Uruguay jako první země na světě uznala, že válku s drogami nelze vyhrát

Proč Uruguay jako první stát na světě legalizuje marihuanu? Protože si jako první troufá na rovinu říci, že válku proti drogám nelze vyhrát. To je jádro zprávy, jež v minulém týdnu obletěla svět. Kdo by si ale myslel, že vlády v Uruguayi se zmocnili "vyhulenci" či narkobaroni, těžce by se mýlil.

Pro vyhulence je Uruguay zemí k uzoufání nudnou. Pro narkobarony je zase legalizace drog noční můrou. Je to krok, který jim podřezává celý byznys i respekt - komoditu tak ceněnou gangstery a mafiány.

Jestli uruguayský krok něco připomíná, tak dávné žurnalistické klišé na adresu vlád, které zabředly do táhlých a beznadějných válek: Vyhlaste vítězství a stáhněte se. Žádná vláda neřekne nahlas, že tu či onu válku nelze vyhrát. Ale ve skutečnosti se právě pod tím heslem -byť použitým novinami v nadsázce - vyvázali Američané z Vietnamu a Izraelci z Libanonu. To heslo by se hodilo i na válku proti drogám, ale musí se pozměnit.

Když se Izrael v roce 2006 stahoval z Libanonu, vláda mohla vydávat za vítězství - a tím i za důvod ke stažení - zabezpečenou severní hranici (i když se brzy ukázalo, že bezpečná není). Ale co se dá vydávat za vítězství ve válce s drogami? Fakt, že drogové násilí v severním Mexiku si vyžádá tolik obětí jako útoky džihádistů v Iráku? Fakt, že v USA je ve vězení největší díl populace v americké historii? Kdepak. Heslo se musí pozměnit. Místo "Vyhlaste vítězství a stáhněte se" je třeba k válce s drogami říkat "Přiznejte porážku a převezměte iniciativu". Právě to teď učinila Uruguay.

Působí docela logicky, že tento krok učinil tak malý a pokojný stát. Kdyby legalizaci drog vyhlásila třeba Moralesova Bolívie, hned by se objevilo podezření, že sama nahrává vlastnímu zájmu - trhu s kokainem. Když ji však vyhlásí třímilionová Uruguay, země bez ohromných plantáží drog, bez proslulých narkobaronů a všemocných gangů, bez hluboké tradice krvavých režimů a vojenských vlád, staví tím do popředí racionální stránku věci.

Už více zemí legalizovalo marihuanu pro léčebné účely. Uruguay ale legalizuje pěstování, prodej i konzumaci. A aby nebylo o důvodu pochyb, prezident José Mujica to řekl přímo: "Darovali jsme ten trh pašerákům drog, a to je ještě ničivější než droga sama, neboť to rozkládá společnost." Jinými slovy: žádná represe není tak účinná, aby vymýtila narkobyznys.

Uruguayský krok představuje samozřejmě experiment bez předem jistého výsledku a jistě bude mít své mouchy. To ukazují již některé body příslušného zákona. Uruguayci starší 18 let si mohou doma vypěstovat šest rostlin "trávy" za rok. Proč zrovna šest? Jak se to bude kontrolovat? Nebo mohou vytvářet kluby po 15 až 45 členech a pak pěstovat až 99 "kytek" ročně. Proč zrovna 15 až 45 členů? To jako že od 46 výše už je to gang? Jistě se objeví i další problémy, ale to hlavní bylo řečeno: válku s drogami nelze vyhrát represí, která jen posiluje roli narkobaronů.

Tabák - zákon zachování kriminalizace

Uruguay jako první řekla, že král je nahý. V každé společnosti byli, jsou a budou lidé konzumující drogy - alkohol, tabák, marihuanu, ba i něco tvrdšího. A žádná společnost nedokázala úspěšně a trvale udržet prohibici. Ba hůře: každá prohibice skýtá živnou půdu ilegálním strukturám, které pak nejen dodávají zájemcům drogy, ale navíc si vytvářejí paralelní státy s vlastními zákony, byznysem, ozbrojenými složkami, ba i zahraniční politikou.

Nejvýraznější ukázky poskytují Spojené státy. Právě USA před 80 lety (5. prosince 1933) neslavně ukončily prohibici alkoholu, z níž stále žijí gangsterské filmy. Navzdory tomu právě USA v 70. letech zahájily "válku s drogami" (poučné je heslo War on Drugs na Wikipedii). Proč patří USA k zemím s nejvyšším podílem lidí ve vězeních? (Za posledních třicet let podíl vězněných stoupl z 0,2 na 0,8 procenta populace.) Především kvůli válce s drogami, kvůli snaze o nulovou toleranci.

Zápas o legalizaci marihuany jistě má svá potutelná místa. Nelze si nevšimnout "zákona zachování kriminalizace": čím víc se blíží zákaz tabáku (v Bhútánu již platí, Nový Zéland má být zemí bez tabáku k roku 2025, Finsko k roku 2040), tím blíž má k dekriminalizaci "tráva". Bere někdo na vědomí její karcinogenní účinky? Asi tak, jako se dříve braly u tabáku - na lehkou váhu. Jde o to, být alternativní, pokrokový a "in". Před sto lety byla "in" dáma kouřící na veřejnosti cigarety (první moderně balené v krabičkách dnešního stylu, značky Camel, se začaly vyrábět v létě 1913). Dnes je alternativně a pokrokově "in" dáma bafající jointa. Ale trend proti represi je zřejmý.

Nelze říkat, že v Uruguayi spadl první kámen domina a represe se zřítí jako komunismus po pádu Berlínské zdi. Ale v USA si totéž v referendech odhlasovaly státy Colorado a Washington - a příští rok je mají následovat Kalifornie, Oregon, Arizona a Aljaška. Hromosvod zločinu je dnes jinde.

LN, 18.12.2013