Od vypuknutí druhé průmyslové revoluce, která je spojována s elektrifikací a vznikem montážních linek, platí pro větší válečné konflikty známé pravidlo, že „bitvy vyhrávají generálové, ale válku průmyslová výroba a logistika“. Ukrajinské velení si v posledních týdnech stěžuje, že nemá potřebné zásoby 155mm (granátové) munice, jejíž dostatek je klíčový pro zvládnutí protiofenzívy v příštím roce.

Na otázku proč je zrovna 155mm munice tak důležitá, existuje jednoduchá odpověď. Drtivá vzdušná převaha ruské armády. Ukrajinskému bojišti stále dominuje dělostřelectvo. I když se ukrajinské velení snaží nahradit letectvo silnou flotilou útočných dronů, jediným efektivním nástrojem jak prorazit ruskou obranu zůstávají raketomety a houfnice, které dokáží na relativně velkou vzdálenost (desítky kilometrů) eliminovat nepřátelské pozice.

Raketomety HIMARS se ukázaly jako GameChanger, ale střelivo do těchto raketometů je drahé s relativně malou výrobní kapacitou.

Houfnice a raketomety západní provenience dominují na bojišti
Proto jsou pro Ukrajinu na bojišti klíčové houfnice západní výroby s dostatečným množstvím 155mm munice jako je německá PzH 2000, M109 Paladin (těch již v různých modifikacích od evropských spojenců obdržela Ukrajina několik desítek kusů, moožná již přes sto kusů), francouzský Caesar, polský Krab nebo jedna z nejúčinnějších tažných houfnic M777, která dokázala způsobit obří ztráty a postupně eliminovat ruský postup na jaře 2022 na Donbase.

Dostatek 155mm granátů: Úkol pro Evropu a USA
Ukrajinská strana uvádí minimum 350 000 granátů ráže 155mm měsíčně (přes 4 milióny ročně) pro dosažení cílů na bojišti, úplným minimem jsou

2 milióny dělostřeleckých granátů ročně (jde o nejlevnější munici, nikoliv drahé a přesné střely Excalibur).

Ukrajina je zcela závislá na dodávkách této cenné munice ze zahraničí, tedy Evropy a USA, poněvadž nemá technologie ani vyškolený personál na 155mm munici a zároveň se stále musí soustředit na výrobu 152mm munice pro děla a houfnice z dob sovětské éry, kterých má relativně velké počty kusů. Původní předpoklady vycházely z úvahy o zajištění dodávky jednoho miliónu kusů 155mm munice ze strany USA s tím, že zbytek zajistí Evropa.

Evropská unie se v březnu 2023 zavázala, že do roka vyrobí jeden milión kusů 155mm granátů. Realita po téměř tři čtvrtě roce je taková, že zatímco v USA výrobu dělostřeleckých granátů neustále navyšují s cílem dosáhnout na konci příštího roku produkce 100 tisíc granátů měsíčně (1,2 miliónu ročně), Evropa se tento rok stěží dostane na 600 tisíc granátů ročně (50 tisíc měsíčně) a to navzdory faktu, že produkce 155mm granátů byla v Evropě vyšší než v USA (19 500 oproti 14 tisícům měsíčně na začátku roku 2022). A to již vůbec nepočítáme doplnění skladových zásob, které jsou často na minimu.

Priorita EU: Klimatická revoluce
Média nejčastěji za příčinu nedostatku granátů zmiňují nedostatek kvalifikované pracovní síly nebo surovin nutných pro výrobu dělostřeleckých granátů (např. nitrocelulóza). Ano, jedná se o vážné problémy, ale podíváme-li se na válečnou výrobu v USA za 2.světové války, i tam museli zbrojaři čelit obrovským problémům, ale vše nakonec zvládli v masovém měřítku. Důvodem byla svobodná ekonomika, absence regulací a podpora vojenského průmyslu ze strany tehdejší americké vlády.

EU jde bohužel opačným směrem, namísto upuštění od nereálných klimatických cílů naopak zelenou politikou regulace zpřísňuje. V prosinci 2022 vedení EU s podporou drtivé většiny členů nařizuje průmyslovým a energetickým podnikům od výrobců elektřiny až po ocelárny snížení emisí o 62 procent proti hodnotám z roku 2005. Tento krok vede k neúměrně vysokým cenám emisních povolenek, což se jako bumerang projevuje ve zvýšených nákladech v průmyslu a energetice. Bruselské orgány a drtivá většina západoevropských zemí za souhlasu českého předsednictví odhlasovávají tento ideologicky motivovaný krok osm měsíců od propuknutí ukrajinského konfliktu! V momentě, kdy moc dobře vědí, že bude potřeba výrazně navýšit výrobní kapacity munice a další vojenské techniky.

Připočteme-li ještě taxonomii, ESG (“udržitelné investování“ s důrazem na environmentální a sociální aspekty), které definují jen ty správné „čisté“ obory, do kterých se má investovat, zatímco těžký průmysl, energie z fosilních paliv a vojenský průmysl jsou na „černé listině“, můžeme se pak divit, že se bruselským úředníkům nedaří dosahovat plánů výroby munice, který si tak hezky sluníčkově ve svých kancelářích naplánovali?

EU:Klimatické cíle brání rozvoji vojenského průmyslu
Neexistuje tak ilustrativnější příklad rozporuplného jednání euro unijních orgánů než právě vojenská podpora Ukrajiny. Na jednu stranu EU deklaruje pomoc a vyčleňuje 2 miliardy eur na zaslání miliónu 155mm granátů ročně, ale zároveň si odhlasovává neustále ambicióznější klimatické cíle, které jdou proti rozvoji těžkého a vojenského průmyslu. Jde o něco podobného, jako kdybyste mohli za štědré peníze vyrábět motory jen za podmínky přítomnosti písku ve válcích.

Různé neoficiální zdroje přiznávají, že v „EU jsou přísné regulace pro výrobce zbraní i banky“. Banky často nechtějí do zbrojních programů investovat ani umožnit, aby přes ně šly platby. A pokud už investují, samozřejmě za hodně pro ně výhodných finančních podmínek. Vojenský průmysl byl totiž v posledních dvou desetiletích černou vránou, ke které si nikdo nechtěl sednout.

A důsledek klimaticky motivovaných omezení?
Jakmile do ekonomie vstupuje jakákoliv ideologie a zelená není výjimkou, vždy ekonomiku oslabuje, v extrémním případě ji může i zcela ochromit. Z dob socialistického plánování příkladů máme nespočet. Nutnou podmínkou ekonomického rozvoje (včetně vojenského průmyslu) je prostředí svobodné ekonomiky. Pokud svou klimatickou politikou vytváříte překážky a nepřátelské prostředí pro rozvoj těžkého průmyslu, nemůžete se pak divit katastrofálním výsledkům.

Důsledkem je nedostatek a předražení. Šéf vojenského výboru NATO admirál Rob Bauer podle agentury Reuters uvedl, že cena jednoho granátu ráže 155 mm stoupla od začátku ruské invaze z 2000 eur (necelých 49 tisíc korun) na 8000 eur (skoro 195 tisíc korun)!

Nedostatek dělostřeleckých granátů vede nejen k ochromení možných protiofenzivních akcí, ale také ke zbytečně zmařeným ukrajinským životům a nákladné opotřebovávací válce.