Poklidným odpolednem Nového roku rezonovala zpráva, že palestinský velvyslanec Džamál Muhammad Džamál podlehl vážným zraněním, která mu způsobil výbuch v tuto chvíli ještě nespecifikované nálože.

I kdyby se tak nestalo dva dny po sérii dvou teroristických útoků v ruském Volgogradu, případ by rozpoutal řadu spekulací. Vzhledem k dlouholetému konfliktu mezi Palestinci a Izraelci je to pochopitelné.

Stal se Džamál obětí teroristického útoku, nebo jeho život ukončila, možná neopatrná, manipulace blíže nespecifikovanou výbušninou? Přestože nelze vyloučit žádnou eventualitu, tak není příliš pravděpodobné, že by za likvidací osoby velvyslance mohly stát politické či jiné zájmy vedoucí k takovému činu.

Džamál, kariérní diplomat, nepatřil do významného křídla prezidenta Abbáse, který se svým hnutím Fatah vládne na Západním břehu Jordánu. Tudíž by zřejmě nepatřil ani mezi cíle Hamásu, který ovládá pásmo Gazy.

Přestože jde o hnutí, které je na listině teroristických organizací, jeho akty násilí téměř zásadně nepřesahují palestinská území a území státu Izrael. Židovský stát samotný nemá žádný zájem na tom, aby tímto způsobem narušil probíhající izraelsko-palestinské rozhovory, které zaštiťují USA. Navíc na území jednoho z jejich největších spojenců v EU. Není ani zřejmé, která jiná třetí strana by si přála jejich krach tím, že by provedla takový útok.

Pokud vyloučíme násilný akt, pak si musíme položit vážné otázky. K čemu měl Džamál ve své rezidenci výbušninu(y) takové síly, že dokázala zmařit lidský život? K ochraně trezoru před nepovolaným vnikem? Co v něm ukrýval, že to bylo nutné takto jistit? Jak byla silná? Čemu všemu se Džamál v Česku věnoval?

Šlo o profesionální nálož, nebo byla vyrobena amatérsky? Jak se do jeho obydlí dostala? Kdo ji instaloval? Mají pracovníci palestinského zastupitelského úřadu výbušniny i jinde, například ve svých bytech či kancelářích?

Samotný fakt, že výbušnina byla v Džamálově rezidenci, představuje flagrantní porušení Vídeňských konvencí, které upravují činnost zahraničních misí. Imunita diplomatů včetně diplomatické pošty neopravňuje k porušování zákonů země, kde pracují. Na tyto otázky se musí česká strana se vší vážností ptát! Pokud se zastupitelský úřad či titulář cítí v ohrožení, je jejich povinností jednat s příslušnými orgány hostitelské země, která za jejich bezpečnost primárně odpovídá.

Není neobvyklé, že některé ambasády či rezidence jsou chráněny určenou složkou Policie ČR. Na základě dvoustranných mezistátních dohod je možné mít vlastní ochranu, tak jak je to v případě izraelského úřadu, v jehož okolí i nepovolaná osoba může rozeznat pracovníky židovské ochrany. Americkou rezidenci v Bubenči hlídají 24 hodin denně zmínění čeští policisté. Takových případů je více a není nutné je všechny vyjmenovávat.

I ta "lepší" varianta tragické smrti Abbásova představitele v České republice, vylučující cizí zavinění, přináší vážné otázky, na které je nutné znát pravdivé odpovědi. V sázce totiž nejsou jen vzájemné dvoustranné vztahy s Palestinou a její pověst, ale stav bezpečnosti v České republice.

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce

Právo, 2.1.2014