Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Perfektní! V dnešní publicistice o Izraeli vzácné a důležité připomenutí logiky nedávných dějin.

!!! Přečetl jsem bez dechu, a s obrovskou úlevou. Takový nudný, střízlivý popis skutečností, používající pravé pojmy (jako např. "židovský palestinský stát Izrael" namísto nekonečně omílaného nesmyslu "stát Palestina", "Palestinci", atd. ...), je opravdu obrovskou úlevou po té denodenní, celodenní lavině protiizraelských (= antisemitských) blábolů ze všech médií, i těch veřejnoprávních. Problém mě zajímá už mnoho let, celá historie Palestiny, Hebrejců, atd..., myslel jsem, že vím všechno, a že všemu rozumím, ale tohle povídání mně ještě některé detaily objasnilo. Např.: "Od toho okamžiku (= útok arabských armád na založený stát Izrael) nerozhodovala o teritoriálních otázkách příslušná rezoluce Valného shromáždění OSN o rozdělení Palestiny, ale výsledek války." Je to potvrzení mého vnitřního přesvědčení, že okamžikem tohoto útoku přestala rezoluce 181/1947 vlastně platit, přičemž řešení nikoliv podle mezin. práva, ale vojenské, zvolili Arabové (ke své smůe). Výstižná formulace, díky.

Dále: po prohrané 1. válce stále měli palestinští Arabové (tehdy ještě neexistovali "Palestinci", až od r. 1960...) možnost ustavit nezávislý "arabský palestinský stát" - rozhodli jinak (tedy ti z Judeje a Samaří) - připojení k Transjordánsku. Novinkou pro mě je, že tito palestinští Arabové získali plnoprávné jordánské občanství. Rovněž novinkou pro mne je "Celopalestinská vláda" - loutka Egypta, a její osud.

Další nový postřeh: dvoustátní řešení v modelu "100% Judeje se Samařím a 100 % Pásma Gazy pro Araby a 0 % pro Židy" je v rozporu s mezionárodním právem... jedná se o "domovinu pro Židy"... Také zajímavé postřehy o dalších (mezinárodněprávních) osudech Judey a Samaří po prohrané válce - doplnil bych p. Stejskala, že po válce 1967 se Izrael úporně snažil "vrátit" Jordánsku Judeu a Samaří ("nechceme v Izraeli další milion Arabů"...), a tehdejší izraelský premiér nějakou dobu úporně bránil výstavbě židovských osad - jenže Jordánsko to stejně úporně odmítalo. Velký dík, p. Stejskale!!!

Ještě zajímavost - jediní "Palestinci", kteří se účastnili sovětské idey "Palestiny" bez Židů (60. léta) (v čele s Egypťanem Arafatem...), byli ti z Gazy - palestinští Arabové z Judey a Samaří byli přeci Jordánci... takže kde je ten palestinskoarabský stát pro dvoustátní řešení?

Dobře napsáno. Skoro tak dobřd jako od pí. Lukešové.

Tak to je pocta. Že nechám děkovat.

Osobně si myslím, že požadavek západoevropských státníků na vytvoření samostatného palestinského státu je veden snahou uchlácholit místní velmi neklidnou muslimskou menšinu. Ve skutečnosti jim mohou být tzv. Palestinci ukradení, ale otevřeně se postavit za Izrael dnes už prostě nemohou. To by měli občanskou válku. Ona ale stejně dřív nebo později přijde.

A kdo ji začne?

Je velmi potřebné, aby se občas udělala rekapitulace událostí v někdejší britské Palestině od konce války do současného stavu. Pan Stejskal dělá dobrou práci.

Závěry jsou zajímavé. Palestinští Arabové měli od samotného začátku na nejvyšší prioritě zničení státu Izrael. To je priorita vyšší, než založení státu palestinských Arabů. K tomuto cíli směřuje jejich veškerá snaha. Vraždy, únosy, terorismus, propojení civilní a teroristické infrastruktury, používání civilních objektů a civilního obyvatelstva jako štítů - to jsou běžné metody k dosažení cíle. Teroristická akce vyvolá izraelskou reakci s obětmi, které nejsou podstatné. Čím víc jich bude, tím lépe. Cílem je vyvolat odsouzení Izraele na mezinárodní scéně. Metoda je to vražedná, ale funguje to. Zatím nejvyšší dosaženou metou je vydání mezinárodního zatykače na Netanjahua, které zároveň představuje vrchol západního pokrytectví.

