviněná z nezákonných intimních praktik. A tak dále, a tak podobně.

Držme Egypťanům palce, ať se na současné historické křižovatce vydají správným směrem – cestou k Západu, ke svobodné společnosti.