Tak nám došlo ke schůzce mezi delegací ukrajinské a americké strany v Džiddě v Saúdské Arábii. Ačkoli ministr zahraničí Rubio prý přicházel s úsměvem a ukrajinská delegace s vážnou tváří, výsledkem bylo mimo jiné oznámení, že Ukrajinci souhlasí s návrhem příměří na 30 dnů (to potvrdil i ukrajinský prezident Zelenský, když uvedl, že přijal návrh z americké strany pokusit se na 30 dní nastolit úplné zastavení palby, a to nejen co se týče raket, dronů a bomb, ale také v Černém moři i podél celé frontové linie). Dále Spojené státy americké obnovují materiální a zpravodajskou pomoc Ukrajině. USA a Ukrajina by také prý co nejdříve měly uzavřít dohodu o minerálech a hovoří se o opětovné návštěvě Zelenského v Bílém domě, stejně jako o tom, že Trump chce jednat s Putinem a že by snad na něj měl být vyvíjen tlak – pokud Putin příměří nepřijme, Trump se bude zlobit.

Z toho jednání mám pocit, že jsou Spojené státy aktuálně znovu (zatím) na straně Ukrajiny a že je to pro Rusko svým způsobem past.

Důvod tlaku je podle mého názoru to, aby Trump vypadal jako mírotvůrce. Příměří není mír, je provizorní a může následovat zesílené obnovení bojů, ale je to obvyklý krok při jednáních o míru, vykáže nějaký částečný výsledek a prokáže vůli válku ukončit, o čemž mluví. Když nemůže mít rychlý mír, tak aspoň vrabec v hrsti.

Proč si myslím, že zrovna tímto krokem jsou USA přesto alespoň částečně na straně Ukrajiny? Protože kdyby chtěly ukončit veškerou pomoc (materiální i zpravodajskou), mohly to udělat hned po onom nešťastném rozhovoru v Bílém domě – stačilo by držet daný narativ a v blokování pomoci pokračovat. Kdyby chtěly být na straně Ruska, nemusely by dělat nic dalšího. Přesto však přišly s touto diplomatickou iniciativou, jejímž výsledkem je pro Rusko poměrně nevýhodné dilema, a zároveň obnovily dodávky, zejména zpravodajských informací (které jsou důležité třeba i pro některé zbraňové systémy).

Chápejte, příměří se tak docela nehodí ani jedné straně. Ukrajině se nehodí, protože Rusko najelo na válečnou výrobu a měsíc přerušení bojů povede akorát k reorganizaci, výrobě další munice, dovozu dalších dronů a součástek i k odpočinku vojáků. A pokud se po ukončení příměří boje obnoví, může následovat silný tlak ze strany Ruska. Příměří se ovšem nehodí ani Rusku, protože během onoho měsíce může Ukrajina získat rozsáhlé dodávky, projít vlastní reorganizací a hlavně se zakopat či opevnit, tedy zlepšit své pozice v místech, kde už je. To sice na první pohled vypadá jako malá výhoda, protože se stále bojuje na ukrajinském území, ale není to tak prosté, jak by se mohlo zdát.

Pro Rusko je tato situace podle mého názoru totiž o něco méně výhodná. Za prvé by muselo přijmout návrh, který projednaly USA s Ukrajinou, a to z principu nejspíš nebude chtít, protože by to vypadalo, jako kdyby mu to USA nadiktovaly, přičemž Spojené státy jsou v této válce prezentovány jako nepřítel. Za druhé, ani varianta přijmout příměří, ani varianta ho nepřijmout pro Rusko není výhodná.

Když Rusko příměří přijme (a mělo by následovat mírové jednání), i při odhlédnutí od vojenského hlediska platí, že nedosáhlo svých deklarovaných politických cílů, tedy údajné „denacifikace“ a „odzbrojení“ Ukrajiny, a dokonce ani úplného obsazení území, která už dříve prohlásilo za součást Ruské federace. Znamenalo by to, že se buď musí smířit s neúspěchem (byť částečným), nebo že část území, které Rusko považuje za své, de facto ovládá Ukrajina a Rusko se s tím musí byť provizorně smířit. To by se velmi těžko vysvětlovalo vlastním lidem. Anebo by Rusko muselo příměří zrušit či znovu zahájit útok hned po jeho skončení, a v takovém případě by bylo považováno za toho, kdo mír nechce. Jedna věc je pokračovat ve válce, druhá uzavřít příměří, a pak obnovit boje nebo je dokonce nedodržet.

Pokud ovšem Rusko příměří odmítne, bude vypadat jako válečný štváč a přijde o narativ, že to je Ukrajina, kdo nechce mír (když návrh na příměří vzešel z ukrajinské strany). Sám Rubio prohlásil, že pokud Rusko příměří odmítne, Spojené státy budou vědět, kdo brání míru. Z mezinárodního hlediska by to také mělo negativní dopad, protože další velcí hráči jako Indie nebo Čína mohou být nakloněni myšlence příměří – a setrvalé trvání na válce by jim mohlo připadat riskantní. Kromě toho by to mohlo vést ke zvýšení napětí i v ruské společnosti, protože tím Putin před vlastními lidmi v podstatě ukáže, že mu na ztrátách ruských občanů příliš nezáleží (to by vadilo těm umírněným) a že ztrácí dech (to by vadilo těm radikálním).

Přijme tedy Putin toto příměří? Pochybuji, už dříve říkal, že ho Moskva nechce. A pokud ano, tak nejspíš ve velmi krátké době prohlásí, že je Ukrajinci porušili, a obnoví boje. Spíše bych očekával, že Rusko bude o příměří alespoň naoko jednat, zároveň však zintenzivní boje (už jen proto, aby nevypadalo, že bere první nabídku). Za nejméně pravděpodobné považuji, že by příměří přijalo, dodrželo a poté boje skutečně neobnovilo – nebo že by ani neobvinilo Ukrajinu z jeho porušení. Ale protože se situace mění každým dnem, může zítra být všechno zase jinak.

Z autorova Facebooku