Nad novými evropskými opatřeními vůči mužům z Ukrajiny v tzv. vojenském věku se otevírá nepohodlná otázka: proč musí válčící země žádat evropské státy o pomoc s návratem vlastních občanů a co to vypovídá o motivaci těch, kteří odešli?

Opatření, která u nás byla přijata v souladu s obdobným postupem v celé Evropě – totiž omezení dočasné ochrany pro muže v tzv. „vojenském věku“ s výjimkou těch, kteří předloží potvrzení o absolvování vojenské služby – získala souhlas naprosté většiny politického spektra i pochopení občanů, kteří podobný krok požadovali již dávno. V poslední době je takové souznění sice výjimečné, ale v tomto případě ku prospěchu věci.

Jenom doufám, že si někdo nemyslí, že ve zkorumpovaném prostředí Ukrajiny bude obtížné takové „potvrzení“ opatřit. Zejména pro kriminální prostředí to bude snadné. Tak naivní snad po našich dosavadních zkušenostech nejsme.

Kladu si – a asi nebudu sám – otázku, jak je to vůbec možné. Proč vlastně jsou tito muži, vydávající se za migranty, v Evropě? Jak je možné, že zažíváme vpravdě historickou situaci, kdy napadená válčící země žádá evropské státy, aby jí pomohly najít a vrátit zpět vlastní občany, kteří z ní uprchli a nechtějí za ni bojovat? Jak je možné, že tito občané nechtějí chránit svou napadenou zemi a bojovat nejen za svou vlast, ale dokonce za celou Evropu, jak je nám hlasitě sdělováno?

Jsou to dezertéři? Bojí se, že padnou? Nechtějí bojovat vůbec, nebo nechtějí bojovat za tento režim? Nevidí smysl válčení a raději se věnují péči o svou rodinu? Kdo ví.

A přidáme-li k tomu stále častěji se šířící doklady o násilném odchytávání mužů vhodných pro službu v armádě přímo na ukrajinských ulicích, měla by nám Ukrajina zřejmě sdělit, jak to s armádou složenou i z nedobrovolně sloužících občanů vlastně je. Tím spíše, je-li tato armáda zatížena i užíváním problematických banderovských symbolů, zatímco o vysoké kvalitě ukrajinských dronových odborníků nelze mít pochyb.

Když se poslanec Vondráček o tomto problému zmínil v pořadu CNN Prima News „360°“, odpověděla mu poslankyně Šebelová, že napomáhá Rusku. Taková argumentace nepřekvapila u poslankyně šířící ve svých častých vystoupeních jednu z nejprimitivnějších propagand, které ve veřejném prostoru zaznívají. Přesto ale navozuje zásadní otázku: chceme se o zjevných problémech bavit, nebo budeme dál jen zavírat oči?