Není to dávno, co si establishment americké Demokratické strany dělal vrásky z viceprezidentky Kamaly Harrisové a považoval ji v nadcházejících volbách za Bidenovu kouli u nohy. Průzkumy ji hodnotily jako průšvih, nejhorší v dějinách úřadu. Spekulovalo se, že by měla dostat nějakou funkci u Nejvyššího soudu. V době pouličních šarvátek hnutí Na černošských životech záleží si ji Demokraté vybrali, aby demonstrovali svůj inkluzivní anti-rasistický přístup. Vůbec netušili, že se jim to jednou vymstí.

Úsilí jmenovat černochy na vyšší pozice společenské hierarchie je jistě chvályhodné, má ale svá úskalí, jak v lednu zjistilo vedení Harvardovy univerzity, když se jejich prezidentka nedokázala obhájit před Kongresem z tolerance genocidních projevů na akademické půdě, kde je zvykem potírat sebemenší náznaky tzv. nenávistné mikroagrese.

Nevím, jak mocná jsou v době sociálních sítí chapadla Medůzy amerických liberálních médií, jisté je, že Harrisová několik let úspěšně dezinformovala společnost o zdravotním stavu senilního prezidenta, až se nakonec před 60 miliony diváků v červnovém duelu s Donaldem Trumpem ztrapnil. A teprve když už nešlo skrývat, že král je nahý, partajní deník The New York Times obrátil.

Boj za „tupou“ Kamalu

Amerika slyne geniální schopností vytvářet kult slavných. Předělat Harrisovou na osobnost bude neméně trudné, než byla namáhavá rétorická cvičení, jimiž v Bílém domě mučili sešlého prezidenta. Komentátorka Spectateru Lionela Shriverová kroutí hlavou nad politickými terapeuty, kteří mají tuhle „blábolivou a tupou (dim witted) ženu předělat na vůdčí osobnost demokratické rétoriky svobody a spravedlnosti.“ Na její bezobsažné fráze si stěžovali i někteří z těch mála objektivních novinářů na levici, avšak v zuřivě rozpolcené společnosti, jde jen o to nedat argument druhé straně. Už se tvrdí, že Harrisovou prezident nepověřil kontroverzní rolí koordinovat nápor migrantů na děravé hranici s Mexikem, prý měla pouze posoudit tři jihoamerické státy, z nichž lidé prchají. Má smůlu, existují veřejné záznamy. Vzhledem k tomu, že za pouhé tři roky proniklo do Spojených států podle odhadů 7–9 milionů nelegálních přistěhovalců, kteří táboří na ulicích měst (jen v Los Angeles 75 000), a tak je téměř jisté, že tento fakt rozhodne o výsledku voleb (The Economist).

Senátorka Harrisová má na kontě extrémní výroky na snížení počtu policistů (defunding) i dekriminalizaci ilegálů. Plédovala také za zrušení soukromého zdravotního pojištění a zákaz štěpení ropných břidlic. Nebude snadné představit ji jako centristickou političku. Její politika vyplývá z ideologie spravedlnosti (ne jako rovné příležitosti), nýbrž rovnosti výsledku. Získá hlavně ty, kteří kvůli starci nad hrobem nechtěli jít volit. Ve svém prvním projevu prohlásila, že jako generální prokurátorka Kalifornie má se zločinci typu Trumpa velké zkušenosti. Avšak soudní procesy s Trumpem považují jeho příznivci za zmanipulované a v rozpolcené společnosti lidé komentáře druhé strany ignorují.

Demokraté za svou prestiž

Účel světí prostředky. Harrisová se jistě stane snaživou žačkou, vždyť jde o záchranu demokracie i právního státu. Už nyní si někteří straníci sypou popel na hlavu a tvrdí, že netušili, jakou v ní mají ideální kandidátku. Výsledek ale určí sedm přelétavých států, kde těsně vede Trump: Arizona, Georgia, Michigan, Nevada, North Carolina, Pennsylvania a Wisconsin. Tady se rozpoutá divoká kampaň za stovky milionů dolarů. Pravdu mají nejspíš sázkaři na Trumpa a kurzy to potvrzují. On totiž v dnešní levicové hysterii okolo Izraele získá mnoho Židů, těch je sice v populaci jen 8 milionů, ovlivní ale mnohé Demokraty a většinová společnost Izraeli na rozdíl od Ukrajiny stále ještě fandí. Zato mezi Hispánci (65 milionů) Demokraté poprvé ztrácejí, jejich voličů od posledních voleb výrazně ubylo z 65 na 42 procenta, a jsou to většinou katolické ženy, jež Harrisovou za prezidentku nechtějí. Možná kvůli jejímu „federálnímu právu na potrat“ nebo jen proto, že nechtějí ženu prezidentku.

Psáno pro Deník.to