Dne 22.9.2025 francouzský president E. Macron slavnostně uznal stát Palestina. A co další? Jsou na řadě?

V sídle OSN byla včera do společenství suverénních států přijata Palestina. Uznala ji Francie, současně i Belgie, Británie, dokonce Monaco a chystají se další. Jistě to vyvolá nadšení v populaci v pásmu Gaza, nejspíše stejně radostné, jakou jsme viděli po pádu Dvojčat v New Yorku před 24 lety nebo dne 7.10.2023 po masakru Židů v jižním Israeli.

Pan E. Macron sice vyjádřil jistý předpoklad, že teroristé z Hamásu složí zbraně a vydají těch pár posledních chudáků, odvlečených před 2 lety a držených v nějaké díře o hladu a ve tmě. Pan Abbás je vyzval k odevzdání zbraní. Nejsem si jist, jak tyto apely ovlivní ty zhovadilce, jejichž jediným životním cílem je zavraždit co největší počet občanů Israele bez ohledu na původ, ale jistě zabere apel pana Macrona.

Nicméně, první krok byl učiněn a to je bezpochyby dobře.

A protože politici západních zemí nejsou žádná béčka, lze záhy očekávat další kroky.

Tak třeba vyhlášení republiky Kurdistán. Jistě přesvědčí představitele Iráku, Sýrie a Turecka, aby této celkem kompaktní etnické skupině poskytli část svého území k založení samostatného státu, po němž léta touží. Kurdové mají za sebou tragické chvíle, připomenu jen zplynování cca 5 000 lidí v Halabži za vlády Saddáma Husajna, případně turecký útlak se snahou o likvidaci jejich entity. I přesto, že Kurdové byli velmi aktivní v boji se zrůdným islámským státem, tak nějak se na ně stále zapomíná. Myslím, že je na čase, když tedy rozjíždíme tu samostatnost.

Co takhle Tchaj-wan? Ostrov, kde existuje na rozdíl od pevninské Číny skutečná demokracie a nikoliv komunistická totalita. Čína neustále razí politiku „jedné Číny“, což – přeloženo z komunistického ptydepe – znamená anexi ostrova. Neustálé harašení zbraněmi, vojenské manévry atd. jsou na denním pořádku. Jak dopadá čínský vliv na demokracii jsme viděli před pár lety v Hongkongu a to navzdory ujištění císaře Si, že tam ponechá stávající politický systém. Jistě by klidu prospělo, kdyby země, sdružené v OSN, slavnostně vyhlásily nový stát Tchaj-wan, jenž, na rozdíl od států Palestina a Kurdistán, má své přesně definované hranice. Bude na to mít Emmanuel Macron dostatek kuráže?

Něco mi však říká, že to tak horké nebude. Kurdové a Tchaj-wanci ostrouhají a všechno světové úsilí se zaměří na malé území u Středozemního moře, kde od roku 1947 byla jedné skupině celkem 4x nabídnuta velkorysá možnost mít vlastní stát a vždy to bylo jí odmítnuto. Protože to není touha po samostatnosti, ale touha po likvidaci vedlejší země, která na rozdíl od okolí, má skutečnou demokracii a neuvěřitelnou vyspělost.

Jak kdysi pravil Miroslav Horníček: „Pitomosti lze jistě říkat, ale ne slavnostním tónem“.

Autor si nepřeje zařazení diskusního bloku