Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"íránští představitelé se mohou zaměřit na to, co přijde potom"

No, řekl bych, že jen hlupák by se nezaměřil na to, co přijde potom. Předpokládám, že Američané to dělají také. Tedy... vlastně nepředpokládám. Doufám. U vedení EU ani nedoufám.

Přijde mi ten přeposlaný článek trochu rozporný.

"Teherán pochopil, čemu čelí: takovému tlaku, který není možné ignorovat" ... O.K., předpokládejme, že tomu tak je. Proč tedy Teherán nekapituloval? Autor původního článku Honig níže zpochybňuje vítězství, byl vzkaz íránskému vedení ve formě bomb skutečně tak přesvědčivý?

Jak víme, že "Teherán něco pochopil"? Říkal nám to, ten Teherán?

Obviníme Donalda Trumpa, že je Chameneího agent? A pokud ano (už je obviňován, že je Putinův agent), nepřipomíná vám to paranoiu jistého kníratého Gruzína?

"Dokud mi ale někdo nevysvětlí, jak může podpis změnit povahu režimu, který po desetiletí vyhrožuje Americe"... Takže jde o řeči, protože na americké území Írán neútočí. Amerika Íránu vyhrožuje též. Kecy, ať jsou sebeblbější, by neměly být důvodem k válce.

"Diplomacii nelze zaměňovat za vítězství. Dohodu nelze automaticky považovat za úspěch. Podpis dohody nelze automaticky považovat za mír." ... Takže nechceme o mír, ale zničení protivníka, což se nepovedlo, viz výše. Neřekl bych, že se původně vůbec nějaká dohoda plánovala.

Jsme tedy zpátky u toho. Možná se to verbálně prezentuje jako vítězství, ale vítězství ve smyslu dosažení cíle, splnění plánu, to zrovna nebylo. Předpokládám, že Írán to bude rovněž prezentovat jako své vítězství, protože nešel do války s cílem zničit USA, reálně určitě ne, pokud velení íránské armády nejsou blázni. Pokud blázni jsou, vedli si na blázny překvapivě úspěšně. Írán tentokrát byl napaden a jeho cílem těžko mohlo být něco jiného, než zachování statu quo. Podle článku se zdá, že uspěl.

Ehm... USA rovněž opakovaně prezentovaly ochotu využívat své zdroje nejen k domácímu rozvoji, ale také k rozšiřování svého vlivu a podpoře skupin nepřátelských vůči jiným zemím. A našly by se i další paralely

Naprosto stejné otázky přijdou, pokud "vyhraje" Ukrajina.

Jaké přijdou otázky, pokud "vyhraje" Rusko, se necháme překvapit.

Dvě země, které vlastně nemají co vyhrát. Jen skončí vzájemné vraždění obyvatel a ničení si veškeré infrastruktury, což je výsledek, nad kterým si příslušníci určitých finančních skupin už dnes šudlají ručičky nebo i výskají a skáčou radostí.

Tak již dávno někdo řekl že zabíjení a je nejvýnosnější byznys.

Nic takového jako je trvalý mír neexistuje. Může přežívat jen v hlavách pacifistů. Ve skutečnosti je základem koexistence mocností rovnováha moci a zájmů. Ta se reguluje diplomatickými prostředky. Pokud selže diplomacie, pak nastupuje válka jako pokračování politiky jinými prostředky. Proto se neptejte, zda bude mírové ukončení válečného konfliktu znamenat vítězství nebo prohru, ale zda bude nastolena rovnováha, která bude zárukou dlouhodobého míru. Nejen Irán, ale také USA postupují s dlouhodobou perspektivou. Existují pro ně globální ekonomičtí a vojenští soupeři v podobě Číny, Ruska a islámského světa. Evropa jako mocenský soupeř byla už vyřazena, protože se sama zdevastovala grýndýlem, multikulturalismem, genderismem a odstřižením se od spolehlivých dodávek ruských energetických surovin. Rusko je plně angažované v konfliktu se západní Evropou. Islámský svět je oslaben potlačením Iránu a konfliktem mezi šíity a sunity. USA mají tedy volné ruce ke střetu s Čínou, který začne omezováním jejího rostoucího ekonomického a mocenského vlivu v Latinské Americe a v Africe.

Řekl bych, že v Africe už Čína ekonomicky dávno zvítězila.

Konečně bylo docíleno otevření Hormuzkého průlivu, jež byl otevřen již před válkou. „Je to totální, stoprocentní vítězství. O tom nemůže být pochyb,“ řekl Trump agentuře AFP. Načež jeho ministr války deklamoval, že tímto vítězstvím Trump vstoupil nesmazatelně do dějin.

P.S. Bylo mi od počátku zřejmým, že vystupují v roli užitečných idiotů židovstva. Ale že té idiocie bude až tolik jsem fakt nečekal.

Radši nepoužívejte ́jež ́ apod. Neumíte to a je mi to ́tajak ́ ́prostě ́ ́zřejmým ́.

