Milý světe,

prý jsi na nás tady v Izraeli naštvaný. Dokonce to vypadá, že jsi velice naštvaný, přímo rozezlený (a možná i rozzuřený?).

Každých pár let to vypadá, že jsme tě něčím namíchli. Včera to bylo „brutální utlačování Palestinců“, dneska je to Libanon, předtím to bylo bombardování jaderného reaktoru v Bagdádu a válka na Jom Kipur a bitva o Sinaj.

Zda se, že Židé, kteří zvítězí, a tudíž zůstanou naživu, té štvou opravdu mimořádně.

Ovšem, milý světe, my Židé jsme Tě štvali už dlouho před tím než vznikl Izrael. Rozčilili jsme Němce, kteří si zvolili Hitlera, a také Rakušany, kteří vítali s nadšením jeho vstup do Vídně, a rozčilili jsme spoustu slovanských národů... Poláky, Slováky, Litevce, Ukrajince, Rusy, Maďary a Rumuny.

V dějinách naštvávání světa máme dlouholeté zkušenosti. Naštvali jsme kozáky Chmelnického, a to tak, že museli pozabíjet v letech 1648 až 1649 desítky tisíc Židů; naštvali jsme křižáky, kteří na cestě za osvobozením Svaté země s biblí v levé ruce a mečem v pravé, byli na Židy tak rozzlobeni, že jich pozabíjeli nepočítaně.

Po staletí jsme štvali římskou katolickou církev, která udělala co mohla, aby nejlépe definovala nás vzájemný vztah prostřednictvím inkvizice; naštvali jsme arci-nepřítele církve Martina Luthera, který ve skutečně křesťansko-ekumenickém duchu vyzýval k vypálení všech synagog a s nimi i všech Židů. A právě proto, deprimováni tím, že vás tak zlobíme, rozhodli jsme se, milý světe, že Vás... svým způsobem... opustíme. Říkali jsme si, že když s Vámi žijeme v příliš těsné blízkosti, jako Vaši domorodí cizinci v zemích, kde jste Vy, zlobíme Vás a rušíme Vás jako věční kozlové odpuštění.

Co mohlo být lepší než Vás ze samé lásky opustit a tím získat i lásku Vaši. Tak jsme se rozhodli, že se vrátíme domů. Domů do té samé země, z níž nás vyhnali Římané, které jsme, zdá se, také rozzlobili.

Bohužel se zdá, milý světe, že Tebe usmířit není tak snadné. Odešli jsme, opustili jsme Vaše pogromy a inkvizice, křižácké výpravy a holocausty, opustili jsme ten širý svět, abychom se usadili ve svém vlastním státečku, který je ve svém nejužším místě široký pouhých pět mil (osm kilometrů), a Vy se přesto na nás hněváte. Zlobíte se, že utlačujeme chudinky Palestince, kteří si nepřejí nic jiného, než aby nás úplně zničili. Jste velice rozzuřeni, že se nechceme vzdát území z roku 1967, která jsou jasně překážkou na cestě k míru na Středním východě... ale ano, my se chceme vzdát palestinské půdy do posledního kousku, ale chceme za souseda mírumilovnou demokratickou zemi, nikoliv pobočku extremistických teroristů řízených z Íránu. Moskva se na nás zlobí, Francouzi se na nás zlobí (i když, pokud jde o Francouze ... to nám nevadí, naopak, to nám dělá radost). Putin volá po umírněnosti, což je krásné, ovšem když řešil on svůj islámský problém, tak zničil Čečensko a pozabíjel přitom půl miliónu muslimů – tomu se tedy říká zdrženlivost.

A všiml jsem si, jak gigantická OSN činí proti Rusku vážné kroky… no jistě ...

„Radikální“ Arabové se zlobí a jemní egyptští umírněnci (to jistě.. ) se zlobí.

