Přes zkušenost holocaustu i události v říjnu 2023 je antisemitismus na vzestupu. V jednotlivých zemích světa se liší jen mírou svých projevů. Tragédie v Sydney není zdaleka ojedinělým činem.

Ctěná Marie Terezie vyhnala v zimě 1744 Židy z českých zemí a to v době krutých mrazů. Její syn Josef II. posléze toto nařízení zrušil, vědom si přínosu židovského etnika pro rozvoj mocnářství.

Moderní dějiny naší země, respektive ty krátce před jejím vznikem, mají velkou morální šmouhu v podobě hysterického vzedmutí, vyvolaného dodnes neobjasněnou vraždou mladé ženy Anežky Hrůzové, z které byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner. Fáma o rituální vraždě panny k získání krve dopadla nejspíše na velmi kyprou půdu, živenou nesmyslnými pověrami z dob středověku, kdy byli Židé v diaspoře ostrakizováni a pronásledováni pro smyšlená obvinění, mnohdy velmi krutě s vyústěním do pogromů a masového vybíjení, často vyvolaném vládnoucí mocí ve snaze se zmocnit židovského majetku.

Po podpisu tzv. Mnichovské dohody – tedy období druhé republiky – prakticky všechny české profesní komory vydaly o své vlastní újmě nařízení, vylučující její členy židovského původu z veřejné činnosti. O práci tak přišli lékaři, právníci a další intelektuálové. Teprve nedávno se president České lékařské komory omluvil za toto naprosté selhání tehdejších elit.

I po válce, kdy se do vlasti navracela torsa původního obyvatelstva židovského původu, se šoa přeživší jedinci setkávali s odporem. Je zaznamenáno svědectví pana Kurta Wehleho, Žida, který se navrátil z Terezína. Poté, co mu úřady přidělily byt v Praze zaslechl, že „Ty Hitlerovy plynový komory byly nějaký děravý, vrátilo se víc Židů, než odešlo“.

Novodobý antisemitismus lze dokumentovat kupříkladu na novináři Adam Benjaminu Bartošovi, který před lety začal sestavovat seznam Židů, známých osobností z politiky, hospodářství, duchovního života a kultury. Nazval tuto svou činnost Dvorana židovské slávy se slovy, že „Židé se nehlásí ke svému původu ani k tomu, jak snadno pronikají na významné posty. Nepochlubí se sami, tak jim v tom pomáhám“. Na hrob Anežky Hrůzové poté zavěsil ceduli s nápisem:„Její smrt český národ semkla a s naléhavostí ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla doposud uspokojivě vyřešena“. Je jen dobře, že soud jeho aktivity ocenil dvouletým podmíněným trestem. Dalším představitelem agresivního antisemitismu je pan Ladislav Malý, který v rámci „poutě“ k hrobu Anežky Hrůzové, pořádané organizacemi Národní sjednocení a Národní demokracií, prohlásil:„ Není sporu o tom, že Anežka Hrůzová byla zavražděna Židem Hilsnerem.“ Dalším jedincem, který potřeboval ventilovat své postoje, byl bývalý tajemník parlamentní strany SPD pan Jaroslav Staník, který v opilosti prohlásil, že „Židí, homosexuálové a cikáni měli jít do plynu“. Podobných jedinců by se jistě našlo více.

Antisemitismus se však masověji šíří po sociálních sítích. V Prostějově byl za války židovský hřbitov rozbořen a náhrobní desky – macevy – si rozebrali místní obyvatelé jako schody či dláždění svých dvorků. Při snaze o obnovu hřbitova (tedy jen jeho jakousi formální ukázku) a důstojné uložení oněch náhrobních kamenů kolovaly po městě nenávistné projevy charakteru, že jde o aktivity židozednářů, sionistických spiklenců, amerických židáků či aktivity drzé židovské obce. Je nutno podotknout, že ne všichni občané města se zachovali zle. Někteří ony macevy dali k dispozici židovské obci.

