DOHODA HAMÁS-IZRAEL: Proč nejásám nadšením
Aby mi bylo dobře rozuměno: jako přítel Izraele jsem šťasten, že se rukojmí postupně vrátí po tak ukrutně dlouhé době domů. A jako přítel Izraele jsem současně znechucen „vzorcem pro výměnu“.
Tím do nebe volajícím nepoměrem. Podle izraelského serveru Ynetnews je to 30 teroristů za každého propuštěného civilistu a 50 za každou propuštěnou izraelskou vojákyni. Mužští příslušníci izraelské armády (IDF) zatím osvobozeni nebudou. Až v další fázi, které mají být celkem tři.
Ne, nebudu se tvářit, že nevím o případu uneseného rotmistra IDF Gilada Šalita. Ten byl v říjnu 2011 vrácen zločinci Hamásu z Pásma Gazy výměnou za 1,027 tis. teroristů a bezpečnostních vězňů. Tak si Izrael cenil jeho svobody. Jenomže: bylo mu to něco platné? Ocenil svět tak extrémně vstřícný krok? A ocení ho v případě nynějšího příměří? Pochybuji. Propalestinští aktivisté budou spokojeni, propaganda Hamásu už hovoří o vítězství teroristů a porážce sionistů – a my ostatní, komu situace v regionu není lhostejná, jsme upřímně udiveni.
A ještě jeden postřeh. Ačkoli nejsem fanouškem krajní pravice v nynější izraelské vládě (strany Židovská síla a Náboženští sionisté), mám pro jejich odpor vůči takovéto svým způsobem nemravné dohodě pochopení. Rozumím tomu, že prioritou je osvobození nevinných zajatců držených v Pásmu Gazy v nelidských podmínkách. Modlil jsem se za ně a až budou doma – všichni, kdo teroristické peklo přežili – přijmu to s vděčností jako splněný sen. Jen ta cena, ta nehorázně vysoká cena… S tou se vnitřně smířit nemohu.
Čím větší bude disproporce v počtu propuštěných na obou stranách, tím jasnější důkaz, v jak neskutečně zvráceném světě žijeme. Už jen sama skutečnost, že civilizace, kterou v této válce představuje Izrael a jeho spojenci, je v zájmu osvobození nevinných nucena přistoupit na tak nehorázné požadavky barbarských vyděračů, je v principu hrůzostrašnou noční můrou. Současně je nám tím připomínáno, jak zákeřný a ďábelsky bestiální je nepřítel našeho spojence, lidu Izraele a Státu Izrael.
A vzpomenout musím v této souvislosti na arcizločince, jednoho z těch, kteří se dostali na svobodu při výměně za Gilada Šalita. Ten člověk už naštěstí není mezi námi, ale jeho jméno známe snad všichni. Jahjá Sinwár. Věnoval se snad po propuštění z izraelského žaláře budování Pásma Gazy v zájmu rozkvětu této části autonomie palestinských Arabů a zvýšení prosperity gazských obyvatel? Kdeže! Tento pozdější šéf Hamásu v Pásmu připravoval a bohužel uskutečnil co do počtu obětí nejhorší masakr Židů od druhé světové války. Ano, na mysli mám 7. říjen 2023. To on je jedním z hlavních viníků nynější války. Nikoli premiér Netanjahu, nikoli ministr obrany Gallant. Jsem povzbuzen tím, že mezi propuštěnými z izraelských věznic nemají být podle prvních zpráv ti, kdo se zúčastnili zvěrstev v Izraeli 7. říijna 2023 včetně zabijáků ze speciálních teroristických formací Nukhba Forces. Stále ale bude propuštěno dost teroristických gangsterů na to, aby v pohraničních oblastech Izraele kolem Pásma Gazy byli s to vyvolat oprávněné obavy. Ne že bych pochyboval o tom, že se Izraelské síly obrany z toho, co se tenkrát stalo dostatečně poučily, ale – ruku na srdce – lepší než na svobodě za pohraničním plotem Pásma Gazy je arabský terorista za mřížemi izraelského žaláře.
Malovat čerty na zeď rozhodně nemám v úmyslu. Jen se jako člověk ze „starého“ (rozuměj normálně fungujícího svobodného světa, nikoli jeho dnešní progresivistické karikatury) snažím dívat na věci realisticky. A plně souhlasím s postojem Garyho Williga ze zpravodajského týmu serveru Israel National News, který 15. ledna napsal: „Kfir Bibas, kterému bylo devět měsíců, když byl 7. října 2023 unesen, budou tuto sobotu (18. ledna) dva roky. Předpokládá se, že on a jeho pětiletý bratr Ariel budou mezi 33 rukojmími propuštěnými v první fázi této dohody, pokud má označení »humanitární« vůbec nějaký význam. Ale co když propuštěni nebudou? Ba co horšího, co když už nežijí, jak se někteří obávají? Jak může Izrael ukončit válku se svými únosci a zabijáky, kteří jsou stále u moci, a oslavují své »vítězství« nad Židy? Může válka skončit právě takto?“ ptá se Gary Willig a dodává: „Nebude mír pro Izrael, pro palestinské Araby ani pro svět, dokud Hamás zůstane v Gaze u moci a bude významnou silou v arabské společnosti a politice. Tato dohoda může prozatím ukončit boje, ale v nadcházejících letech připraví cestu pro další terorismus, únosy a smrt…“ To je důvod, proč mnozí, nejenom já, pohlížejí na novou dohodu s krajní obezřetností a mnoha otazníky.
Existuje ale vůbec nějaká naděje? Vkládám ji do slov zvoleného US prezidenta Donalda Trumpa, který 15. ledna 2025 na své síti Truth Social napsal: „S touto dohodou bude můj národně bezpečnostní tým prostřednictvím úsilí zvláštního vyslance pro Střední východ Steva Witkoffa nadále úzce spolupracovat s Izraelem a našimi spojenci, aby zajistil, že Gaza se už NIKDY nestane bezpečným útočištěm teroristů.“
Kéž by tomu tak bylo.