Inu, milý světe, uvaž názor obyčejného izraelského Žida. V letech 1920, 1921 a 1929 nebyla žádná území, která by stála v cestě ke smíření mezi Židy a Araby... dobrá, alespoň na tom se shodneme. Vždyť tenkrát nebyl ani žádný židovský stát, který každého tolik pobuřuje. A přesto, ti sami utlačovaní a potlačovaní Palestinci v Jeruzalémě, Jaffe, Safedu a Hebronu zabili stovky neozbrojených Židů. V Hebronu přišlo o život 67 Židů v roce 1929 během jednoho jediného dne. Společnost národů, Tvůj předchůdce, nám tenkrát opravdu pomohla ... vzpomínáš si jak? Já taky ne!

Milý světe, proč Arabové - Palestinci - během jednoho dne zavraždili 67 Židů? Že by to bylo jejich rozhořčením nad možnou izraelskou agresi z roku 1967?

A proč bylo zavražděno 510 židovských mužů, žen a děti v arabských povstáních v letech 1936 až 1939? To se Arabové tolik zlobili kvůli roku 1967?

A opět, Společnost národů, ten vznešený mezinárodní podnik, nám tenkrát vážně píchnul (no jistě!).

A když jsi, milý světe, navrhl v roce 1947 v OSN plán na rozdělení, podle něhož by se vedle maličkého a neškodného novorozence jménem Izrael vytvořil „palestinský stát“, a Arabové řekli, že ne, a zahájili válku a zabili šest tisíc Židů... zdalipak to rozzlobení způsobila agrese z roku 1967? Mimochodem, milý světe a milá OSN, proč jsme od Vás tenkrát neslyšeli ani slůvko o tom, že se „zlobíte“?

Hmmmmmmmmmmmm, možná jste zapomněli. Proč? Protože Vám Židi pořád jdou na nervy, že zbytečně strašili, když jejich vlast málem zemřela při porodu jenom proto, že jste seděli se založenýma rukama?

Chudáčci Palestinci, kteří dnes beztrestně zabíjejí výbušninami a pumami a kameny, jsou ti samí lidé, kteří... když vlastnili všechna území, jichž se nyní dožadují k založení svého státu... zkusili zahnat židovský stát do moře. Ty samé pokroucené obličeje, ta samá nenávist, ten samy pokřik „itbach al-jahud!“ (Pobijte Židy!), které slyšíme a vidíme dnes, jsme viděli a slyšeli i tenkrát. Ti sami lidé, tentýž sen: zničit Izrael. Co se jim včera nepovedlo, o tom dnes sní, ale neměli bychom je „potlačovat“, protože chtějí mír ... (už je to tu zase).

Milý světe, během holocaustu jsi přihlížel a udělal jsi ... chvilečku strpení ... nebylo to nic? Ano!

V roce 1948 jsi přihlížel, jak sedm dobře ozbrojených arabských států zahájilo válku, kterou Arabská liga hrdě srovnala s mongolskými masakry... a znovu jsi řekl... ano, správně, neřekl jsi nic. I přesto, že Izrael s plánem OSN na rozdělení souhlasil.

V roce 1967 jsi nečinně přihlížel, když Násir, za divoké podpory zdivočelých davů ve všech arabských hlavních městech a arabských čtvrtích po celé Evropě přísahal, že zažene Židy do moře... díky Ti za Tvoji tehdejší pomoc (jo, jo)... a obzvláštní díky Francii, která v tu chvíli opravdu pomohla tím, že na nás uvrhla embargo na dovoz zbraní.

A zítra budeš stejně tak nečinně přihlížet, až bude Izrael stát před zničením ... děláš to tak pořád a soustavně... jistě, hlídáš si záda, jako jsi to dělával vždycky (a dobře činíš).

Jelikož víme, že Arabové-Palestinci o tom vyhubení sní svůj každodenní sen, uděláme všechno možné, abychom ve své vlastní zemí přežili. Jestli tě to, milý světe, štve, inu, vzpomeň si, kolikrát jsi v minulosti štval Ty nás. V každém případě, milý světe, jestli tě zlobíme, jeden Žid z Izraele Ti sděluje, že mu je to naprosto jedno.

(přeložili Jiří a Petr Adlerovi)

Londýn & Izrael