Nová „Strategie národní bezpečnosti“ amerického prezidenta Donalda Trumpa redefinuje postavení Spojených států na globální scéně, ale věnuje se také situaci Evropy, a to nebývale kritickým tónem.

Podle amerického prezidenta prochází tento kontinent vnitřní krizí, která hrozí, že se v novém multipolárním uspořádání stane irelevantním hráčem. Bude-li Evropa i nadále slábnout zevnitř, ani NATO nebude schopno zastavit vzestup Číny, jejíž ekonomický, technologický a diplomatický vliv se rozšiřuje tempem, které nemá v nedávné historii obdoby.

Dokument používá jazyk, který dosud žádný americký prezident nepoužil. Evropa se potýká s ekonomickými problémy, které jsou však „zastíněny skutečnou a mnohem drsnější perspektivou vymazání civilizace“ v příštích 20 letech.

„Mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří činnosti Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politika, která mění kontinent a vyvolává konflikty, cenzura svobody slova a potlačování politické opozice, prudký pokles porodnosti a ztráta národní identity a sebevědomí,“ uvádí se v dokumentu.

Zejména imigrace se jeví jako nejrozhodnější bod zlomu. Strategie popisuje, jak nepřetržitý příliv neevropského obyvatelstva mění kulturní složení zemí, které po staletí sdílely rozpoznatelnou identitu založenou na křesťanských tradicích, silných rodinných strukturách a pocitu historické kontinuity.

Podle Trumpa Evropa ztratila schopnost regulovat, kdo, za jakým účelem a za jakých podmínek do ní vstupuje, což vedlo k sociálním napětím, nedostatečné veřejné bezpečnosti a politické fragmentaci, které podkopávají stabilitu členských států.

Bílý dům dokonce varuje, že tato demografická transformace by mohla ovlivnit architekturu západní bezpečnosti: pokud v příštích desetiletích dosáhnou některé členské státy NATO neevropské většiny, jejich strategické priority by se mohly odlišit od priorit Spojených států. Tato diagnóza odhaluje, jak Washington vnímá výzvu Evropy nikoli jako územní, ale jako identitární.

To je spojeno s mnohem pragmatičtější vizí spojenectví. Na rozdíl od předchozích administrativ Trump nevnímá Evropu jako partnera, kterého je třeba chránit, ale jako spojence, který musí znovu nabýt sílu, aby byl užitečný v čím dál tím více konkurenčním mezinárodním systému.

Spojené státy potřebují Evropu, ale ne jakoukoli Evropu – spíše takovou, která je schopna udržet svou vlastní bezpečnost, bránit své hranice, posílit svůj průmysl a znovu získat důvěru ve svou identitu. Teprve pak by se kontinent mohl stát skutečnou protiváhou čínské moci.

Pro Trumpa není slabost Evropy pouze kontinentálním problémem, ale překážkou, která brání Spojeným státům soustředit svou energii na skutečné globální výzvy. Washington se obává, že stárnoucí, rozdělená Evropa, pohlcená nevyřešenými debatami o identitě, nebude schopna udržet svou část atlantické aliance, a Spojené státy tak zůstanou čelit čínské expanzi samy.

Dokument proto otevřeně hovoří o „pěstování odporu“ v evropských státech proti politické trajektorii stanovené Bruselem, kterou Washington považuje za odtrženou od sociální reality a vzdálenou strategickým potřebám historické západní civilizace.

Zatímco Evropa se soustředí na své vnitřní krize, Čína rozšiřuje svou přítomnost v celých regionech planety, ovládá klíčová průmyslová odvětví a prosazuje technologie, které budou utvářet 21. století.

Navzdory apokalyptickému tónu Trump nenabízí stažení, ale varování. Atlantická aliance zůstává strategická, ale již se nemůže opírat o kontinent v úpadku. Evropa se musí rozhodnout, zda chce být relevantním aktérem v novém globálním řádu, nebo zda chce pokračovat v upadání do irelevantnosti, zatímco Čína upevňuje svou moc.

Poselství je jasné: Spojené státy jsou ochotny spolupracovat, ale nemohou zachránit partnera, který se nechce zachránit sám. Pokud bude Evropská unie bude pokračovat touto cestou, brzy z Evropy, jak ji známe, nezůstane nic.

Pár ilustrativních ukázek:

• „Po konci studené války přesvědčily americké zahraničně-politické elity samy sebe, že permanentní americká dominance v celém světě byla v nejlepším zájmu naší země. Ale záležitosti jiných zemí se nás týkají pouze, pokud přímo ohrožují naše zájmy.“
• "Usilujeme o dobré vztahy a mírové obchodní vztahy s národy světa, aniž bychom jim vnucovali demokratické nebo jiné společenské změny, které se značně liší od jejich tradic a historie. Uznáváme a potvrzujeme, že není nic nekonzistentního ani pokryteckého, jednáme-li podle takového realistického hodnocení nebo udržujeme-li dobré vztahy se zeměmi, jejichž vládní systémy a společnosti se liší od našich, a to i přesto, že na podobně smýšlející přátele tlačíme, aby dodržovali naše společné normy, a tím prosazovali naše zájmy.“
• "S nezápadními nebo nedemokratickými státy: usilovat o stabilitu, dialog a vzájemně prospěšnou spolupráci – bez ideologických křížových výprav. S blízkými demokratickými partnery – Evropou, Anglosférou – udržovat vyšší očekávání, hájit společné principy a odolávat erozi svobod ze strany elit.“
• "Postavíme se proti elitářsky řízeným, nedemokratickým omezením základních svobod v Evropě, v Anglosféře a zbytku demokratického světa, zejména mezi našimi spojenci.“
• "Je v základním zájmu USA dojednat rychlé ukončení nepřátelství na Ukrajině, abychom stabilizovali evropské ekonomiky, předešli nezamýšlené eskalaci či rozšíření války a obnovili strategickou stabilitu s Ruskem, stejně jako umožnili poválečnou rekonstrukci Ukrajiny a umožnili tak její existenci jako životaschopného státu.“
• "Trumpova administrativa se rozchází s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války, popoháněné nestabilními či menšinovými vládami, z nichž mnohé pošlapávají základní demokratické principy, aby potlačily opozici. Velká většina Evropy chce mír, ovšem tato touha nenachází politickou odezvu, zejména kvůli podrývání demokratických procesů zmíněnými vládami.“

Ondřej Procházka, Konzervativní noviny