Není tajemstvím, že mezi Dublinem a Jeruzalémem nepanují právě idylické vztahy. Naopak, Irsko patří mezi nejvíce protiizraelské státy v Evropě a Izraelci na to patřičně reagují.

V letošním roce napětí vygradovaly tři akty irské strany, které Jeruzalém vnímá jako extrémně nepřátelské. V květnu uznala irská vláda takzvaný „Stát Palestina“. Něco takového je v rozporu s mírovými dohodami z Oslo, které stanoví, že konečný status týkající se sporných území musí být dohodnut jednáním mezi Izraelem a Palestinskoarabskou autonomií, nikoli „vynucen“ jednostrannými kroky. Izrael odpověděl stažením své velvyslankyně Dany Erlichové.

Pak v listopadu přijal irský parlament přijal rezoluci nazvanou „Izrael páchá v Gaze před našima očima genocidu“ a v prosinci Dublin oznámil, že podpoří právní kroky JAR, která u Mezinárodního soudního dvora žaluje Izrael z páchání genocidy palestinských Arabů. To bylo příslovečné stéblo slámy, které velbloudovi zlomilo hřbet. Nejde ale jen o tyto tři kroky irské vlády a parlamentu, to je pouhý vrchol ledovce. Slovy vrchního irského rabína Yoniho Wiedera, Irsko je nejvíce antisionistickou zemí v západním světě. Nenávistná atmosféra prostupuje podle něj všemi segmenty společnosti, patrná je ve vládě i opozici, v médiích, školách, na univerzitách i jinde. Antisionistické nálady v Irsku jsou extrémně silné, kritika Izraele ve srovnání s jinými zeměmi je nepřiměřená.

Jak reagovat na nepřátelský čin? Pouhými slovy, výzvami, proklamacemi o znepokojení? Nebo adekvátním činem, jsou-li všechny červené čáry překročeny? Izraelský ministr zahraničí Gideon Saar zvolil to druhé. V neděli 15. prosince oznámil, že Izrael zavírá v Dublinu své velvyslanectví. Ambasadorka Erlichová bude pracovat v Madridu.

Izrael není boxovací pytel
O den později (16. 12.) na tiskové konferenci ministr svůj krok vysvětlil. A nebral si servítky. „Včera jsem oznámil své rozhodnutí uzavřít izraelskou ambasádu v Irsku. Nemáme problém s kritikou, dokonce jsme na ni zvyklí. Je ale rozdíl mezi kritikou na jedné straně a jednostrannou štvanicí na straně druhé. Je rozdíl mezi kritikou a antisemitismem založeným na delegitimizaci a dehumanizaci Izraele a dvojím metru používaným vůči Izraeli ve srovnání s hodnocením jiných zemí,“ uvedl Saar a připomněl, že Izrael byl napaden na každé z nepřátelských front, ale podle irských prohlášení je agresorem vždy Izrael. Podle jeho vyjádření Irsko podpořilo zpolitizované řízení, které je vedeno u Mezinárodního trestního soudu proti Izraeli a jeho vůdcům, změnou právní definice genocidy se pokusilo dosáhnout u Mezinárodního soudního dvora toho, aby z ní byl Izrael obviněn a systematicky pracuje na poškození vztahů Izraele s Evropskou unií, kterou motivovalo k tomu, aby zaujímala protiizraelské postoje. Připomněl, že Irsko je jednou z mála evropských zemí, která nepřijala definici antisemitismu vypracovanou Mezinárodní aliancí na památku holocaustu a sama antisemitismus ve své zemí spíše podporuje, než aby proti němu aktivně bojovala.

A přitvrdil. „Včera večer irský antisemitský premiér Simon Harris v rozhovoru řekl, že Irsko není proti Izraeli, ale je absolutně proti vyhladovění dětí a absolutně proti zabíjení civilistů.“ Saar oponoval: „Izrael nechává vyhladovět děti? Když židovské děti umíraly hladem během holocaustu, bylo Irsko ve válce proti nacistickému Německu v lepším případě neutrální.“ Zdůraznil, že Izrael pracuje na tom, aby byla zajištěna humanitární pomoc pro Pásmo Gazy, zatímco Hamás ji drancuje. Izrael pracuje na tom, aby zabránil poškození civilistů, naproti tomu Hamás zneužívá civilisty jako lidské štíty. „Izrael nebude boxovacím pytlem, do kterého by se mohl trefovat každý antisemita na světě a nebude se při tom tvářit, jako že se nic neděje.“

Reakce Dublinu
Ostrá slova izraelského ministra zahraničí nezůstala v Irsku bez odezvy. Prezident Higgins označil obvinění Irů z antisemitismu za pomluvu a hanobení. Argumentoval tím, že kritika politiky izraelského premiéra Netanjahua není projevem antisemitismu. To sama o osobě jistě není, leč projevem antisemitismu jsou protiizraelské lži. A těch se irský prezident dopustil. Když v úterý 17. prosince přijímal nové velvyslankyně Palestinskoarabské autonomie a Itálie, uvedl, že Netanjahu porušil suverenitu tři svých sousedů, jmenovitě Libanonu a Sýrie, přičemž v Egyptě by chtěl mít izraelské osady. Na to okamžitě reagoval ministr Saar. Na sociálních sítích do Dublinu vzkázal, že tamní prezident dosáhl nového minima a chrlí o Izraeli lži. A vysvětlil: „Uveďme fakta na pravou míru. Z libanonského území byla více než rok narušována suverenita Izraele. Bezdůvodně se Hizballáh, aniž by byl vyprovokován, připojil 8. října 2023 k Hamásu a vypálil desítky tisíc střel, raket a dronů na izraelské občany a komunity. Izrael udělal to, co by udělala kterákoli země – bránil se brutálnímu agresorovi.“

Pokud jde o Sýrii, v době, kdy padl Asadův režim, vysvětlil Saar, vstoupily ozbrojené syrské skupiny do nárazníkové zóny (na Golanech – LS) a zaútočily na síly OSN (UNDOF), čímž porušily dohodu o odpoutání vojsk z roku 1974. Proto Izrael do zóny vstoupil, a to dočasně, aby zabránil hrozbě, kterou radikální islamisté představují pro izraelské občany a komunity. Izrael nebude na žádné ze svých hranic čekat na další 7. říjen.

„A co se týká Egypta,“ pokračoval ministr, „prezident Higgins si vymyslel tvrzení, že Izrael má v úmyslu zakládat na jeho území osady, fakta jsou taková, že v souvislosti s naší mírovou dohodou s Egyptem se Izrael stáhl z obrovské oblasti, celé Sinajské pouště, a odstranil odtud všechny své komunity. Tato mírová dohoda je dodržována od roku 1979,“ zdůraznil Saar.

A neodpustil si slova, která si irský prezident za rámeček bezpochyby nedá: Jednou antisemita – vždycky antisemita. Ano, je to tvrdé, ale postoje Michaela D. Higginse jiné hodnocení členu vlády židovského státu ani neumožňují.

Podklady:

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Zpracováno exkluzivně pro Neviditelného psa.