Sionismus je politické hnutí, které uskutečňuje národní osvobození židovského národa. Vychází z tvrzení, že židovský národ má stejně jako každý jiný národ právo na sebeurčení; Židé mají právo na národní domov ve své historické vlasti. Sionismus uskutečnil „nemožný“ projekt obnovy židovského národa v naší vlasti po téměř 2 000 letech exilu. Dílo sionismu však zdaleka není dokončeno.

Sionismus byl vždy součástí judaismu. Ideologické a kulturní základy sionismu byly vždy přítomny v židovské tradici. Židé o sobě vždy uvažovali jako o národu či lidu. Pojem „Am Yisrael“ - „lid Izraele“ nebo „izraelský národ“ je židovské kultuře vlastní od pradávna. Židovský kulturní a náboženský život se vždy soustředil kolem Země Izrael. To se nezměnilo ani během dvou tisíciletí rozptýlení.

Moderní ideologické vyjádření sionismu se začalo formovat v devatenáctém století. Židé osvobození z ghetta zjistili, že se nemohou nebo nechtějí asimilovat a ztratit své židovství, a zároveň mohli být součástí starobylého náboženství, jehož doba již pominula. Dospěli k poznání, že Židé jsou národem i náboženským společenstvím, a zřetelně vyjádřili to, co bylo v židovské kultuře implicitně obsaženo. Různí myslitelé jako Moses Hess a Leon Pinsker napsali první skutečné sionistické ideologické manifesty a skupiny Chovevej cion a BILU organizovaly v malém měřítku sionistické přistěhovalectví do země Izrael.

Sionismus se stal politickým hnutím po prvním sionistickém kongresu v roce 1897, který zorganizoval Theodor Herzl. Konference proměnila intelektuální „hnutí“ rozptýlené po Evropě v politickou sílu a stanovila jasný cíl: dosažení národního domova pro židovský národ v Palestině, zaručeného mezinárodním právem. Kromě tohoto symbolického kroku byla konference ve skutečnosti spíše skromným milníkem. Bez podpory židovských mas a bohatých finančníků mohl sionismus jen těžko vykázat velké konkrétní úspěchy. Bez takových úspěchů bylo pro sionismus těžké získat podporu židovských mas pro projekt, který se zdál beznadějný a kichotický. Houževnatost, gradualismus, pragmatismus, odvaha a smělost byly pákou drobných, postupně se hromadících úspěchů sionismu, které se z několika lidí v konferenčním sále proměnily v hnutí, z hnutí v Evropě v židovské osídlení v zemi Izrael, z několika osad v britský mandát, z mandátu v židovský stát.

První etapou na cestě k dosažení židovského národního domova byla Balfourova deklarace, kterou sionistické organizaci zajistil Chaim Weizmann a další. V ní britská vláda slíbila, že podpoří vytvoření národního domova pro židovský národ v Palestině. Když byla Balfourova deklarace roku 1922 začleněna do mandátu Společnosti národů pro Palestinu, stala se mezinárodním právem. Spojené národy zdědily závazky Společnosti národů. Stát Izrael je tedy výsledkem slibu podpořeného mezinárodním právem, a nikoli „nelegální entitou“, jak tvrdí antisionisté.

Důležitým principem sionismu bylo pochopení, že Židé v Evropě jsou v nebezpečí, že antisemitismus bude nadále narůstat a bude stále zhoubnější. Sionisté proto chápali, že jejich práce je do jisté míry naléhavá. Většina světa a většina Židů ve světě tuto naléhavost pochopila až po nástupu nacismu, kdy už bylo pozdě. Ani sionisté si však nedokázali představit hrůzy holocaustu.