Irán je ten, kdo byl napaden. A u Ukrajiny se pořád mele, že napadenému se má pomáhat. Proč to neplatí o Iránu a pomáháme agresorům? Dvojí metr jak vyšitý.

Protože přece jakékoliv místo na této planetě, o kterém to USA prohlásí, je oblast jejich "životních zájmů."

Tak prosté to je.

Když tuhle vojenskou akci excentrický Trump s velkou pompou rozjížděl, poslouchali jsme silné řeči o brzkém pádu tamního režimu. Je pravda, že ho k tomu silně tlačil Izrael, kterému jde o krk, ale v reálu ajatolláhové v Teheránu dál vesele vládnou. Jistě, zřejmě se povedlo zlikvidovat několik potentátů, vyřadit z provozu pár podzemních hal a srovnat se zemí nějaké montovny dronů. Z celého toho velkolepého plánu se ale Trump nakonec stáhl s odřenýma ušima a mohl být vůbec rád, že se z toho aspoň nějak vyvlékl, mohl se z toho taky stát bezvýchodný a pěkně drahý konflikt na dlouhé roky.

Celé to Trumpovo vojenské dobrodružství mělo nepříjemný vedlejší efekt, každé takové svalnaté bouchnutí do stolu v tomhle regionu spolehlivě vystřelí ceny ropy do astronomických výšin. A v té chvíli se v Kremlu mohlo otevírat šampaňské. Ruská válečná mašinérie funguje z velké části právě díky drahým energiím, takže tenhle nedotažený íránský experiment jim v podstatě jen solidně zafinancoval státní pokladnu a umožnil jim dál v klidu financovat agresi proti Ukrajině

Pokud teď díky uklidnění situace ceny ropy konečně znatelně klesnou, Kremlu začne vysychat penězovod. Souhlasím s tím, že je potřeba se na tyhle věci dívat čistě pragmaticky, bez iluzí a vždycky sledovat, komu to na konci reálně sype peníze do kapsy.

Izrael nemá dost síly na "silné tlačení USA". Jinak spíš souhlas.

Pochybnost článku vychází z představy, že dohoda má změnit íránskou ideologii. To je však obrácené pořadí příčin a následků. Ideologie zpravidla není nezávislou silou, která sama vytváří mocenské poměry; daleko častěji tyto poměry vykládá, ospravedlňuje a přizpůsobuje se jim. Změní-li se zájmy a postavení Íránu, může se postupně změnit také jeho rétorika vůči Spojeným státům. USA proto mohou realisticky dosáhnout lepších vztahů s Teheránem, aniž by předtím muselo dojít k ideologickému obrácení íránského režimu.

Mnohem obtížnější je vztah Íránu a Izraele. Pokud Izrael od roku 1948 očekával, že arabský a muslimský svět nakonec obecně přijme vznik židovského státu a zejména palestinský exodus označovaný jako nakba, byla taková představa od počátku iluzorní. Izrael si tento problém nese ve své samotné zakládající události. Nejde pouze o propagandu íránského režimu, kterou lze odstranit podpisem smlouvy, ale o hluboký a mezigeneračně reprodukovaný konflikt historických nároků. Jeho úplné odstranění bude nesmírně obtížné a možná není vůbec možné.

Dohoda USA s Íránem proto nemusí znamenat ani vítězství, ani kapitulaci jedné strany. Může pouze vytvářet nové mocenské uspořádání, v němž bude protiamerická ideologie pro Teherán méně užitečná. To je podstatně realističtější cíl než očekávání, že Írán nejprve změní svou povahu a teprve potom s ním bude možné jednat.

Izraelsko - arabské/muslimské po vzniku Státu Izrael se Íránu netýkaly, naopak. Do roku 1979 udržovaly obě země úzké vztahy. Írán byl jednou z prvních zemí s muslimskou většinou, která v roce 1949 uznala Izrael. Izrael následně poskytoval vojenský výcvik, technické znalosti a pomoc v oblasti zemědělství, zatímco Írán dodával Izraeli podstatnou část jeho ropy. Ke změně došlo po roce 1979, nicméně ještě v době Irácko-Íránské války Izrael podporoval Írán, protože jeho cílem bylo oslabení Iráku, resp. porážka výrazné arabské země.

Je zajímavé, že v rámci samotné IRCG je uvnitř ultra-konzervativní větev, která prezentuje tuto dohodu jako naprostou zradu narozdíl od většinové, které tuto dohodu chválí jako svoje vítězství neboť dokázal vzdorovat USA a Izraele, útočila na mnoho zemí a vyšla z toho neporažená.

V tomto ohledu je iránská ideologie mnohem nebezpečnější než byl nacismus.

Taky v případě USA je potřeba každý krok detailně promýšlet a opatrně a chytre prosazovat své zájmy jinak budou mít problém. Neznáme povolanějšího člověka než je prezident Trump který je velmi uvážlivý a každý svůj krok detailně a pečlivě plánuje s celou řadou těch největších odborníků, převážně z řad židovstva.

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/lauder-t...