Podle posledního průzkumu má celých 95% českých Židů zkušenost s antisemitismem. Veřejné projevy (nošení jarmulky, typické oblečení atd.) je dnes prakticky vyloučeno a více jak polovina z nich svou identitu zcela skrývá. Přesto lze řici, že naše země je ještě ve srovnání se zběsilostí světového antisemitismu klidným a bezpečným místem.

Ve světě je tomu daleko hůře.

Antisemitismus je stejně starý jako existence Židů samotných. Existuje doklad, že zhruba 1200 let před Kristem obdržel jakýsi egyptský faraon informaci, že ta divná sekta Židů byla zcela zlikvidována. Snaha o jejich likvidaci, násilné nucení se zřeknout své víry, exodus z jednoho místa na druhé, existence v diaspoře provázejí světové dějiny jako červená nit.

Dnešní antisemitismus se v Evropě transformuje do nenávisti vůči státu Izrael. Báchorky o trávení studní a rituálních vraždách již přestávají účinkovat i na mentálně inferiorní jednice. Proto se „moderní“ antisemité soustřeďují na kritiku Izraele. Je mu neustále upíráno právo na existenci, je na něj uplatňován dvojí metr – tedy co proběhne v jiné zemi zcela bez povšimnutí, je u Izraele ihned zveličeno a této zemi je to vytýkáno širokým mezinárodním společenstvím. Zatímco bezprecedentní útok na svrchované území státu raketami ve snaze pobít co největší počet jejich obyvatel je brán jako „spravedlivý boj“, jakákoli odveta Izraele, vedená nikoli vůči civilnímu obyvatelstvu, ale jen k odpalovacím rampám (často umístěným na nemocnicích či školách) či tunelům, je ihned prezentována jako akt agrese a stát Izrael je za to peskován. Evropská unie financuje teroristickou organizaci Hamás, která je faktickým vládcem pásma Gaza. Bylo už mnohokrát doloženo, že peníze na zlepšení situace obyvatel končí na kontech předáků Hamásu a v nákupech raket. Finance na zlepšení života obyvatel pásma Gaza byly použity na výstavbu tunelů. Doložená vražda mladé ženy, unesené dne 7.10.2023 do pásma Gaza arabským lékařem tím, že jí vpíchnul do žíly vzduch, tak nějak prošuměla médii bez většího povšimnutí. Umí si kdokoli představit, že by se něco podobného stalo v opačném poměru? Co by se dělo?

Neuplyne snad ani týden, abychom nebyli informováni o násilném útoku na židovské obyvatelstvo. Poslední útok v Sydney na poklidnou oslavu svátku Chanuka dvěma sympatizanty islámského státu není bohužel jistě poslední. Vlády evropských zemí místo razantního odsouzení jakýchkoliv náznaků antisemitismu veřejně odsuzují třeba jen účast israelských umělců na koncertech, hudebních soutěžích, sportovních utkání apod. Nelze se pak divit, že tento trend vyústí v aktivitě magorů, kteří mají pocit, že zabitím židovského dítěte či palbou do slavící židovské komuniity plní jakési vyšší poslání.

Je třeba si klást otázku, proč v 21. století existuji lidé, kteří jsou schopni zabíjet jiné jen proto, že jsou odlišní, mají jiný původ či jiné vyznání. Že mají i přes šílenou zkušenost holocaustu představu, že lze nějakou zemi „vyčistit“ od nežádoucího elementu. Nechápou, že turbulence dějin může velmi snadno provést obrat o 180 stupňů a že oni se náhle mohou stát oním „nežádoucím“ prvkem, který bude zase jinými odstraňován podobným způsobem, jakým se chovali před časem oni.

Antisemitismus, stejně jako jiné anti-ismy, je možné označit bez uzardění jako zlé idiotství. To, které vyvolává nenávist, která se však jistojistě neuklidní „dokončením“ daného úkolu. Nenávist nelze ničím ukojit, ničím zastavit či ovládnout. Nakonec začne požírat své děti. To však těm zlým idiotům nikdy nedojde.

Autor si nepřeje diskusní blok, vzhledem k jeho úrovni je to dnes tuplem oprávněné.