Arabové v Palestině pod vedením nacistického velkého muftího Hajj Amina Al Husseiniho agitovali proti židovskému přistěhovalectví roku 1936 zahájili povstání. Povstání bylo zřejmě financováno a podporováno mocnostmi Osy s cílem bojovat proti Britům. Britové nedodrželi svůj slib vytvořit v Palestině národní domov pro Židy a v roce 1939 Bílou knihou zavřeli brány Palestiny pro židovské přistěhovalectví. Sionistické vedení si nad Brity zoufalo a v roce 1942, kdy se domnívalo, že je ještě možné zachránit část evropských Židů, přijalo Biltmorský program, který vyzýval k vytvoření nezávislého židovského státu.

Po druhé světové válce se zjistilo, že nacisté vyvraždili šest milionů Židů, tedy prakticky většinu Židů v Evropě. Zbylý nepatrný zbytek se chtěl vystěhovat do Palestiny, ale Britové mu to nedovolili. Židé se obrátili proti Britům a pomocí partyzánské války je donutili vzdát se Palestiny, která byla rezolucí Valného shromáždění OSN č. 181 rozdělena na židovský a arabský stát. Arabové rozhodnutí OSN nepřijali. Vypukla otevřená válka. Po vyhlášení nezávislosti Státu Izrael dne 15. května 1948 napadly sousední arabské země nový stát. Ve válce za nezávislost Izraele se 600 000 Židů bránilo armádám okolních arabských států, podporovaných dalšími státy, které vyhlásily válku, ale nevyslaly vojáky. Vznikem státu poslání sionismu neskončilo, protože nový židovský stát byl obklopen nepřáteli a protože většina Židů v Izraeli stále nežila.

Pravdou je, že sionismus je ideologickým úspěchem dvacátého století, který překonal zdánlivě nepřekonatelné překážky a uskutečnil nemožný sen. Příběh sionismu je výzvou pro představivost. Sionismus oživil vymírající národ a přivedl ho zpět do jeho země. Sionismus změnil obraz země a národa.

Sionismus přinesl žíznivé Zemi izraelské vodu. Izraelský národní vodovod přečerpá za den více vody, než se spotřebovalo v celé Palestině v roce 1948. Díky sionismu vyrostly z písečných dun skleněné a ocelové věže; ze zapomenutého a nemocemi prolezlého podpaží Osmanské říše se stala technologicky nejvyspělejší společnost na Blízkém východě, kde se Arabové i Židé těší vyšší životní úrovni než kdekoli jinde na Blízkém východě, s výjimkou ropných šejchdómů, nejvyšší gramotnosti na Blízkém východě a nejnižší kojenecké úmrtnosti. Sionismus prospěl Židům i Arabům. Průměrný izraelský Arab má vyšší životní úroveň než průměrný občan na ropu bohaté Saúdské Arábie.

Sionismus byl více než jen politické hnutí za získání vlasti pro židovský národ. Sionismus navrhl a provedl revoluci v židovském myšlení a kultuře. Sionismus vdechl nový život starobylé hebrejštině. Sionismus změnil obraz židovského národa. Díky sionismu vyšli z ghetta obchodníci, studenti a podomní obchodníci, z nichž se stali židovští mechanici, židovští zemědělci, židovští inženýři a židovští vojáci. Sionismus proměnil „nemožné“ ve skutečnost. Sionismus ukončil „nejdelší okupaci v dějinách“ - okupaci země Izrael.

Sionismus prospěl Židům z diaspory i těm, kteří žijí v Izraeli, sionistům i antisionistům, protože dal jiný význam hanlivému slovu „Žid“. Sionismus pomáhal zachraňovat lidi a zachraňovat zbytky důstojnosti a cti židovského národa v době holocaustu, v rámci „ilegálního“ přistěhovalectví přivážel do mandátní Palestiny lodě plné imigrantů, vysílal parašutisty za nepřátelské linie, aby zachraňovali Židy a pomáhali spojeneckému válečnému úsilí, a vedl povstání v ghettech a partyzánské skupiny. Vytvořením a obranou státu Izrael sionismus ukončil dva tisíce let trvající noční můru, během níž byli Židé bez vlastního přičinění opovrhováni a pronásledováni téměř všemi národy světa.