Dalším vrcholem pokrytecví je postoj okolních Arabských států, Izrael vojensky neporazí, ale palestinští teroristé mají jejich plnou podporu, dělají za ně černou práci. Na druhou stranu, palestinské potížisty nikdo na svém území nechce. Nikdo nechce dopadnout jako Libanon.

Jak tohle dopadne, nikdo neví. Dvoustátní řešení palestinci nechtějí, jinak už by dávno bylo. A Izrael zase nebude chtít teroristickou enklávu v bezprostřední blízkosti.

Palestinci se nedokázali integrovat ani v arabských islámských zemích. Rozvrátili Libanon, v Jordánsku je musela zpacifikovat armáda a Egypt se s radostí vzdal Gazy, aby se zbavil nesnášenlivých palestinců. Že by se chovali mírumilovně a státotvorně na vyhrazeném území? Absurdní představa.

Zapomněl jste na Kuvajt, odkud byli nekompromisně vyhnáni po Irácké agresi.

Ještě jednou zmíním reakci amerického velvyslance v Izraeli Mike Huckabeeho na zvrhlou ideu o založení Palestinského státu, kterou prosazují evropské země, Kanada a Austrálie.

Pokud francouzský prezident Emanuel Macron tolik baží po založení Palestinského státu, nechť pro něj vyčlení alespoň část území z Francouzské riviéry, kde může stát palestinských Arabů vytvořit a nevyžaduje to po suverénním Státu Izrael, jehož většina obyvatel se staví proti vzniku takového "státu", respektive teroristické entity na svém území.

Když Francie, VB, a zbývající evropské země a Kanada chtějí postupovat jednostrannými kroky, měl by tak činit také Izrael a to uplatnit suverenitu na židovské komunity v Judsku a Samaří. Ať si Evropané zakládají Palestinský stát na papíře, Židé ať ho posílí a upevní fakticky na místě.

Kdo v Evrope podporuje palestinske araby, je na hlavu a mel by se jit lecit. Evropa uz zase jede v psychozach - antisemitske, antiruske, situace jak v Nemecku za Hitlera. Do toho jeste psychoza proklimaticka, antiprumyslova, antikrestanska, antibelosska a proislamska. Cely ten kontinent je dusevne nemocny. Chtelo by to na bruselske a levicacke bakterie otravujici evropsky organismus nejaka poradna antibiotika.

Ovšem selektivní, aby otrávila ty antilevičácké, ale ne antikřesťanské (že by byl Kristus zrovna pravičák...) - tedy například.

Morální hodnoty se mohou lišit a ve větších celcích je to prakticky jisté, ale ujasnit by se měly zejména koncepce a strategie v těch oblastech, kde "my" přicházíme do styku s okolním světem.

Na to by se ale nejprve muselo vyjasnit, kdo jsme "my". Členové EU? Evropané včetně nečlenů EU, ale bez států na východě? Evropané až po Ural? Atlantická civilizace, tedy včetně USA, Kanady? Potomci bílých badatelů a dobyvatelů, tedy včetně Austrálie a Nového Zélandu?

I tohle se v diskuzích zaměňuje podle toho, jak se diskutujícímu zrovna hodí.

Ilúzia? Rozhodne áno.

Zdrvujúca je však geograficko-politicko-historická terminológia autora (L. S.): Transjordánsko, Jordánsko, Izrael, Západný breh, Pásmo Gazy, Judsko, Samária...

Možno by to chcelo ešte pridať niečo k arabčine, ktorej sa tak trochu venujem: jordánska? palestínska? egyptská? sudánska? Alebo iracká, alžírska, tuniská, mauretánska? Tí ľudia si ťažko ťažko rozumejú alebo vôbec nerozumejú a jediné, čo ich spája je koránsky jazyk. Ale je to ako pokus hovoriť medzi Slovanmi staroslovančinou.

Poďme k "motto" nadpisu. Ilúzia! Rozhodne áno, Židia so svojimi semitskými bratancami (to je zasa jazykovedná ilúzia) nemôžu (zatiaľ) žiť v mieri a myslím, že tie súčasné prekážky autor, ktorého vôôôbec nemusím, veľmi dobre vystihol. Tak povediac trafil klinček po hlavičke.